Kulatý stůl: České předsednictví v Radě Evropské unie

Rada Evropské unie

Kulatý stůl je rubrika, kde se ptáme pěti odborníků na tři otázky spojené s aktuálními tématy mezinárodní politiky. Tentokrát o českém předsednictví v Radě Evropské unie. Účast přijali: Kateřina Davidová, Ondřej Dytrich, Edita Hrdá, Jan Míča a Aneta Zachová.

Jaké jsou podle Vás tři hlavní priority, kterým by se české předsednictví v Radě EU mělo věnovat a proč?

Kateřina Davidová: Z mého pohledu budou v druhé polovině roku 2022 zásadní dvě priority: zvládnutí v té době již probíhající hospodářské obnovy evropských ekonomik zasažených pandemií koronaviru a finalizace evropské klimatické legislativy spojené s naplňováním Zelené dohody, která má za cíl navést EU na cestu ke splnění svého nového emisního cíle pro rok 2030 a dát jasnou podobu tzv. zelené transformaci. Časově to vychází právě tak, že v průběhu českého předsednictví by celý tento nový legislativní balíček, který bude Komisí představen v červnu letošního roku, měl být dokončován a schvalován členskými státy. Pro Českou republiku je to šance jak ukázat, že nejsme v evropské klimatické politice jen černí pasažéři, ale že můžeme do společného projektu také něčím přispět. Třetí priorita by se pak měla týkat probíhající digitální transformace a jejího zvládnutí tak, aby v Evropě nenarostly sociální nerovnosti, jež se už tak v důsledku pandemie budou zvyšovat.

Ondřej Ditrych: V popředí by určitě mělo být téma resilience (odolnosti). Evropská unie se bude muset po pandemii nadechnout. Neměla by ale jenom opravovat, a členské státy by měly odolat pokušení využít společných prostředků na obnovu k zalepování děr v národních rozpočtech. Z krize musíme vyjít posíleni, reformovat veřejné instituce, u kterých COVID-19 obnažil omezenou schopnost správy věcí veřejných, a připravit se na výzvy budoucnosti spojené s příchodem zelené a digitální ekonomiky. Resilience však svádí k defenzivnímu pojetí: opevňování před hrozbami. Unie ale musí být aktivní v hledání svého místa ve světě a proměňovat prostředí, ve kterém se nachází, v souladu se svými zájmy a hodnotami. Česká republika by měla využít předsednictví – i v době před jeho zahájením – k tomu, aby ho obohacovala i naším pohledem na věc. Uspořádat vztahy s vnějším světem, efektivně pomáhat rozvojovou spoluprací ostatním, aby mohli vést důstojný život ve spravedlivé společnosti, a podporovat modernizaci multilaterálních institucí, jež jsou podmínkou naší bezpečnosti a prosperity. Třetím tématem, které se váže k předchozímu, je politika sousedství a rozšiřování. Je to naše dlouhodobá priorita a nemusíme tedy vynalézat kolo. Jenom ho snad trochu oprášit a nabídnout sousedům, aby se na něm, pokud chtějí, mohli svézt k lepší budoucnosti.

Edita Hrdá: V současné chvíli jsou priority českého předsednictví v Radě EU předmětem diskuse na úrovni jednotlivých resortů. Myslím si ale, že dnes ještě nejsou vysloveny všechny otázky, na které se naše předsednictví bude muset snažit hledat odpověď. Máme rámcovou představu, jsou stanovena východiska k těmto prioritám a pracujeme s pěti základními okruhy: Evropa propojená vnitřním trhem, moderní a prosperující, Evropa silná a bezpečná, Evropa zdravá a udržitelná, Evropa soudržná a solidární a Evropa chytrá a kreativní. Z nich vzejdou konkrétní témata, z nichž některá budou označena za „klíčová“. Ve výčtu se může objevit digitalizace, posílení role EU ve světě nebo ochrana klimatu, zdraví, posílení politiky soudržnosti, trh práce fungující pro všechny či vzdělávání jako faktor pro posílení konkurenceschopnosti. Při konečném výběru půjde o to skloubit naše dlouhodobé národní priority, ale i očekávání, s aktuální prací Evropské komise, jako je např. digitální a zelená tranzice, klima nebo téma zdraví. V tomto kontextu to jistě budou v první řadě dopady pandemie, které budeme v roce 2022 nepochybně stále vnímat, stejně jako jedna z dalších priorit – ekonomické oživení.

