Summit na Aljašce ukáže limity evropského vlivu

Podle seniorního výzkumníka a člena Centra evropské politiky Matúše Haláse je hlavním důvodem důležitosti summitu skutečnost, že Washington má nástroje, jak vyvinout tlak na Rusko i Ukrajinu. Uvádí příklad nedávného 25% cla na některé indické produkty jako ukázku mechanismu, který by USA mohly využít i vůči Číně, významnému odběrateli ruské ropy. „Spojené státy jsou schopné vyvíjet tlak i na Ukrajinu, jak jsme viděli po známém sporu mezi prezidenty Donaldem Trumpem a Volodymyrem Zelenským v Oválné pracovně,“ doplnil.

Zároveň zdůraznil, že Ukrajina je suverénní stát a nelze ji donutit k přijetí dohody, se kterou nebude souhlasit. „Legitimita míru závisí na souhlasu Ukrajiny. To není Mnichov – československá vláda tehdy souhlasila, tady to tak být nemusí.“

Halás neočekává, že by summit přinesl zásadní průlom. Domnívá se, že ruská strategie je spíše protahovat konflikt a získávat čas. Pokud k dohodě dojde, bude podle něj záležet na Ukrajině, zda ji přijme. V otázce územních ústupků nepředpokládá, že by Kyjev byl donucen vzdát se oblastí, které kontroluje, ale připouští, že by mohlo dojít k právnímu zakotvení současného stavu. „Může jít o de facto, nebo dokonce de iure uznání. Možností, jak to naformulovat, je spousta,“ řekl s odkazem na příklad vyjednávání mezi Západním a Východním Německem za éry Willyho Brandta.

K otázce bezpečnostních záruk Halás uvedl, že nejdůvěryhodnější garanci představuje členství v NATO, které však současná administrativa USA nepodpoří. Evropské záruky, například podle článku 42(7) Lisabonské smlouvy, považuje za méně spolehlivé, protože EU nemá vlastní armádu ani kapacity srovnatelné s NATO. „Proto se Švédsko a Finsko rozhodly vstoupit do NATO – věděly, že jen tam získají prakticky vymahatelnou bezpečnostní garanci.“

Pokud by se Ukrajina musela spoléhat pouze na evropské záruky, vidí Halás dvě možné cesty: stát se „evropským Izraelem“ s masivním zbrojením, nebo zvolit model Finska během studené války s dlouhodobým budováním obranných schopností a odolnosti. Možností by mohlo být i vyslání evropských mírových jednotek, to ale považuje za riskantní krok kvůli riziku eskalace.

Současná vyjádření evropských lídrů, jako jsou Emmanuel Macron nebo Keir Starmer, vnímá Halás spíše jako projev symbolické jednoty než reálný tlak na Rusko. „Evropské země nejsou u jednacího stolu a nemají páky, jak Rusko dotlačit k míru. Klíčovými hráči jsou teď tři – Ukrajina, Rusko a Spojené státy. Z nich jedině USA mají prostředky, jak na Rusko účinně tlačit – zejména hrozbou sekundárních sankcí.“

Kompletní rozhovor Anny Dohnalové si můžete přečíst na webu Seznam Zpráv.