Výzva pro uchazeče o stáž (Research Assistants): výběrové řízení pro období říjen 2021 - leden 2022 je otevřeno.

1. 10. 2014

Evropa: Migrace, sekuritizace, emancipace

Podle nového globálního přehledu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2013 je ve světě na 51,2 milionů uprchlíků, tedy nejvíce od 2. světové války, což představuje až 6 milionový nárůst oproti roku 2012. V důsledku této uprchlické vlny zažívá oblast Středozemního moře historický nápor. Odhaduje se, že v důsledku fortifikací hranic mezi Řeckem a Tureckem na konci roku 2012, se nyní 4 z 5 neregulérních migrantů dostávají do Evropy po moři. Nekončící konflikty v Afghánistánu a Sýrii, nárůst napětí v Libyi, Iráku, Súdánu, Eritreji, Somálsku či Kongu jsou hlavními zdroji krize, která posiluje negativní vnímání migrace.

Aktuální migrační situace v Evropě

V letních měsících čelily zejména země jižní Evropy největším vlnám migrace v posledních letech. Do Itálie, největší vstupní brány do Evropy, do konce srpna dorazilo na 120 tisíc migrantů.V roce 2011, tedy na vrcholu Arabského jara, to bylo „jen“ asi 60 tisíc. Rostoucí množství migrantů vydávajících se do Evropy skrze mořské cesty ve Středozemním moři na vratkých bárkách, ovšem úměrně zvýšilo i počty utonulých. Od roku 1988 si migrace přes Středozemní moře vyžádala dle organizace Fortress Europe na 21 tisíc životů. Dle jiných odhadů dosáhl počet obětí až 23 tisíc pouze od začátku 21. století a zdá se, že toto číslo díky neklidu v zemích původu a represivní evropské migrační politice poroste.

Doposud v roce 2014 zemřelo podle odhadů Organizace pro migraci na 3000 migrantů. Loni počet utonulých činil „pouhých“ 700 obětí za celý rok. Největší katastrofou roku 2014 bylo utonutí více než 500 uprchlíků ze Sýrie, Súdánu, Palestiny a Egypta ve středu 10. září, a to po té co pašeráci záměrně narazili do jejich lodi s cílem donutit je přestoupit na menší loď. Tato událost vysoce překonala největší katastrofu posledních let z loňského října, kdy u Lampedusy utonulo na 360 migrantů. Události u Lampedusy vyvolaly bouřlivou debatu o migraci, aniž by však adresovaly povahu evropských politik či vnímaly kořeny migrace.

De facto jediným konstruktivním výsledkem, který vzešel z loňských tragických událostí, byl program italského námořnictva Mare Nostrum (Naše Moře), který doposud zachránil na 100 tisíc životů. Program ovšem jen demonstruje evropskou nejednotnost, protože se nejedná o komplexní evropský projekt, ale o iniciativu Itálie do určité míry financované z příspěvků EU.


Díky italské operaci Mare nostrum se snížil počet uprchlíků, kteří na cestě do Evropy zahynou na moři. Na fotce pořízené u ostrova Lampedusy je člun těch šťastnějších (foto: Wikimedia Commos)


Ovšem minimálně na tomto poli se ukázal určitý posun, jelikož Evropa se rozhodla, že rozvine program Frontex Plus, který by se měl rozběhnout od listopadu tohoto roku. Stalo se tak po té co se na konci srpna setkal italský ministr vnitra Angelino Alfano s tehdejší komisařkou pro vnitřní záležitosti Cecilií Malmströmovou. Ovšem zatímco Alfano tvrdí, že Frontex Plus nahradí program Mare Nostrum, Malmströmová dala jasně najevo, že oba programy mají být komplementární. Frontex má omezené zdroje a kapacity a není tedy pravděpodobné, že by bez výrazné podpory členských zemí mohl v blízké budoucnosti nahradit Mare Nostrum. Malmströmová jasně naznačila, že Frontex Plus bude menší misí jak rozsahem, tak geografickým dosahem. Obavy z možných důsledků v podobě zvýšeného počtu utonulých, v případě nedostatečnosti mise vyjádřil i Vysoký komisař pro uprchlíky OSN. Frontex Plus je nyní spíše voláním po solidaritě než konkrétním jasným programem. A stojí zcela na podpoře členských států.

