Tunisko míří zpět k autoritářství. Demokracie ustupuje, moc soustřeďuje prezident Saíd

Tunisko bývalo vzorem nadějné demokratické transformace v regionu severní Afriky. Po revoluci v roce 2011, která odstartovala arabské jaro, bylo dlouho považováno za příklad úspěšného přechodu k demokracii. Dnes se však situace obrací – současný prezident Kaís Saíd postupně demontuje demokratické instituce a země se přibližuje hybridnímu autoritářskému režimu.

K příčinám tohoto vývoje se v rozhovoru pro slovenské Hospodárske noviny vyjádřil Clément Steuer.

„V Tunisku byl přechod k demokracii úspěšný, po arabském jaru se tam přece konalo několik svobodných voleb. Nedošlo tedy k selhání tamní demokracie jako takové, ale k opětovnému sklouznutí k autoritářství. Podobně jako například v Maďarsku, jen rychlejším tempem.“

Podle Steuera nelze úpadek demokratického zřízení vnímat jako potvrzení domněnky, že demokratické mechanismy v arabském světě „nefungují“. Naopak – viníkem je podle něj hluboká sociální a regionální nerovnost:„Důvody je třeba hledat spíš v obrovských a stále se prohlubujících teritoriálních a sociálních rozdílech uvnitř jednotlivých zemí, které generují trvalou a nebezpečnou nestabilitu,“ vysvětluje Steuer.

Prezident Saíd byl v roce 2019 zvolen s příslibem obnovy revolučních ideálů. Postupně však převzal plnou moc – rozpustil parlament, přijal novou ústavu a začal vládnout pomocí dekretů. Demokratické instituce sice formálně přežily, ale jejich význam byl výrazně omezen.

Tunisko dnes čelí nejen politické, ale i hluboké ekonomické krizi. Míra nezaměstnanosti mladých lidí se pohybuje kolem 40 %, přetrvávají extrémní rozdíly mezi rozvinutým pobřežím a chudým vnitrozemím. To vše přispívá k beznaději mladé generace, která často vidí jedinou budoucnost v odchodu ze země.

Celý článek si můžete přečíst v přiloženém PDF.