Politika rozšiřování EU na západním Balkáně

Do vyjednávání o nové podobě politiky rozšiřování, která by měla celý proces zefektivnit, pozitivně inovovat a kandidátské země v implementaci reforem více motivovat, se aktivně zapojila i česká diplomacie. Ta v koalici s dalšími členskými státy napříč EU již v listopadu minulého roku představila vlastní non-paper na toto téma. Jakkoli tento dokument přímo nereagoval na původní francouzský návrh, posloužil jako alternativní a ambicióznější vize přístupové metodologie, která u Evropské komise sehrála významnou roli. Z českého pohledu se v případě prosazení nové metodologie jedná o úspěch, díky kterému se podařilo obnovit věrohodnost politiky EU vůči západnímu Balkánu, přijít s novým dynamickým přístupem ke kandidátským zemím a na evropské úrovni tak opět prioritizovat tento dlouhodobý strategický cíl české zahraniční politiky. Obzvláště významné je, že se podařilo proces rozšiřování znovu nastartovat a postavit na základech tvořených společným evropským přístupem a sdílenými hodnotami. Kromě toho česká diplomacie také kvitovala zvolení bývalého slovenského ministra zahraničních věcí Miroslava Lajčáka zvláštním zmocněncem EU pro dialog mezi Bělehradem a Prištinou a další regionální otázky týkající se západního Balkánu, jakkoli se jeho jmenování neobešlo bez kontroverzních komentářů z regionu samého.

Dalším úspěchem české politiky rozšiřování bylo únorové setkání ministrů zahraničních věcí zemí V4 a západního Balkánu v Praze. Jednání pořádaného při příležitosti českého předsednictví V4 se zúčastnil také evropský komisař pro sousedství a rozšíření Oliver Várhelyi a ministři z Chorvatska a Slovinska. Kromě explicitního ujištění ze strany komisaře o připravenosti dostát závazkům vůči regionu došlo také k podpisu Memoranda o spolupráci Západobalkánského fondu a Mezinárodního visegrádského fondu.

Šancí prokázat zájem o sbližování a solidaritu v praxi se stala pandemie covid-19. Z nástroje předvstupní pomoci byla západnímu Balkánu přerozdělena částka ve výši 374 milionů eur na pokrytí bezprostředních potřeb na nákup zdravotnických a ochranných prostředků. Na pomoc s následky krize byla dále přislíbena částka 3,3 miliardy eur. Přestože EU poslala 750 tun humanitární pomoci a přislíbila i okamžitou finanční pomoc, dostalo se jí podle místních expertů jen minimální pozornosti oproti pomoci z Číny a Ruska. ČR se k pomoci postavila zodpovědně. V dubnu 2020 poskytla například milion roušek Severní Makedonii, novému členovi a spojenci v NATO, a do 25 milionového balíčku zahraniční pomoci zahrnula i Bosnu a Hercegovinu.

Právě zdůraznění objemu pomoci od EU a vnímání současné krize jako příležitosti k přiblížení bylo ústředním bodem záhřebského summitu, který se kvůli pandemii covid-19 musel v rámci chorvatského předsednictví konat online na začátku května 2020. Zde podepsané Prohlášení bylo podle představitelů EU ‘’opětovným potvrzením jednoznačné podpory evropské perspektivy západního Balkánu’’. EU v ní zdůraznila, že partnerství s ní je a dlouhodobě bude finančně velmi výhodné. Přes příslib evropské perspektivy a užší spolupráce se však v textu deklarace ani v prohlášeních účastníků na straně EU neobjevila slova o rozšíření či budoucím vstupu do EU, což u některých aktérů vyvolalo zklamání. Je zarážející, že i přes deklarovanou snahu přivést Balkán blíže k EU, česká diplomacie o této události nevydala oficiální prohlášení a téměř neinformovala ani českou veřejnost.

V bilaterálních vztazích vyvolala v uplynulém období značný rozruch snaha prezidenta Zemana o české “oduznání” Kosova jakožto svrchovaného nezávislého státu, která navázala na jeho cestu do Srbska v září 2019, kde se na adresu Kosova nevybíravě vyjádřil. Důsledkem byla mj. neúčast kosovského premiéra na summitu V4 a západního Balkánu, jenž se ve stejném měsíci odehrál v Praze v rámci visegrádského předsednictví ČR. Přestože nakonec ke změně oficiální vládní pozice nedošlo, tento incident opět poukázal na vícekolejnost, nekonzistentnost a nečitelnost české zahraniční politiky.

V následujících měsících, zejména během německého předsednictví Rady EU, čeká evropskou diplomacii a politiku rozšiřování významná zkouška při implementaci nového přístupu vůči západnímu Balkánu do praxe. Evropská komise má kromě příprav přístupových rozhovorů s Albánií a Severní Makedonií na své agendě také pravidelné zprávy o stavu vyjednávání s Černou Horou a Srbskem. Důležité bude přenesení závazků ze Záhřebského prohlášení do reality, prioritizování přístupových rozhovorů a plynulý tok slíbených finančních prostředků tak, aby se vzájemné vztahy i nadále dynamicky rozvíjely. Velkou výzvu v tomto ohledu představuje nejen složitost místního kontextu a charakter politických režimů, ale také liknavost některých členských zemí EU posílená současnou krizí veřejného zdraví a evropských rozpočtů. Právě tato krize významným způsobem ovlivňuje vyjednávání o budoucích prioritách a víceletém finančním rámci.

Nicméně jak ukázala pomoc ze strany EU v první části krize, pandemie covid-19 může do určité míry znamenat i příležitost, jak západobalkánské státy k EU blíže připoutat a oslabit tak vliv třetích hráčů v tomto regionu. Je to právě geopolitická – a v širším smyslu také geoekonomická – Evropská komise, jejíž aktivity můžou v ideálním případě znamenat průlom ve vztazích s těmito šesti zeměmi. Cíl komisaře pro rozšíření připravit do konce svého mandátu alespoň jednu zemi pro vstup do EU tomuto ambicióznímu přístupu odpovídá. Klíčový v tomto ohledu bude Ekonomický a investiční plán EU, který má zajistit nejen obnovu západobalkánských zemí a znovunastartování jejich ekonomik po krizi, ale také poskytnutí konkrétních výhod, které by občany v běžném životě více propojily s evropskou realitou a procesem rozšiřování. Těmi mohou být kromě udělování stipendií a posílení expertní spolupráce i investice do informačního propojení a přeshraniční infrastruktury.

Platformu pro budoucí možnost regionální rozvojové spolupráce nabízí také spolupráce Západobalkánského a Mezinárodního visegrádského fondu, kterou ČR podporuje. Na bilaterální úrovni však ČR tento trend příliš nekopíruje. Vypovídá o tom meziroční snížení rozpočtu České rozvojové agentury, která je primárním implementátorem české rozvojové pomoci v Bosně a Hercegovině pro rok 2020 a rovněž snížení celkové částky na zahraniční rozvojovou spolupráci o 20 milionů oproti roku 2019.

Českým zájmem v přístupu EU k západnímu Balkánu by měl být důraz na základní hodnoty evropské spolupráce překračující rovinu dobrých bilaterálních vztahů. Sdílením vlastní dobré praxe s budováním občanské společnosti může ČR poukázat i na nefinanční výhody členství v EU spočívající v ochraně právního státu. Šance pro předávání těchto zkušeností se naskytne například Tomáši Szunyogovi, který byl v květnu 2020 jmenován velvyslancem Evropské služby pro vnější činnost v Kosovu. České diplomacii se tak otevírají nové možnosti jak přispět k vyřešení napětí mezi Bělehradem a Prištinou. Prostor k intenzivnějšímu zapojení do politiky rozšiřování koordinované Evropskou komisí však ČR přináší hlavně nová metodologie rozšiřování, a to například ve formě zpětné vazby na plnění kritérií jednotlivými státy. Avšak pokud má být česká podpora rozšiřování EU uvěřitelná, musí se důvěra v evropské partnerství projevit také ve vnitřní komunikaci vůči české veřejnosti, aby nedošlo k podobnému ochlazení nálad a nárůstu skepticismu vůči tomuto procesu jako v případě západoevropských zemí.

Dobrý příklad posílení vzájemných vztahů a dosažení konkrétních výsledků v regionu by představovalo zrušení vízové povinnosti pro občany Kosova či ukončení obchodních a celních válek mezi Kosovem a Srbskem. Právě pokračováním reforem a budováním dobrých sousedských vztahů by EU měla podmiňovat výši své finanční pomoci pro ekonomickou obnovu aspirantských zemí.

Český přístup vůči západnímu Balkánu si do budoucna žádá jednu klíčovou charakteristiku – konzistentnost. Jakákoli podpora regionálního separatismu, revize státoprávního statu quo nebo zesilujících autoritářských tendencí může být pro společnou evropskou pozici stejně toxická, jako bylo v minulosti odmítání zahájení přístupových rozhovorů některými evropskými státy. Česká vláda by se proto měla v rámci vnitrostátní politické reality pokusit udržet jednotnou oficiální linii zahraniční politiky a minimalizovat výpady domácích aktérů vůči ní například ve stylu loňské kritiky Kosova z úst Miloše Zemana.

Tento text byl vypracován analytiky Asociace pro mezinárodní otázky v rámci publikace Agenda pro českou zahraniční politiku 2020.