Alfanovi se podařilo získat podporu Německa, Francie a Španělska, tedy zemí, které hrají na poli evropské migrační politiky klíčové role a na které má migrace také největší dopady. Otázkou je nakolik mají země v plánu zaměřit Frontex Plus na opravdovou pomoc a záchranu životů a nakolik by se měl stát mocnějším nástrojem ochrany hranic a boje proti nelegální migraci. The European Council on Refugees and Exiles, jedna z nejvýznamnějších evropských nevládních organizací na poli migrace, například volá přesně potom, aby byl Frontex Plus čistě humanitární misí, protože existuje podložitelné podezření, že bude z velké části sloužit navracení migrantů na břehy Libye, Maroka etc.

Evropeizace jako proces sekuritizace migrační politiky

Množství obětí a rozšířené obavy o povahu mise Frontex Plus naznačují, že jádrem dnešní evropské migrační politiky je ochrana hranic a boj proti neregulérní migraci. Migrace a migranti dnes nejsou vnímáni jako oběti oprese, extrémní chudoby, válek a dominance či jako schopná a důležitá ekonomická síla. Humanitární, lidskoprávní a ekonomický rozměr migrace se z evropské migrační politiky do značné míry vytratil. Migrace je vnímána skrze optiku bezpečnosti a prochází procesem sekuritizace, tedy procesem konstruování migrace jako hrozby. Co víc chápání migrace jako fenoménu ohrožujícího evropskou společnost je presentováno jako nevyhnutelné a přirozené. Stejně tak využívání represivních a kontrolních nástrojů je vnímáno jako neutrální politika adresující objektivní hrozbu.

Ovšem jak demonstruje Huysmans či Bigo migrace není přirozenou, nevyhnutelnou, ahistorickou, objektivní hrozbou Evropy. Tato percepce je důsledkem vědomých voleb konkrétních institucí (vlády, evropská policejní síť, média etc.) a rozvoje určitých diskursů v historicko-sociálním procesu evropeizace migračních politik. Jak říká Huysmans, bezpečnostní diskursy penetrovaly evropeizaci migrace.

Sekuritizace se v rámci evropeizace migrace objevuje výrazněji až od 80. let, zejména pak od představení Jednotného evropského aktu v roce 1986. Od té doby je přítomnost migrantů v Evropě delegitimizována a migrace presentována jako možné ohrožení vnitřního trhu a veřejného pořádku, stejně jako národní kulturní homogenity, sociální koheze, pracovního trhu či sociálních benefitů.

Maastrichtská smlouva z roku 1993 ukotvila migraci do třetího pilíře „oblasti svobody, bezpečnosti a spravedlnosti“, který migraci, azyl a uprchlictví spojil s otázkami organizovaného zločinu, terorismu, pašování lidí či drog spravovaných bezpečnostními experty. Migrace se tak stala obětí transformace socioekonomického projektu, do projektu bezpečnostního, který ji pevně spojil s metaforou hrozby a institucionální sférou bezpečnosti, po té co zrušení vnitřních hranic přesunulo pozornost k ochraně hranic vnějších. Maastrichtská dohoda je do značné míry počátkem budování „Pevnosti Evropa“. Dalším významným krokem byla komunitarizace migrace v důsledku přijetí Amsterdamské dohody na konci 90. let. Od tohoto momentu bylo přijato nespočet směrnic a dalších opatření, které (re)produkují konstrukci migrace jako hrozby.

Ačkoliv Kodaňská škola tvrdí, že sekuritizace je především diskursivním aktem, autoři jako Huysmans, Bigo či Balzacq tvrdí, že i nediskursivní kroky mají sekuritizační rozměr. Kroky na poli migrační politiky v Evropě v posledních 20 letech dokazují tuto úvahu. Vedle institucionálních kroků jako bylo zmíněné podřazení migrace do sféry bezpečnosti či utvoření agentury Frontex, se metafora hrozby rozvíjela i dalšími nediskursivními kroky jako např. rozvojem Schengenského systému, společnou vízovou politikou, Dublinským systémem (určeným pro rozhodování ve věcech azylu), uzavíráním re-admisních dohod s režimy vysílajících zemí (dohody o návratu uprchlíků), push-back operacemi (zatlačováním migrantů zpět do vysílajících zemí), spoluutvářením „detenčních táborů“ v zemích jako je Libye, rozvojem programu EUROSUR (který má lépe koordinovat ochranu hranic), militarizací (využívání dronů, satelitů či infračervených kamer) a fortifikací hranic v Řecku, Bulharsku či okolo španělských enkláv. Všechny tyto praxe jsou zaměřeny represivním způsobem na ochranu hranic a minimalizaci počtu migrantů schopných dosáhnout břehů a hranic „Pevnosti Evropa“, resp. na to, jak umožnit „návrat“ velké části z nich, pokud už se přes valy pevnosti dostali. Tyto praxe zvyšují pocit nebezpečnosti migrace a migrantů.

