Czernin Security Forum 2021 is live

20. 3. 2018

Střídání na „trůně“ Jihoafrické republiky

Vynucené odstoupení Jacoba Zumy z postu jihoafrického prezidenta v polovině února vyvolalo řadu otázek o dalším politickém a ekonomickém vývoji této klíčové africké země. Nabízí se otázka, zda nedávno zvolený prezident Cyril Ramaphosa naplní očekávání, která do něj v prosinci minulého roku vložil vládní Africký národní kongres (ANC) a zda nastartuje v zemi tolik očekávané reformy.

Jacob Zuma patřil ke klíčovým postavám JAR od počátku 90. let, přičemž jeho antiapartneidní minulost v kombinaci s charismatem a zulským původem mu vynesly v roce 2009 post jihoafrického prezidenta. Jeho konci v úřadu, který se odehrál o rok a půl dříve, než mu oficiálně vypršel mandát, předcházela intenzivní vnitrostranická diskuze uvnitř ANC na konci roku 2017. Pád kontroverzního Zumy je proto třeba chápat v kontextu vývoje vládní ANC, která se jeho odstraněním a zvolením nového lídra Cyrila Ramaphosy snaží reagovat na rostoucí nespokojenost ze strany společnosti s vývojem země.

Lidový prezident Zuma

Dnes již bývalý prezident Zuma se ujal úřadu v roce 2009 a oproti svému předchůdci Thabo Mbekimu byl chápán jako „lidový“ prezident, sice bez velkých intelektuálních ambicí, zato však schopný akcentovat tradiční hodnoty, za což se těšil dlouhodobé podpoře ze strany venkovského obyvatelstva. Právě tato jeho schopnost oslovit rurální oblasti mu zajistila, že navzdory četným skandálům provázejícím jeho veřejný život od 90. let 20. století se udržel v čele strany, která jej vynesla do prezidentského úřadu. K nejznámějším Zumovým prohřeškům patří obvinění z korupce v roce 2005 za přijetí úplatku v souvislosti se zbrojní zakázkou (toto obvinění bylo staženo krátce před tím, než byl Zuma zvolen prezidentem), obvinění v témže roce ze znásilnění příbuzné (ze kterého byl později zproštěn), či poměrně nedávné zjištění, že ze státních prostředků financoval opravu svého rodinného sídla.

Navzdory svým pokleskům, za které mu opakovaně hrozil impeachement ze strany jihoafrického parlamentu, dokázal v roce 2010 svět ohromit zprávou, že se právě díky jeho podpoře podařilo dostat pod kontrolu šíření HIV/AIDS a zvýšila se dostupnost antiretroviálních léků. Část veřejnosti sice šokoval Zumův (pravděpodobně) vtip, že ideální ochranou před nakažením se touto nemocí je sprcha po pohlavním styku, přesto však zjevný úspěch na poli boje s pandemií přispěl k jeho znovuzvolení.

Pád oblíbeného prezidenta

Nabízí se tedy otázka, jak vysvětlit Zumův pád a proč k němu došlo relativně krátce před tím, než mohl být pokojně vystřídán svým nástupcem Ramaphosou. Důvody tohoto stavu musíme hledat v celkovém politickém, ekonomickém a společenském vývoji postapartheidní JAR. Od roku 1994 je určován nejsilnější politickou stranou v zemi ANC, jejíž vládnutí je však provázeno rostoucí nespokojeností ze strany jihoafrického obyvatelstva. O tom svědčí výsledky parlamentních voleb, v nichž ANC mezi lety 2009 a 2014 ztratil 15 křesel a naopak opozice (ať už umírněná v podobě Demokratické aliance/DA, či radikální reprezentovaná Bojovníky za ekonomickou svobodu/EFF) nabrala na síle. Odklon od ANC je třeba vnímat v souvislosti s neúspěchy jeho politiky projevujícími se např. selháním strategie black economic empowerment (BBE), vycházející z přesvědčení, že prostřednictvím pozitivní diskriminace obyvatelstva lze docílit zlepšení ekonomického stavu země.

Povinné kvóty na obsazování klíčových ekonomických postů nebílým obyvatelstvem nevedly ke zlepšení jeho postavení a faktický ekonomický apartheid zůstává symptomatickým znakem země. Oficiální míra nezaměstnanosti dosahuje 28 %, mezi mladými pak více jak 50 % a drtivá většina černošského obyvatelstva žije v chudých venkovských oblastech či slumech. Více jak 90 % bohatství připadá na bílou menšinu, zatímco asi 80 % populace (převážně černošské) nevlastní nic. Tyto disparity pak stojí za rostoucí nespokojeností většinového obyvatelstva, která se poprvé naplno projevila v parlamentních volbách v roce 2014, kdy strana EFF poprvé vstoupila do parlamentu právě díky svému programu založeném na kritice příliš umírněné politiky ANC vůči bělochům.

Skandál "Guptagate"

Pod vlivem Zumova dalšího skandálu (tzv. Guptagate) v podobě jeho spojení s rodinným klanem Gupta (který má vliv mj. v jihoafrických médiích) se ANC na konci loňského roku rozhodl ke změně a do svého čela zvolil Cyrila Ramaphosu, jednoho z nejúspěšnějších jihoafrických podnikatelů. Protikandidátkou Ramaphosy v boji o předsednictví ANC byla Nkosazana Dlamini-Zuma, bývalá manželka Jacoba Zumy a bývalá jihoafrická ministryně. Dlamini-Zuma právě pro své blízké vztahy s prezidentem Zumou nebyla členy ANC považována za vhodnou kandidátku na tento post.

Očekávání, která jsou do Ramaphosy vkládána, nejsou malá. Jako úspěšný byznysmen je vnímán jako osoba, která zná recept na ekonomické neduhy země a která jí může pomoci začít se skutečným odstraňováním ekonomického apartheidu. Ramaphosa však není na politické scéně nováčkem a zvolení do funkce prezidenta fakticky znamená splnění jeho snu, který se mu nepodařilo naplnit napoprvé v 90. let, kdy Nelson Mandela upřednostnil jako svého nástupce Mbekiho. Úspěch reforem, které slibuje, pak bude záviset na jeho ochotě podniknout protikorupční opatření, která se však mohou dotknout i jeho nejbližších. A dále na schopnosti čelit kritice, že není ničím jiným, než pouhou nastrčenou loutkou bílých podnikatelů, kteří drží jihoafrickou ekonomickou v kleštích. Prvním testem jeho proreformního kurzu bude obsazení postu viceprezidenta, ke kterému má dojít v nejbližší době.

V knihově ÚMV k tématu dále naleznete např.:

HAMILL, James - Africa's lost leader - https://goo.gl/4pXMRF

PIKNEROVÁ, Linda a kol. Nové mocnosti globální­ho Jihu - https://goo.gl/zEMMrV

Democratic reform in Africa : the quality of progress - https://goo.gl/BVxg2g

 

 

Témata a regiony

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru