Lidská práva v Austrálii

Často se zapomíná, že Austrálie byla zakládajícím členem OSN, pomáhala při vypracování Všeobecná deklarace lidských práv a je signatářem různých mezinárodních dohod o lidských právech. Nicméně vyjednávací tým se snažil zajistit, aby politika „bílé Austrálie” (zákaz veškeré cizí barevné imigrace, včetně domorodých Australanů, kteří byli považováni za „vymírající rasu“), zavedená od roku 1901, nebyla deklarací ohrožena. Je ironií, že Austrálie je považována za ráj pracujících lidí, za moderní zemi prosazující stejná práva a příležitosti, přinejmenším pro „žádoucí“ občany. Cílem australské politiky bylo přilákat bílou a kvalifikovanou mužskou pracovní sílu, která bude dobře zaplacena, aby byl takový obraz potvrzen a udržen. „Nebílí“ a někdy i pracující ženy byli považováni za ohrožení tohoto ideálu. V červenci 2020 organizace Human Rights Watch (HRW) předložila zprávu s pravidelným celkovým hodnocením Austrálie s výsledkem, že země nadále vykazuje porušování práv žadatelů o azyl a uprchlíků a práv původního obyvatelstva. HRW též zjistila problémy v oblasti práv dětí, starších osob a osob se zdravotním postižením, jakož i v oblasti národní bezpečnosti a protiteroristických opatření.

Žadatelé o azyl a uprchlíci

Od sedmdesátých let sice Austrálie oficiálně podporuje multikulturalismus, tato politika a koncept jsou však zpochybňovány zejména v otázkách, které mezinárodně rezonují jako globální hrozby – terorismus nebo nedostatečná sociální soudržnost ve společnosti. Tyto problémy jsou často spojené s neúspěšnou integrací do australské společnosti, nebo naopak s neochotou místních obyvatel přijmout rostoucí etnokulturní rozmanitost. Austrálie je signatářem Úmluvy o uprchlících a imigrační program je částečně věnován poskytování ochrany uprchlíkům.  Australské vlády se v posledních letech s různou mírou úspěšnosti pokoušely zamezit neoprávněnému vstupu lidí bez víz na své území zachováním povinného zadržení za účelem zpracování jejich evidence. Tito lidé jsou lidově označováni jako „boat people“. Od roku 2012 bylo na Nauru nebo Papuu-Novou Guineu (PNG) jako součást australské politiky zpracování evidence uprchlíků mimo území Austrálie vysláno více než 4000 osob. Od června 2020 je v hotelu v Brisbane, ve státu Queensland, drženo více než 100 mužů z Manusu (ostrov patřící k PNG) a Nauru poté, co byli převezeni k lékařské péči na pevninu. Jsou kvůli pandemii COVID-19 drženi v uzavřených prostorách. Australský parlament přijal legislativní opatření o odstranění mobilních telefonů z míst, kde jsou uprchlíci a žadatelé o azyl zadržováni, což bylo široce kritizováno.

Osm let žije v těchto zařízeních několik stovek osob v nelidských podmínkách, se zhoršujícím se duševním zdravím a s nedostatečným kontaktem s rodinami. Jsou známy případy sebepoškozování a pokusů o sebevraždu, kterých není málo. Uprchlíci a žadatelé o azyl byli převezeni do Austrálie kvůli lékařskému ošetření až poté, co jejich právníci vyhrožovali zahájením soudního řízení, v některých případech se jednalo o děti ve věku do 10 let trpící akutními duševními chorobami, některé se pokusily o sebevraždu. Po kampani několika organizací zaměřených na oblast budování občanské společnosti a lékařských odborníků nezůstaly na Nauru žádné děti, avšak v PNG jsou žadatelé o azyl terčem násilí nebo vyhrožování místních obyvatel, protože jim orgány poskytují nedostatečnou ochranu. Austrálie již několikrát prohlásila, že tato evidenční střediska fungují pod místní jurisdikcí, ale Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) opakovaně vyjádřil postoj, že Austrálie je odpovědná za ty, kteří jsou na základě této dohody násilně přemístěni.

Původní obyvatelé

Původní Australané tvoří pouze 3 % populace země, jsou však v systému výkonu trestu výrazně nadměrně zastoupeni, často kvůli drobným přestupkům, jako jsou např. nezaplacené pokuty. Austrálie zadržuje děti ve věku 10 let. Jsou případy, kdy za noc tři z pěti (59 %) zadržovaných dětí ve věku od 10 do 17 let byly potomky původního obyvatelstva, přestože v této věkové kategorii tvoří pouze 5 % z celkového počtu australských obyvatel. Během demonstrací hnutí „Black Lives Matter“ se protestovalo proti policejnímu násilí i v Austrálii. Zde navíc i také proti tomu, že vláda nebyla schopna zabránit útokům ve věznicích, během nichž umírali především původní obyvatelé.

Protesty mířily proti rasismu a zaujatosti, proti chybějícímu financování komunit původních obyvatel, jejich politickému zastoupení nebo samotnému uznání. Nedávno se 35 organizací původních obyvatel a organizací zabývajících se lidskými právy spojilo v boji proti těžebnímu gigantu Rio Tinto, a požadovaly, aby byl odstraněn ze světového indexu firem zastávající lidskoprávní přístup ve svých politikách zveřejňovaném Corporate Human Rights Benchmark, a to v návaznosti na to, že společnost v květnu pomocí výbušniny zničila posvátná místa původních obyvatel v západní části Juukan Gorge v Západní Austrálii. Tato událost vedla k tomu, že tři vedoucí pracovníci, včetně generálního ředitele, odstoupili, což je v australské historii nevídaná věc.

Australský dialog o lidských právech

V roce 2019 australská komise pro lidská práva zahájila projekt australského dialogu o lidských právech (An Australian Conversation on Human Rights) „Free and Equal“. Cílem je zjistit, jak by měl vypadat efektivní systém ochrany lidských práv v Austrálii ve 21. století a jaké kroky musí země udělat, aby takových cílů dosáhla. V konečném důsledku musí Austrálie zajistit, aby tato debata byla nestranná a zahrnovala širokou škálu populace, zejména těch, kteří se staví proti ochraně lidských práv žadatelů o azyl nebo uprchlíků. Austrálie by měla zavřít zahraniční evidenční centra a systém zpracovávání evidence žadatele o azyl v Austrálii. Měly by být stanoveny přiměřené časové limity pro zadržení. V otázce původních obyvatel by měly být přijaty kvalitnější strategie pro snížení míry věznění ve spolupráci s komunitami původních obyvatel a těch z ostrovů Torres Straigt (etnicky se lišících od původních obyvatel Austrálie, ostrovy jsou součástí státu Queensland). Mělo by skončit neuspokojivé zacházení s vězni, ale také s dětmi ve vazebních zařízeních pro mládež, a pachatelé by za to měli nést odpovědnost. Ačkoli se tento dokument nezabýval jinými aspekty lidských práv, jako je zdravotní postižení nebo práva starších osob, měly by být prováděná politika a opatření v souladu s příslušnými úmluvami OSN na podporu zdraví a komunitních služeb.