Diskurzivní rovinu pak jasně demonstrují výzkumy metafor, které ukazují, že ve veřejných diskursech Evropy dominují metafory, které zdůrazňují nebezpečnost migrace. Migranti tak bývají symbolizováni jako „potopa“, která zaplaví Evropu; „vetřelci“ (aliens), kteří svou jinakostí postrádající prvky lidskosti a kteří napadají Evropu; „jed“, který otráví naše společnosti či „trojský kůň“, který zničí naši evropskou společnost zevnitř. Všechny tyto metafory posilují vnímání migrantů jako hrozby, která ohrožuje samou existenci evropského společenství, ekonomiky a kultury.

Tyto metafory posilují klíčovou diskurzivní praxi, která tvoří jádro sekuritizace migrantů v Evropě, a to utváření exkluzivistických dichotomií jako EU občan/občan třetích zemí, Evropan/Ne-Evropan etc. Migranti se stali konstitutivními „Jinými“, kteří svou jinakostí pomáhají formovat identitu současné Evropy. Diskurzivní utváření jasných protikladů vyčlenilo migranty z „naší“ evropské společnosti a umožnilo jejich snazší identifikaci jako něčeho cizího, které nás (potenciálně) ohrožuje.

Sekuritizace je obecně politikou exkluze a nepřátelství. Sekuritizace, která je niterně spojená s procesem evropeizace migrační politiky je ve svém jádru exkluzivistickou politikou evropské identity a sounáležitosti určující, kdo může být součástí nové evropské komunity a kdo je naopak jejím nepřítelem. Sekuritizace ve svém jádru nese radikalizaci jinakosti až do podoby, kdy se odlišnost stává hrozbou a odlišný subjekt nepřítelem. Evropeizace tak postupně přispěla k tomu, že občané jiných zemí než členských států nejsou vnímáni jako jiní, ale legitimní členové evropské komunity, ale naopak jako její nepřátelé. Sekuritizace migrační politiky v Evropě je politikou výrazné exkluze vylučující migranty z národních a evropské komunity. Sekuritizace migrace v Evropě je praxí radikální exkluze, která oběti násilí, válek a extrémní chudoby přetavuje do nepřátel, s kterými je třeba bojovat. Jak ve členských státech, tak na úrovni evropských institucí dochází ke garanci svobody, bezpečnosti a spravedlnosti pro občany členských zemí, ovšem na úkor statisíců jiných, kteří se provinili tím, že se narodili do zemí zmítaný násilím a extrémní chudobou.

Evropské pokrytectví a politika radikální rovnosti

Ačkoliv se dnes mnozí tváří, že Evropa nemá na problémech, které vyhání statisíce lidí z jejich příbytků žádný podíl a zbavují se tím odpovědnosti za ulehčení utrpení migrantů, opak je pravdou. Valná část problémů Afriky či zemí Blízkého a Středního východu jsou důsledkem koloniálního panství evropských říší a neokoloniálního panství západních nadnárodních společností. Neschopnost nést přiměřený podíl odpovědnosti v podobě přijmutí migrantů je ukázkou ultimátního pokrytectví nás obyvatel Evropy.

Je paradoxní vykreslovat jedince prchající z prekérních situací, ke kterým evropské společnosti výraznou mírou přispěli, jako hrozbu. Ve snaze zbavit se odpovědnosti za negativní činy (neo)kolonialismu se Evropa rozhodla učinit z migrantů obětní beránky svých vlastních problémů. Sekuritizace migrace v Evropě je tak paradoxní praxí, která z obětí činí viníky a symbolicky je vylučuje z evropské komunity, k jejímuž rozvoji celá řada migrantů velkou měrou přispěla.

