Kongres se konal 4.–5. listopadu 2025 v bruselském Arts56 a navázal na dlouholetou tradici společných školení mezi institucemi ze zemí Visegrádské čtyřky. Díky němu se síť postupně proměnila v regionální platformu. Kongres zorganizovaly styčné kanceláře Evropské asociace manažerů a administrátorů výzkumu (EARMA) z Česka, Maďarska, Polska a Slovenska. Cílem setkání bylo posílit komunitu, otevřít dialog s tvůrci politik a podpořit profesní rozvoj v oblasti managementu výzkumu.

„Ze setkání jasně vyplynulo, že projektový management je zásadní pilíř fungování výzkumných institucí a vysokých škol. Zároveň je stále více integrován do jejich vnitřní organizační a řídící struktury, a to napříč zeměmi V4. V našich společných debatách na kongresu vyšlo najevo, že cestou k zefektivnění manažerské práce v oblasti výzkumných grantů je její plné etablování do procesů strategického rozvoje a řízení institucí. K tomu je mimo jiné potřeba komplexní rozvoj těchto pozic, a to nejen na úrovni odborného vzdělávání v oblasti managementu, ale také v oblasti samotného výzkumu. Musíme lépe chápat zkoumaná témata a fungování vědy jako takové,” přiblížil závěry kongresu projektový manažer Petr Burda, který na setkání zastupoval Ústav mezinárodních vztahů.

V úvodním vystoupení grantové poradkyně Virág Zsár zazněl základní poznatek, že kvalita vědeckých výsledků je velmi úzce propojena s profesionalitou výzkumného managementu. Jasně nastavené role, kompetenční rámce a institucionální podpora umožňují efektivní řízení projektů i strategické plánování. Anna Seip z Evropské komise poté představila nástroje Evropského výzkumného prostoru, které mají podpořit růst kapacit v členských státech. Z následné panelové diskuse bylo zřejmé, že profesionalizace výzkumného managementu přestává být abstraktním pojmem a stává se součástí konkrétních rozhodovacích procesů na národní i institucionální úrovni.

Program kongresu byl rozdělený podle fází životního cyklu výzkumného projektu – od rozvoje měkkých dovedností a práce s talenty v rané fázi, přes tvorbu kvalitních a realistických návrhů až po strategické rozpočtování. V tzv. post-award části se odborníci zaměřili na správu schválených projektů, řízení rizik a plánování využitelnosti výsledků a společenského přínosu.

Síla regionální spolupráce

Opakujícím se motivem byla přeshraniční výměna znalostí. Diskuse ukázaly, že regionální programy mobility, mikrogranty či sdílené služby mohou výrazně urychlit spolupráci mezi institucemi, pokud jsou administrativně jednoduché a cílí na dlouhodobé udržení vztahů. Významnou roli v tomto ohledu hraje vedení institucí, které přímo ovlivňuje prostředí pro práci výzkumných manažerů a manažerek.

Jedním z nejživějších témat byla umělá inteligence. Mluvilo se především o potřebě jasné definice problémů při zavádění AI nástrojů, nastavení etických pravidel i nutnosti kontinuálních školení. Podobné principy zazněly i v debatách o digitálních nástrojích pro spolupráci, při kterých se hledaly se cesty, jak technologie využít, aniž by práci komplikovaly.

Leitmotivem kongresu se stala výstižná metafora – výzkumní manažeři a manažerky jsou v rámci ekosystému výzkumu a inovací „jednorožci“, kteří dokážou proměnit myšlenky ve financovatelné návrhy a projektové výsledky v udržitelný dopad. Závěrečná prezentace asociace EARMA poté představila roadmapu rozvoje profese na systémové, organizační i individuální úrovni. Dva intenzivní dny kongresu tak skončily nejen sdílením know-how, ale staly se i důležitým milníkem ve formování silnější a sebevědomější komunity v oblasti výzkumného managementu v regionu střední a východní Evropy.