Parlamentní volby v Bulharsku: vítězství Borisovova, nebo naděje na lepší zítřky?

Výsledky voleb

Volební den se nesl od samého rána ve znamení stížností, odhalení a zmatku. Na několika místech nefungovaly hlasovací stroje, byly odhaleny desítky lidí kupujících volební hlasy a do poslední chvíle nebylo jasné, jakým způsobem bude zajištěno hlasování pro občany v koronavirové izolaci. Výsledky se poměrně odlišily od předvolebních průzkumů, a to zejména ztrátou socialistů a ziskem strany Je takový národ (JTN) baviče Trifanova, která skončila na druhém místě s necelými 18 %, stále však dosti daleko za stranou GERB, jež výsledkům dominuje ziskem přes 26 %. Na třetím místě skončila Bulharská socialistická strana (BSS) se ziskem 15,02 %, na čtvrtém místě strana, jež byla zvyklá tradičně plnit funkci tzv. jazýčku vah, Hnutí za práva a svobody (HPS) - 10,34 %, čtvrtá je strana s předsedou Christem Ivanovem Demokratické Bulharsko (DB) - 9,52 %, která také zvítězila v hlavním městě Sofii. Ziskem 4,74 % zastává poslední místo strana bývalé ombudsmanky Manolovové Postav se! Mafie ven! (PSMV). Těsně pod hranicí 4 % pro vstup do parlamentu pak skončila nacionalistická strana VMRO, která doteď figurovala ve vládě.

Dle Alpha Research podpořili stranu DB zejména lidé s vysokoškolským vzděláním, naopak HPS získalo podporu především mezi lidmi s nejnižším vzděláním. Stranu Je takový národ pak volili lidé ve věku do třiceti let, zatímco Bulharská socialistická strana dominovala u voličů starších šedesáti let. Volební výsledky tak mohla ovlivnit probíhající pandemie (neboť každý desátý měl z viru velké obavy, každý třetí má pak určité obavy), ale i špatné počasí. Již před volbami se očekávala síla tzv. protestních hlasů a loajálních voličů, které má zejména strana HPS, zatímco kvůli nepříznivým podmínkám se předpokládalo, že právě voliči socialistů k volbám často nedorazí.

Zatímco Slavi Trifanov během sčítání hlasů okomentoval situaci pouze přes Facebook kvůli příznakům COVID-19, předsedkyně socialistů nejdříve odmítla zcela vystoupit, později však připustila možnou podporu vlády Trifanova s DB a PSMV. Borisov pak během volební noci učinil online prohlášení bez přítomnosti novinářů a vyzval strany k vytvoření vlády odborníků s ním samotným v čele, která by měla fungovat aspoň do prosince kvůli nutnému zvládnutí pandemie. Jeho návrh se však nesetkal s nadšením. Borisov je hlavním trnem v oku většiny stran ve vznikajícím parlamentu, navíc voliči nově vzniklých stran by jakákoliv spolupráce jejich favoritů s Borisovovem nejspíše rapidně zklamala.

Právě kvůli předvolebním slibům voličům a hluboké propasti mezi jednotlivými stranami, chyběla v povolebním vyjednávání vůle k úspěšnému sestavení koalice. Všechny tři mandáty, které prezident k sestavení koalice udělil, byly vzápětí vráceny, přestože chvíli působila reálně koalice JTN+DB+PSMV s podporou BSS. Tuto možnost však nakonec Trifanov odmítl, neboť si nechtěl vytvořit závislost na socialistech při hlasování v Národním shromáždění. Po prvním neúspěšném pokusu strany GERB, se kterou odmítly spolupracovat všechny strany kromě HPS, vrátila obratem mandát i A. Stefanovová, která byla k sestavení vlády pověřena za stranu JTN. Stejný postup zvolili i socialisté a nezbylo tedy než vyhlásit předčasné volby, které by se však měly konat po změně volebního zákona. Ta by mohla umožnit lepší způsob volby ze zahraničí a vylepšit tak postavení DB, PSMV a JTN. Na druhou stranu panují obavy z nižší volební účasti a také z mobilizace voličů nacionalistických stran, které se v dubnu do Národního shromáždění nedostaly.

Situace před volbami

Podobu voleb i jejich výsledky do velké míry zformovaly rozsáhlé protesty z léta 2020, kdy bulharské obyvatelstvo více než 100 dní protestovalo proti vládě Borisovova a úřadu generálního prokurátora Ivana Geševa. Přestože si oba své funkce uchovali, z protestů vzešly nové politické strany cílící na nespokojené občany, požadující reformu soudnictví a především toužící po přeformování tradiční politické scény v Bulharsku.

Strana premiéra Borisovova, vědoma si ztrácející podpory voličů, přišla se změnami, které měly navrátit důvěru občanů v systém. Jednou z nich je změna způsobu hlasování na strojové. Schválena byla nakonec dobrovolná báze výběru způsobu hlasování, přičemž při hlasování strojovém měl být hlas ještě kontrolován i vytisknutými lístky a jejich přepočítáním. Zákon byl však schválen pozdě a Ústřední volební komise tak byla v časové tísni v obstarání hlasovacích strojů, ale i v technických, logistických a legislativních otázkách. Brzy po schválení zákona tedy bylo mnohým jasné, o jak zmatečný postup se jedná. S kritikou nakonec neotálela ani sama strana GERB, která cílila zejména na Ústřední volební komisi, kde stojí v čele Emil Voynov ze strany BSS.

Zhruba dva týdny před volbami proběhlo odhalení špionské skupiny čítající šest osob, které předávaly informace ohledně bulharské armády, NATO i EU Ruskému velvyslanectví. O jejich zatčení informoval poměrně slavnostně generální prokurátor Gešev, nešetříc chválou na tajné služby a soudnictví a Borisov ocenil práci generálního prokurátora. Špionážní skupina měla být údajně již delší dobu pod kontrolou, s přístupem jen k neškodným informacím. Naskýtá se tedy otázka, zda bylo odhalení před volbami čirou náhodou či snahou o zisk voličských hlasů. 

Dalším významným tématem byla otázka Severní Makedonie, jejího vstupu do Evropské unie a také vzájemných vztahů s Bulharskem. Kvůli sporům ohledně společné historie a jazyka, Bulharsko zablokovalo zahájení přístupových rozhovorů Severní Makedonie v rámci EU. Přestože se Severní Makedonie pokusila vzájemné spory zmrazit, aby se tak nestala součástí předvolební kampaně, její snahy byly úspěšné jen částečně. Tématu se chopila především koaliční strana VMRO, přičemž její představitel Karakachanov svými výroky několikrát přilil olej do ohně, až proti němu společně protestovala Strana zelených s Evropskými socialisty na půdě Evropského parlamentu. Z pohledu volebních výsledků VMRO se však nejspíše nejednalo o výhodnou taktiku.

Pandemie jako hybatel voleb

V neposlední řadě byla významným hybatelem voleb také pandemie. V porovnání s okolními zeměmi ji Bulharsko, až do rozvolnění začátkem března, zvládlo dobře. Po rozvolnění rapidně narostla křivka nakažených i úmrtnosti a ani následný opětovný lockdown příliš nepomohl. Týden před volbami se vláda uchýlila k částečnému rozvolnění, kdy otevřela k radosti občanů například zahrádky restaurací.  

Předvolební období také provázelo kontroverzní využívání veřejných prostředků Borisovovem, který ve vládním vozidle, namísto vykonávání své funkce, objížděl zemi a sliboval podporu projektům ze státních financí, aby si získal politické body. Na zneužívání veřejných prostředků upozorňovala také limitovaná mise OBSE, která v Bulharsku volby pozorovala. Dle jejich prohlášení je alarmující situace médií. A to jak jejich koncentrace mezi omezeným množstvím vlastníků, tak zásadně odlišný prostor, který kandidátům v předvolebním období poskytovala. V hlavním vysílacím čase byli do debat zváni kandidáti jen některých stran, ostatní se mohli účastnit debat v odpoledních hodinách. Velký prostor byl také věnován Borisovovi, nejednalo se však o tiskové konference či jinou komunikaci s novináři (s těmi naopak od loňských protestů vůbec nekomunikuje), ale o vysílání z jeho facebookového účtu. V médiích pak zásadně chybí analytické zprávy a je zaznamenáván soustavný tlak na investigativní novináře. Mise také upozorňovala na pozdní zveřejnění výdajů stran během kampaně, které národní audit neobdržel před volebním dnem. Politické strany dále nemohou vést kampaň v jiném než bulharském jazyce, a občané nemohou zakládat strany na základě náboženských, rasových či etnických principů. Na politické scéně se však i přesto dlouhou dobu drží strana HPS, kterou volí povětšinou turecká menšina, sama strana však své cílení na menšinu odmítá. 

Výše zmíněné problematiky bulharského politického systému, stav soudnictví a kontroverzní postava Borisovova zůstávají již delší dobu na okraji zájmu evropské veřejnosti a politických představitelů. Borisov se staví do pozice proevropského politika, prosazuje vstup do Eurozóny a jeho rétorika vůči EU je velmi pozitivní. Za hranicemi Bulharska se tak najde jen malá hrstka těch, kteří by jej kritizovali. Na druhou stranu se v Bulharsku velká část občanů požadujících změnu upnula ke straně Trifanova. Zda však může být strana Je takový národ případně krokem směrem k lepšímu zůstává velkou neznámou stejně jako ideologie strany, její směřování a cíle.