Jan Míča: V oblasti digitální agendy aktuálně řadíme ke klíčovým prioritám pro české předsednictví budování infrastruktury, rozvoj rámce pro digitální služby či podporu nových technologií, jako jsou umělá inteligence, blockchain či kvantová komunikace. S podporou rozvoje nových technologií úzce souvisí i budování udržitelného digitálního ekosystému, které je pro ČR dlouhodobou prioritu. Českým i evropským podnikům musí být možnosti pro jejich digitální transformaci představeny srozumitelně. V případě infrastruktury se pak bavíme jak o samotném budování sítí 5G, tak i o jejich bezpečnosti. Jde ostatně o oblast, v níž je ČR na úrovni EU aktivní, a to se určitě promítne i do programu našeho předsednictví. Navíc, nejen lekce z období pandemie nám ukázaly, že bez kvalitního kybernetického zabezpečení jsme více zranitelní. S největší pravděpodobností se našeho předsednictví dotkne i vyjednávání pravidel o digitálních službách představených koncem minulého roku.

Aneta Zachová: Česká republika by se měla zaměřit na témata, ve kterých si je jistá, má v nich alespoň nějakou tradici a bude schopná je rozpohybovat či přinést řešení. Jedním z takových témat je posilování jednotného vnitřního trhu, resp. odstraňování stávajících bariér. Bohužel, kvůli hlasování Poslanecké sněmovny ČR o kvótách na české potraviny jsme sami tuto důležitou agendu podkopali, doufejme však, že návrh čeští zákonodárci smetou ze stolu a že nám tento přešlap ostatní partneři v Evropě odpustí. Druhým tématem by měla být tradiční doména české zahraniční politiky, tedy rozšiřování EU. Soustředit bychom se měli na země západního Balkánu i Východního partnerství. Mohli bychom aktivně pomáhat státům se zájmem o vstup do EU a podílet se na odbourávání sporů mezi členskými státy EU a některými jejich sousedy – příkladem je táhlý spor mezi Bulharskem a Severní Makedonií. Třetí prioritou by mohla být energetická bezpečnost, kde bychom mohli navázat na řešení plynové krize, jež nám spadlo na hlavu při prvním českém předsednictví v roce 2009.

Jak obecně hodnotíte působení České republiky v Evropské unii? Daří se ČR efektivně artikulovat svoje požadavky na unijní úrovni?

Kateřina Davidová: Bohužel musím říct, že toto se České republice dlouhodobě nedaří. Řekla bych, že problém je často už v tom, že ČR nemá své požadavky jasně definované a při vyjednáváních se pak snadno přikloní např. na stranu ostatních zemí Visegrádské čtyřky, i když naše vlastní zájmy jsou jinde. Je to dobře vidět třeba v klimaticko-energetické politice. Tam je česká pozice dlouhodobě velmi konzervativní, velmi blízká té polské, ačkoli naše situace se za posledních několik let značně změnila. Například v otázce přechodu od uhlí na obnovitelné zdroje již nemá smysl snažit se bránit vyšším evropským cílům, ale naopak využít toho, že Evropa chce jít tímto směrem a je ochotná nám na dekarbonizaci a modernizaci naší ekonomiky dát štědrou podporu. Chytřejší vyjednávací pozice by nám mohla zajistit mnohé výhody do budoucna, ale zatím se bohužel držíme spíš zajetých kolejí, což je ve výsledku kontraproduktivní.

Ondřej Ditrych: Když jsme se dlouhým pochodem k institucím „vrátili do Evropy“, zjistili jsme, že to není žádná utopie („nemísto“), ale velmi konkrétní místo, ve kterém se musíme orientovat. A ani po více než patnácti letech v EU se nám to moc nedaří. Nepřispívá k tomu, že ne vždy působíme jako spolehlivý a předvídatelný partner. Na jedné straně třeba usilujeme o liberalizaci, odstraňování bariér a dvojích standardů jednotného trhu, potom ale vymyslíme kvóty na české potraviny. Ani tady nemusíme přitom vynalézat kolo, jenom mít jasné a čitelné pozice, robustní sběrnou a analytickou kapacitu pro dobrou orientaci – o dění v Bruselu, ale i pozicích členských států –, funkční nadresortní koordinaci na Úřadu vlády ČR a dobré propojení s nezávislou expertizou pro evidence-based pružný policy making. Být kverulant a stěžovat si, že nic neprosadíme, nebo rovnou nadávat na bruselský diktát je provinčně pohodlné. Pálíme tím ale příležitosti a směřujeme ne do integračního jádra, jak bychom měli, ale spíš na jakousi beznadějnou periferii.

Edita Hrdá: Působení ČR v EU by asi měli hodnotit spíše naši partneři. Ať už ti, se kterými v Bruselu zasedáme v pracovních skupinách, v rámci Výboru stálých zástupců, v jednotlivých formacích Rady, nebo ti z vlád ostatních členských států EU. Na Stálém zastoupení pracuje tým expertů, kteří jsou v pravidelném kontaktu s příslušnými resorty a pro správnou artikulaci našich požadavků v rámci EU má Stálé zastoupení v Bruselu vždy k dispozici mandát, jenž stanoví českou pozici. Našim úkolem je ji objasňovat a hájit, snažit se o co nejlepší realizaci našich stanovisek a připomínek, které dlouhodobě a konzistentně berou v potaz a sledují české zájmy v EU. Ze své dosavadní zkušenosti mohu říci, že ČR na všech úrovních vystupuje aktivně a je své pozice či požadavky schopna dobře a efektivně artikulovat. Mnohdy také vytváříme koalice obdobně smýšlejících zemí, což nám pomáhá při vytváření většinového názoru.

Jan Míča: Myslím, že si ČR v digitální agendě EU vybudovala dobře fungující partnerství a koalice napříč různými tématy. Vzhledem k často se měnícím tématům digitální agendy je udržování těchto partnerství složitější, avšak díky zkušenostem a flexibilitě kolegů na ministerstvech, Úřadu vlády ČR i Stálém zastoupení v Bruselu nebo NÚKIB se nám daří na překotný vývoj v této oblasti efektivně reagovat. Česká republika je rovněž velmi aktivní v neformálních uskupeních vznikajících v oblasti digitální agendy. Jedním z nich je např. uskupení států Digital9+, kterého se účastníme od jeho založení v roce 2016 a díky němuž můžeme společně s partnery ze stejně smýšlejících států formulovat naše pozice k tématům, jako jsou třeba umělá inteligence, rozvoj digitálních služeb nebo strategické priority v digitální agendě. Určitě je nutné podotknout, že ČR je slyšet i díky aktivnímu nasazení našeho byznysu a asociací, jež mají v Bruselu svá zastoupení a dokážou díky svým kanálům napřímo prosazovat svoje požadavky.

Aneta Zachová: Česká republika se učí být relevantním hráčem na evropském poli a troufám si říct, že se jí to daří čím dál tím lépe. Pořád ale máme před sebou dlouhou cestu. V Bruselu má ČR řadu skvělých diplomatů, kterých by si vláda měla více vážit. Přeci jen to jsou oni, kdo odvádí mravenčí práci během náročných vyjednávání, navíc občas musí nahrazovat ne vždy aktivní ministry. Bohužel, ne vždy je v čele ministerstva člověk schopný vést vyjednávání na evropské úrovni, což je velká škola. Premiér by měl při výběru ministrů myslet na to, že se členové vládního kabinetu mohou aktivně podílet na prosazování zájmů ČR v Evropě a plně toho využít. Česká republika se také v současné době až příliš hledá ve spolupráci se zeměmi Visegrádské čtyřky. Měla by se z toho vymanit a hledat partnery napříč Evropou, požadavky ostatních zemí V4 se totiž ne vždy shodují s těmi českými. Také bychom neměli zapomínat na to, že jen pokud budeme mít jasně formulované požadavky na domácí scéně, jedině tehdy je můžeme efektivně prosazovat na půdě evropské. Nyní je to tak, že ČR v řadě otázek zkrátka nemá jasno a čeká, jaké návrhy a jaká řešení přijdou z Bruselu. A to je špatně.

Jakou roli by Česká republika měla hrát v budoucí regulaci digitálního prostředí v Evropské unii?

Kateřina Davidová: Česká republika by měla podpořit snahy EU o regulaci velkých digitálních firem. Big tech společnosti už neposkytují pouze platformy pro komunikaci o politickém dění, ale díky své obrovské síle se z nich stali samostatní političtí hráči. Zrušením účtu Donalda Trumpa na Twitteru to celé vygradovalo, ale ta problematická situace tu byla už několik let a je třeba, aby státy a mezinárodní organizace tento problém řešily. Politika, jako věc veřejná, by neměla být tak silně závislá na akcích pár soukromých společností. Tyto firmy mají k dispozici obrovské množství dat, která bez regulací, jako je např. GDPR, mohou být snadno zneužita. Je také důležité, aby politici vysvětlovali, že regulace big tech (např. sociálních sítí) není zásahem do svobody slova, ale naopak ochranou spotřebitelů-občanů před koncentrovanou silou nadnárodních korporací. S tím se pojí i otázka daňových úniků těchto korporací. Evropská unie kvůli nim přichází o miliardy, které budou právě v době ekonomické obnovy třeba. I v tomto ohledu by Česká republika měla snahy Evropské unie o zpřísnění pravidel podpořit.

Ondřej Ditrych: Digitální agenda bude v EU jednou z naprosto klíčových oblastí, kde potřebujeme unijní, ne národní přístup. Digitální sféra je novým plánem mezinárodní politiky, prostorem kybernetické války, mediální reprodukce politického násilí nebo šíření fake news snižujících důvěru ve veřejnou správu. Státy ho mohou zkoušet ovládnout a kolonizovat. To je imperiální a nerealistický přístup. Nebo mohou outsourcovat kontrolu technologickým obrům, kteří budou suverénně rozhodovat o pravidlech globální digitální komunity – i kdo do ní bude vůbec patřit a kdo ne. To je přístup neoliberálně naivní a nebezpečný. Komise jde správnou třetí cestou: nastavit jasná pravidla, a někdy i neformální (např. upraveným code of conduct v oblasti dezinformací). Cílem není vláda, ale spíš participativní správa, transparentnost – třeba víc vhledu do fungování algoritmů sociálních sítí –, a udržení podmínek pro fungování kvalitních médií. Je to samozřejmě velmi citlivé téma. Víme, že sociální sítě ovlivňují lidská rozhodnutí, i ta politická: směřují pozornost nějakým směrem a strukturují možnosti naší volby (choice architectures). Digitální a mediální regulace ze strany státu nesmí omezovat politickou debatu, svobodu rozhodování a názorovou pluralitu, to jsou základní hodnoty otevřené společnosti. I za cenu toho, že v demokracii je svoboda i svobodou blábolit.

Edita Hrdá: Digitální trh je nesmírně důležitý. Česká republika má pověst země, která dlouhodobě prosazuje, aby se legislativa EU dívala do budoucnosti a usnadňovala pohyb na vnitřním trhu, a to včetně digitálních služeb. Uvědomujeme si, že regulatorní rámec EU je třeba aktualizovat, aby adekvátně chránil i uživatele digitálních služeb, je třeba jej „motivovat“ k inovacím, ale zároveň bude důležité jej do jisté míry omezovat, tedy vhodně a citlivě tuto oblast regulovat. A zde bychom měli být ostražití, ale neměli bychom potlačovat kreativitu, která jediná může rozvoj digitalizace přinášet.

Jan Míča: Česká republika dlouhodobě přistupuje k regulaci digitálního prostředí liberálně a lze předpokládat, že tento přístup budeme uplatňovat i v rámci výzev, které před námi s rozvojem digitální ekonomiky a společnosti stojí. Není v našem zájmu přeregulovat tržní prostředí a bez jasných selhání trhu naše podniky a občany zatěžovat, ať už administrativními, právními či personálními požadavky. Proti takovým snahám v Unii dlouhodobě vystupujeme a v tomto smyslu bude ČR přistupovat i k aktuální či budoucí legislativě, jejímž cílem musí být z našeho pohledu hlavně srozumitelnost. Zároveň je pravděpodobné, že vzhledem k mnohem častěji objevujícím se protekcionistickým tendencím bude ČR stát na straně zemí kladoucích důraz na otevřenost globální ekonomiky. Diskuse o autonomii nebo suverenitě, jež mohou vést k postupnému uzavírání EU od zbytku světa, bude bezesporu významná v agendě EU po několik dalších let.

Aneta Zachová: Česká republika by měla při regulaci digitálního prostředí v EU hrát svou tradiční roli zastánce silného vnitřního trhu. Volný tok dat jako pátá svoboda jednotného evropského trhu je jedním z témat, které by ČR mohla promítnout do svého předsednictví – do již zmíněné priority prohlubování vnitřního trhu. Česká republika by pak mohla vnést rozumný a kompromisní hlas do debat o regulaci digitálních gigantů, jako je Google, Facebook či Twitter. Evropská komise zveřejnila své návrhy v prosinci 2020, což znamená, že by legislativu mohlo uzavírat právě české předsednictví v druhé polovině roku 2022. Každopádně, ČR by si mohla v jistých oblastech uklidit před vlastním prahem – dokud nebudeme mít dostatečnou úroveň digitalizace státní správy a vzdělávání, snaha ČR být digitálním lídrem na evropské úrovni bude vždy pokulhávat. Státní správa se má co učit, zejména od soukromého sektoru.

Účast přijali:

Kateřina Davidová je výzkumnou pracovnicí v Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM a zároveň působí v Centru pro dopravu a energetiku. Ve své práci se zabývá evropskou klimatickou a energetickou politikou a její implementací v České republice.

Ondřej Ditrych je ředitelem Ústavu mezinárodních vztahů. Mezi oblasti jeho odborného zájmu patří terorismus a revoluční násilí v globální politice, evropská bezpečnost, etnopolitické konflikty v postsovětském prostoru a globální trendy a jejich předpovědi.

Edita Hrdá je vedoucí Stálého zastoupení ČR při EU a stálou představitelkou ČR ve výboru COREPER II. Od roku 1992 působí v české diplomacii, zastávala pozici velvyslankyně ČR v Argentině a Paraguayi. V letech 2011–2015 působila jako Stálá představitelka ČR v OSN v New Yorku. Mezi 2015–2020 byla vrchní ředitelkou pro Ameriku Evropské služby pro vnější činnost.

Jan Míča působí od roku 2016 v Sekci pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR, kde od roku 2018 vede Oddělení evropské digitální agendy. Spolupodílí se na realizaci vládního programu Digitální Česko a zabývá se jednotným digitálním trhem EU.

Aneta Zachová je šéfredaktorkou serveru Euractiv.cz, zpravodajského webu zaměřeného na dění v Evropské unii. V rámci doktorského studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně se věnuje tématu evropské integrace.