Exkluze a dominance ovšem vyvolává odpor a touhu po změně. Minimálně od 90. let se rozvíjí emancipační snahy migrantů, kteří skrze vlastní aktivitu usilují o dosažení rovnosti. Ať už to bylo hnutí „sans-papiers“ (doslova bez dokladů) ve Francii v druhé polovině 90. let, které inspirovalo obdobné radikálně demokratické projekty po celé Evropě nebo okupace školy v Berlíně v červenci tohoto roku, migranti v Evropě dokazují, že odmítají vnímat rovnost jako komoditu svévolně distribuovanou autoritami seshora, ale že o ni budou usilovat skrze vlastní jednání. Migranti vlastní aktivitou vyjadřují nesouhlas s „přirozenými“ hierarchickými identitami “Ne-Evropanů“, „Občanů třetích zemí“ či „Nelegálních migrantů“, které jim přiřazuje evropský řád. Tyto emancipační snahy mají na chápání evropské komunity a sounáležitosti transformační dopad, protože prosazování rovnosti ze strany („nelegálních“) migrantů znamená výrazné narušení současného exkluzivistického pojetí evropské komunity a občanství, které do značné míry stojí na jejich vyloučení. Boj migrantů za rovnost tak otevírá prostor pro re-imaginaci evropské sociální struktury a institucionálního schématu, neboť zpochybňuje zejména koncept národního občanství jako základu pro garanci rovnosti a důstojnosti.

Použité zdroje:

Aradau, Claudia (2004): Security and the Democratic Scene: Desecuritization and Emancipation. Journal of International Relations and Development. Vol 7, No. 4, pp 388–413.

Huysmans, Jeff (2000): The European Union and the Securitization of Migration. Journal of Common Market Studies. Vol. 38, Issue 5, pp. 751- 777.

Karyotis, Georgios (2012): Securitization of Migration in Greece:
Process, Motives, and Implications. International Political Sociology. Volume 6, Issue 4, pages 390–408

Van Munster, Rens (2004):The Desecuritisation of Illegal Migration: The Case for a European Belonging Without Community. Paper prepared for the PhD-seminar/EUROPA workshop.

Bennet, Owen (2014): The MASS CEMETERY of Europe: tens of thousands of asylum seekers drowned in the Med. Express. 2. 4. 2014. On-line: http://www.express.co.uk/news/world/468214/Asylum-seekers-drowning-in-their-thousands-as-Mediterranean-becomes-Europe-s-cemetery

Davies, Lizzy (2014): UN warning over Mediterranean crossing patrol force from EU. The Guardian. 29. 8. 2014. On-line: http://www.theguardian.com/world/2014/aug/29/un-eu-mediterranean-frontex-mare-nostrum-italy

Faiola, Anthony (2014) : Amid flood of refugees to Europe, Italy opens a back door. The Washington Post. 23. 8. 2014. On-line: http://www.washingtonpost.com/world/europe/migrant-crisis-hits-europe/2014/09/09/5dd8012d-cbe0-4a8a-895a-033d5a6794f6_story.html

Fioretti, Julia – Francesco Guarascio (2014): EU to launch mission to help Italy cope with boat migrants. Reuters. 27. 8. 2014. On-line: http://www.reuters.com/article/2014/08/27/us-eu-italy-migrants-idUSKBN0GR1WL20140827

Fortress Europe (2014): La Fortrezza. On-line: http://fortresseurope.blogspot.cz/p/la-fortezza.html

IOM (2104): IOM Releases New Data on Migrant Fatalities Worldwide: Almost 40, 000 since 2000.

IOM. On-line: http://www.iom.int/cms/en/sites/iom/home/news-and-views/press-briefing-notes/pbn-2014b/pbn-listing/iom-releases-new-data-on-migrant.html

Moloney, Liam (2014): Hundreds Feared Dead After Migrants' Boats Sink in Mediterranean. The Wall Street Journal. 15. 9. 2014. On-line: http://online.wsj.com/articles/hundreds-feared-dead-after-migrants-boat-sinks-off-malta-1410799006

Seiffert, Jeanette (2014): „Migrant Files:“ The EU’s refugee victims. Duetsche Welle. 15. 4. 2014. On-line: http://www.dw.de/migrant-files-the-eus-refugee-victims/a-17566611

Redazione ANSA (2014): Germany backs Frontex Plus. ANSA. 2. 9. 2014. On-line: http://www.ansa.it/english/news/politics/2014/09/02/germany-backs-frontex-plus_4fe37a58-a264-4885-bf1b-536a07f024f1.html

UNHCR (2013): Global Trends 2013. On-line: http://www.unhcr.org/5399a14f9.html

Informační centrum OSN v Praze (2014): UNHCR: Počet lidí na útěku z domova poprvé od 2. světové války přesáhl 50 milionů. On-line: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1922

Témata a regiony

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru