Volná pracovní pozice: Referent/ka projektového oddělení

22. 11. 2013

Afghánská národní armáda: Skutečná síla nebo jen alibi?

Bezpečnostní situace v Afghánistánu je stále aktuálním tématem nejen pro oblast Střední Asie, ale také pro celý západní svět. Blížící se rok 2014 a předem ohlašované stažení významné části koaličních sil z Afghánistánu je bedlivě sledováno jak afghánským obyvatelstvem, tak zahraničními odborníky. Z důvodu tohoto stahování koaličních sil je kladen důraz na význam a funkčnost Afghánské národní armády (dále jen ANA). Její vycvičenost a připravenost je zásadní pro budoucnost země. Tento názor vystihuje klasický citát: „...žádný stát není bezpečný bez vlastního vojska. Je zcela v rukou osudu, neboť nemá sílu, která by ho v kritické chvíli ochránila.“ (Machiavelli 2007: 105-106) Z toho vyplývá hlavní výzkumná otázka, která se ptá na současný stav ANA, úroveň výcviku, vybavení i její hlavní problémy.

Jak zkoumat ANA?

V první řadě je třeba si uvědomit základní souvislosti a kontext vzniku současné ANA. Nelze opomenout ani kulturní a bezpečnostní prostředí Afghánistánu, na kterém je samotná existence ANA závislá. Tento článek se tedy bude zabývat reálnými současnými problémy ANA. Bude se snažit je popsat a ukázat reálnou situaci a zhodnotit současný skutečný stav.

Hlavní metodou je popis a analýza za použití oficiálních relevantních zdrojů. Za ty jsou považovány oficiální internetové stránky mezinárodních organizací a think-tanků i vlastní stránky ANA (v současnosti jsou tato stránky ve výstavbě, proto většina zdrojů pochází od hlavních koaličních partnerů ANA) a odborná literatura. Článek je členěn do několika kapitol, podle jednotlivých zkoumaných oblastí. V závěru každé takové kapitoly jsou uvedeny hlavní problémy a nedostatky současné ANA v uvedené oblasti.

Důležité je zasazení problematiky do obecného rámce výzkumu stavu jakékoliv armády, jejích schopností, vybavenosti, organizace i problémů. Nejprve je nezbytné posoudit Afghánistán jako na stát určitého typu a charakterizovat jeho bezpečnostní prostředí, politické pojetí bezpečnosti i vlastní zadání ANA. Z toho následně vyplývá i vlastní organizace, uspořádání a složení ANA a její vlastní smysl. Při tom nelze opomenout ani některé hlavní světové trendy ve vývoji bezpečnosti na přelomu milénia. Vzhledem k tomu, že se jedná o hodnocení situace v jednom konkrétním státě, který se zatím aktivně nezapojuje do mezinárodní politiky, tak bude za hlavního hráče považován právě tento stát. V rozporu s realistickou tradicí však druhého nejvýznamnějšího hráče představují skupiny teroristů, bojovníků a islamistických radikálů. Zde je vidět vývoj v bezpečnostním pojetí od konce studené války. Místo „Starých válek“ (old war), kdy válčily proti sobě jednotlivé státy pod vedením oficiálních představitelů států a armád jde v Afghánistánu o „novou válku“ (new war), kdy jde o vnitrostátní konflikt, kde se objevuje více neoficiálních stran, často i s kriminální motivací (Buzan, Hansen 2012: 233).

Je však třeba si uvědomit jeden zásadní rozdíl mezi Afghánistánem a klasickým evropským vestfálským státem. Tímto rozdílem je zcela odlišné uspořádání místní společnosti. Tradiční afghánské kmenové uspořádání společnosti a kulturní život místních obyvatel včetně úrovně jejich životních standardů představuje významný faktor, na který je třeba brát zřetel. Podobně nelze opomenout ani přítomnost koaličních vojsk. Tato vojska však byla vyslána do Afghánistánu prvně na základě rezoluce RB OSN (č. 1368/2001), kdy první vojenský úder byl veden proti tehdejší vládě Tálibánu a teprve pozdější západní vojenská přítomnost dostala charakter spolupráce s novou vládou (Türk 2010: 429).

Afghánská armáda v afghánské společnosti...

Situace v ANA je bezprostředně závislá na afghánské občanské společnosti. Ta je zcela odlišná od té „klasické evropské“. Pokud se zaměříme na klíčové aspekty nezbytné pro bezpečnost afgánského denního života, je zde prvek kmenového uspořádání společnosti, včetně uznávání stařešiny i prvek islámského náboženství. Důležité je zde množství jednotlivých menšin (Paštúnové 42%, Tádžikové 27%, Hazárové 9%, Uzbekové 9% a další minoritní – Aimakové, Turkmeni, Balůčové a jiní) (CIA World Factbook, on line). Tato skutečnost přináší řadu problémů nejen pro řízení země nově nastolenou vládou, ale také problémy v organizaci armády. Jednotlivé kmeny nebyly zvyklé na úzkou spolupráci, ale spíše na vlastní spravování vlastního území. S příchodem centrální vlády a tedy i centrálně řízené armády je třeba brát na vědomí toto tradiční kmenové uspořádání.

Postupné stahování koaličních sil představuje další výrazný bezpečnostní problém. Silná přítomnost západních sil přinášela do kontrolovaného území relativní stabilitu a bezpečnost. Koaliční základny poskytovaly přes veškeré výhrady významný zdroj příjmů pro místní obyvatele a také možnost pracovat zde v relativním bezpečí. Místní teroristické skupiny sledovali tuto činnost s nelibostí. Na základě některých tradic tak představují z tohoto důvodu teroristická uskupení a islamističtí bojovníci pro spolupracující obyvatele významnou hrozbu. V zemi, kde je tradiční krevní msta v rozsahu někdy i několika generací budou v budoucnu životy obyvatel pomáhajících západním armádám v ohrožení. To se netýká pouze vojáků ANA a jejich rodin, ale všech obyvatel jakkoliv spolupracujících s koaličními silami. Z toho plyne jeden ze základních úkolů pro novou armádu i policii, kterým je ochránit vlastní obyvatelstvo před těmito bojovníky. To bude velice složitý úkol, vzhledem k tomu, že centrální vláda ovládá fakticky pouze oblast velkých měst a venkov je opět významnou mírou pod nadvládou Tálibánu.

Při pohledu na běžná světová média i oficiální fakta lze vidět situaci reálně. Tedy, žádné ohromující vítězství koalice, ale spíše více než deset let další války, několik tisíc mrtvých na obou stranách, nezměrné finanční náklady i utrpení všech, včetně rodin padlých vojáků a deklarovaný vytoužený výsledek (mír ve stabilním a bezpečném Afghánistánu) v nedohlednu. Tak vypadá ve skutečnosti dnešní Afghánistán. Centrální vláda ovládá oblast v blízkosti velkých měst, venkov patří do rukou Tálibánu a jeho spřízněným organizacím. Mnoho lidí je na teroristy napojeno, včetně příslušníků ANA. To je důvodem, proč běžní obyvatelé nemohou ANA věřit a situace u policie je ještě o něco žalostnější. Dalším problémem je nedisciplinovanost příslušníků ANA, která vyplývá z místní povahy lidí. Čas pro ně není nijak důležitý, což je v rozporu s evropským pojetím vojenského života. Podle výpovědí některých příslušníků koaličních vojsk často jeden den přijde na výcvik skupina vojáků ANA. Druhý den se však na stejném místě objeví skupina úplně jiných příslušníků a výcvik tak musí začít od začátku. Když se tato situace opakuje často, úroveň a smysl výcviku jsou pak naprosto mizivé.

Protivník ANA také celkové atmosféře v Afghánistánu příliš nepřidá na pocitu bezpečí. Často jde o dobrovolnické skupiny sebevrahů, motivovaných pocitem mučednické smrti, istišhádem. Další část představují různé milice a skupiny, které jsou neustále cvičeny a doplňovány. I v době, kdy neplní vlastní operační úkol, tráví čas viditelně ve skupinách a přispívají k celkové atmosféře strachu (Müller 2010: 42). Motivace těchto jednotlivých skupin je jednoduchá v zemi s nesmírnou chudobou jako je Afghánistán. Ten měl v roce 2012 hrubý domácí produkt na obyvatele pouhých 1, 100 USD a je tak 216. zemí ve světovém pořadí (CIA World Factbook, on line). Díky této chudobě tam také vznikají podmínky pro snadnou možnost korupce a podplácení. V zemi, kde lidé řeší zejména jen své základní potřeby jak přežít, není těžké kohokoliv najmout prakticky na cokoliv. Dalším prvkem je časté vydírání. Teroristická uskupení často hrozí fyzickou likvidací rodinných příslušníků dotyčné osoby, ta se pak raději rozhodne „sebeobětovat se“ a zabít někoho, koho ani nezná a sama nemá často ani důvod ho nenávidět. V těchto případech jsou podpůrným prostředkem v Afghánistánu hojně dostupné drogy. Je mnoho případů, kdy je výbušnina na vestě sebevražedného útočníka odpálena na dálku, což vypovídá o tom, že on sám je v podstatě pouhou obětí.

Struktura a organizace ANA

Pro výzkum jakékoliv armády je nutná znalost její základní struktury a organizace. Ta nám napomáhá zjistit, jaký je základní úkol armády nebo na jaké druhy vojsk a odbornosti se zaměřuje a podle toho určit, jako jsou (nebo mají být) její možnosti. Afghánistán se vydal od roku 2012 cestou tzv. velkých států a proto přistoupil k profesionalizaci ozbrojených sil. Velké státy zpravidla uplatňovaly model plně profesionálních sil, jako nástroj moci své koloniální politiky, zatímco malé státy ležící v těsné blízkosti militantního souseda většinou preferují uvalení brané povinnosti na své občany. Tak mají větší možnost zajistit si obranu v případě napadení do doby, než jim spojenci přijdou na pomoc. (Pernica 2007: 63)

Současné Afghánské národní bezpečnostní síly (Afghan National Security Froces, dále jen ANSF) se skládají ze tří částí. Jednou z nich je Afghánská národní policie (přibližně 151, 000 příslušníků včetně 1, 531 žen), Afghánské vzdušné síly (přibližně 6, 700 příslušníků včetně zhruba 30 žen) a konečně ANA (183, 000 příslušníků, včetně 10, 000 příslušníků speciálních sil a dokonce 416 žen). Ženy mají v ANA i u policie nezastupitelnou úlohu na kontrolních propouštěcích místech, kde jako jediné mohou provádět fyzickou prohlídku žen (podle pravidel tamní kultury a náboženství muž nesmí tuto prohlídku žen provádět). Vzdušné síly byly vybudovány jako poslední součást a mají zhruba 92 letadel různých druhů a určení. Dosažení jejich operační samostatnosti se předpokládá v roce 2017. Celkově se ANSF podílí v dnešní době na 92% všech operací na afghánském území, včetně speciálních operací. Nutno ještě dodat, že ANA je postavena na bázi pěchoty, nicméně v její struktuře se stále více uplatňují i ostatní druhy vojsk. (NATO, on line)

Celá ANA je členěna do 6 regionálních velitelství. Každému podléhá jeden armádní sbor (Corps), které jsou podřízeny ministerstvu obrany a generálnímu štábu (dále jen GŠ), dislokovaným v Kábulu. Působnost jednotlivých armádních sborů je vidět na mapě, kde je také znázorněna dislokace jednotlivých brigád (Brigade) začleněných do struktur těchto sborů. Také zde je znázorněna 111. divize (Capitol Division), která je dislokována v Kábulu a velitelství speciálních operací. Kromě jednotlivých velitelství sborů existuje ve struktuře ANA také velitelství podpory, velitelství pro nábor, velitelství vězeňských kapacit a velitelství výcviku. (The Long War Journal, on line)

Personální a materiální vybavení a logistika

Výzbroj a oblast materiálního vybavení může hodně pomoci určit, jakým směrem se armáda i její špičky (včetně špiček politických) orientují a kdo bude v budoucnu hrát hlavní roli partnera a spojence. Armádní akvizice hrají zásadní roli při strategickém plánování budoucího směřování armády. Celá následující kapitola je věnována této otázce. Mimo jiné nám pomůže zjistit skutečný stav armády.

Koaliční pomoc ve výcviku ANA spočívá především ve výcviku v oblasti zdravotní, střelecké nebo řidičské přípravy. Jde o základní dovednosti při manipulaci se zbraněmi. Místní obyvatelé samozřejmě zbraně znají, vzhledem k desetiletím občanských válek, nicméně i přes to je neumí správně používat a starat se o ně nebo je čistit. Jako ruční zbraně nejčastěji ANA používá útočné pušky Kalašnikov AK-47 a kulomety PKT. Jako vozidla používají americké HUMVEE. Rovněž je potřeba soustředit se na výcvik štábních pracovníků, včetně zajištění odpovídajícího zázemí pro jednotlivé štáby. (4. BRN, on line)

Zajímavostí je afghánské pracoviště systému varování a vyrozumění, které sbírá a vyhodnocuje informace týkající se zbraní hromadného ničení (nebezpečných chemických a biologických látek) v celém Afghánistánu a tyto informace pak distribuuje mezi jednotlivá velitelství. Zde se nachází centrální databáze skladů nebezpečných látek z celé země. Důležitým úkolem afghánských jednotek je rovněž prověřování zdrojů pitné vody. Na tomto výcviku se podílí zahraniční armády. Situaci ale komplikuje jazyková bariéra. Dalším problémem je absence některých odborných výrazů v domácích jazycích. Abstraktní přemýšlení dělá příslušníkům ANA často problémy a musí se také učit moderní taktické postupy. (MISE.ARMY, on line)

Další velice důležitou a zajímavou problematikou je výzbroj ANA. Ta je složena z původní sovětské (později ruské) výzbroje a techniky a až nyní je doplňována i technikou a zbraněmi ze západu. Pokud ANA v budoucnu nepřistoupí na jeden nebo druhý druh výzbroje, může to znamenat budoucí problémy s kompatibilitou. Na druhou stranu tato diverzifikace může usnadnit situaci Afghánistánu v případě, že jeden ze spojenců (západní nebo východní) nebude z jakéhokoliv důvodu ochoten pokračovat ve spolupráci. Tabulka zobrazuje současný a plánovaný stav některé techniky (sovětská/ruská technika je označena *). Reálně tedy ANA používá zhruba 30 tanků T-62, stejný počet bojových vozidel pěchoty první generace. V tabulce je vidět několik desítek kusů techniky M113 a M577. Jako hlavní vozidlo má sloužit americké HUMVEE. Jako hlavní dělostřelecký prostředek má být tažená houfnice sovětské výroby D-30, jejíž počty mají být navýšeny. (The Long War Journal, on line)

 

 

Výzbroj ANA (v roce 2010)

Technika

Skutečný stav

Cílový stav

T-62*

30?

 

BVP-1*

30?

 

M113

45

 

M577

16

 

HUMVEE

4, 100

6, 500

D-30*

146

184

(Tabulka: The Long War Journal, 2013)

Co se týká ručních zbraní, situace je opět více než komplikovaná. V současnosti je hlavní zbraní útočná puška AK-47 sovětské/ruské ráže 7,62 mm. Ta má být doplněna americkou M-4/M16A2 ráže NATO 5,56 mm v počtu 104,000 kusů. To opět poukazuje ne plánovanou diverzifikaci. Za předpokladu, že ANA počítá s počty necelých 200, 000 příslušníků (ovšemže ne každý má být vyzbrojen útočnou puškou), pak zůstává dostatečný prostor pro klasické Kalašnikovy. (Ibid.) Otázka efektivnosti relativně malé ráže NATO v prostředí afghánských hor a pouští je pak otázka na samostatný článek... Rovněž letecké síly budou kombinované. Příklady, kdy armády NATO (včetně té české) poskytují afghánským vzdušným silám sovětské/ruské vrtulníky MIL-MI (které mají mimochodem v afghánském trénu a prašném prostředí vynikající vlastnosti) nejsou žádným tajemstvím.

Objevují se i velmi kritické odborné názory na skutečný stav ANA. Podle některých je hlavním problémem velký úbytek příslušníků ANA. Ten je způsoben jejich propuštěním, zajetím nebo zabitím. Údaje o těchto číslech se rozcházejí, ale některé zdroje uvádějí, že takto opustí ANA tři vojáci z 10. V celkových počtech to znamená, že až 5, 000 vojáků opustí ANA každý měsíc. (Šulc 2013, on line) To představuje vážný problém pro dosažení rekrutačního cíle.

Výcvik a operační schopnosti ANA

Budoucnost bezpečnosti Afghánistánu záleží na schopnosti a spolehlivosti ANA. Výcvik se skládá z několika fází. V první řadě jde o základní výcvik, který probíhá v rozsahu 8 týdnů (do prosince 2009 trval 10 týdnů, ale byl zkrácen z důvodu úspory času). Ten je složen ze základního bojového výcviku (střelba, manipulace se zbraní, orientace v terénu, první pomoc, minové nebezpečí nebo úkoly spojené se zadržováním osob nebo výkonem strážní služby). Dále je do základního výcviku zahrnut pokročilý výcvik jednotlivce (taktika družstva, činnost při patrole, činnost na kontrolních stanovištích nebo při léčce) a konečně polní cvičení, kde se procvičují ostré střelby, činnost družstva nebo čety při patrole a léčkách. Následuje možnost pokročilého bojového výcviku (6-8 týdnů), kterého se účastní 30% příslušníků ANA.

Dále existuje taktický výcvik jednotek, který probíhá v rozsahu 5 týdnů (do roku 2010 to bylo 9 týdnů). Dále existuje Stmelovací centrum polního výcviku, kde byl výcvik naopak prodloužen z 8 týdnů na 9. Zde probíhá výcvik i celých praporů. Jako první zde cvičil 2. pěší prapor 3. brigády 203. armádního sboru a v září 2008 tak dosáhl plných operačních schopností. Také je zaveden specializovaný výcvik poddůstojníků a důstojníků. Pro ten je používán britský model. Tento výcvik důstojnických čekatelů probíhá v délce 20 týdnů a následně jsou vybráni důstojničtí kandidáti, kteří studují Národní vojenskou akademii v Afghánistánu. Ta trvá 4 roky a je postavena po vzoru amerického West Pointu. Z této akademie bylo vyřazeno 84 důstojníků v roce 2009, ale v roce 2010 jich bylo už 300. Zde je důležitým prvkem koaliční pomoci existence Výcvikových a poradních týmů (Operational Mentor Liaison Teams, dále jen OMLT). Jde o týmy některých koaličních států (např. Spojené státy, Franice, Německo, Rumunsko, Velká Británie, Nizozemsko i Česká republika). (The Long War Journal, on line)

Hlavním problémem při výcviku je vysoká negramotnost afghánské populace. Ta je odhadována přibližně na 28% (MZV, on line). Podle koaličních vojáků je opravdu těžké učit někoho číst z mapy, když neumí ani číst běžný text. Dalšími problémy pak jsou různé afghánské jazyky a nutnost používání tlumočníků. Častá potřeba vše kreslit pro názornost v kombinaci dalších faktorů stěžujících situaci koaličních instruktorů pak na tyto instruktory klade zvýšené nároky nejen na odbornost, ale i trpělivost a schopnost komunikace.

Závěr

V tomto článku jsou shrnuty základní informace o současné ANA. Ze závěrů tohoto článku lze vyvodit i budoucí směřování ANA a některé možné budoucí problémy. ANA se stává tedy profesionální téměř 200 000 silou, která používá západní taktiku, některou výzbroj i výstroj a techniku. Má stanovenou a jasně definovanou strukturu velení, geografickou působnost jednotlivých svazků a systém výcviku odpovídající jakémusi kariérnímu řádu. Na druhou stranu má ANA výrazný problém s nenaplněností a rekrutací. Služba v armádě sice představuje relativně stálý zdroj příjmů pro její příslušníky, ale také riziko odvety ze strany Tálibánu a jiných teroristických a radikálních skupin. Pro samotnou ANA je pak velkým problémem vysoká míra negramotnosti a nedisciplinovanosti související s místní kulturou a osobními návyky.

Rovněž současná jíž zmiňovaná diverzifikace může přinést do jisté míry užitek, ale také problémy. Některé odborné názory poukazují na možný budoucí vliv Ruské federace (dále jen RF) (Šulc 2013, on line). Je pravda, že ruské zájmy jsou v oblasti historickým faktem a nelze se proto divit možnosti, že tento zájem po ústupu západu bude opět posilovat. Již zmiňovaná diverzifikace a pořizování ruské techniky tvoří cestu pro spolupráci s RF. Technická zařízení, jako je bojový vrtulník bezpochyby potřebuje údržbu i náhradní díly a nelze se divit, že v budoucnu bude afghánská vláda spolupracovat na tomto poli s RF. Z geografického hlediska je tato spolupráce zcela přirozená. velice podobné je to se spoluprací se Spojenými státy, které mohou být zastoupeny v regionu některou jinou spojeneckou zemí. Toto budoucí směřování Afghánistánu bude záležet na mnoha faktorech jako je budoucí směřování vlády a budoucí politické vazby na světové mocnosti. Zde je nutné především zmínit Spojené státy a RF, ale zanedbatelná určitě nebude ani role Číny, která s Afghánistánem přímo sousedí. Ta má také v této zemi své zájmy, především co se týká nerostného bohatství Afghánistánu (Smetana 2010, on line).

Již ve známém klasickém díle se píše: „Ze všech sdružení, v něž se lidé spojují pro vykonání společných prací, jednou z nejvyhraněnějších a nejurčitějších je vojsko...Vojenské zřízení může být zcela přesně vyjádřeno tvarem kužele...“ (Tolstoj 1929: 408-409). Tím je řečena podstata struktury a pevnosti jakékoliv armády. Na té právě záleží do značné míry budoucnost Afghánistánu a jeho bezpečnosti a stability. Pokud ta neuspěje, můžeme čekat jen další zhroucený stát...

O autorovi:

Jan Smetana, důstojník AČR, člen Centra pro bezpečnostní studia a student MV na MUP. Specializuje se na oblast bezpečnosti.

 

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru