Od summitu v Paříži k Pekingu: proč jednání o míru s Ruskem zatím nepřichází

Na otázku, zda se i Česko zavázalo k poskytnutí bezpečnostních záruk, Tomáš Petříček odpověděl, že si není vědom, zda český plán bude zahrnovat podporu výcviku a vyzbrojování ukrajinské armády, či dokonce možné nasazení českých vojáků na ukrajinském území. Zároveň zdůraznil, že jakákoli podpora by musela projít zákonnými a ústavními procedurami jednotlivých zemí. „V českém případě by takovou pomoc určitě musel schválit parlament,“ připomíná.

Otázkou zůstává, jak přimět Rusko k jednání, například prostřednictvím trojstranné schůzky mezi Trumpem, Putinem a Zelenským. Podle Petříčka se k ní ale zatím neschyluje. Nedávná účast Ruska na oslavách v Pekingu ukazuje jeho orientaci na jiné partnery, kteří válku vnímají odlišně než Evropa. Ani poslední snahy o diplomatickou mediaci ze strany USA zatím nevypadají, že by vedly k cíli. Pařížská schůzka zase vycházela z předpokladu, že Moskva neusiluje o mír a nechce stáhnout vojáky, na což Západ odpověděl jasným signálem: podpora Ukrajiny bude pokračovat a může se ještě posílit.

Jako účinný tlak na Rusko označuje Petříček omezení jeho příjmů z ropy a plynu, zejména při exportu přes třetí státy jako Indie či Čína. To by výrazně oslabilo jeho schopnost financovat válku a vyvolalo vnitřní problémy.

Ruské ministerstvo zahraničí označilo nasazení mezinárodních mírových sil za eskalaci, což podle Petříčka jen potvrzuje, že Moskva nemá zájem o skutečné ukončení konfliktu. Připomíná přitom, že podobná operace by měla smysl až po uzavření míru, kdy by dohlížela na plnění dohod.

Petříček také upozorňuje, že Rusko do války zapojuje své spojence, ať už formou nasazení severokorejských vojáků, nebo dodávkami íránské techniky. Podle něj i poslední schůzka v Pekingu ukazuje, že se kolem Moskvy formuje blok zemí, jehož cílem je oslabit Západ, přičemž Ukrajina je místem, kde se tento střet odehrává.