Identifikace aktivit ruských energetických společností v ropném a plynárenském sektoru v zemích MENA od války na Ukrajině

V důsledku mezinárodní izolace a zpřísňujících se sankcí po začátku války na Ukrajině se Ruská federace snaží posílit ekonomické a politické vztahy mimo západní prostor – včetně regionu Blízkého východu a severní Afriky (MENA). Nový policy paper výzkumníků Lukáše Tichého a Jana Mazače detailně mapuje působení hlavních ruských energetických firem v ropném a plynárenském sektoru v zemích tohoto regionu. Autoři se zaměřují na státy jako Egypt, Irák, Írán, Libanon, Libye, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty, přičemž výběr vychází nejen z jejich surovinového bohatství, ale i z dynamiky jejich vztahů s Moskvou.

Text ukazuje, že Rusko v regionu často kombinuje oficiální diplomacii s ekonomickými aktivitami soukromých či polostátních společností jako jsou Gazprom, Rosněfť, Lukoil či Tatněfť. Ruská účast má podobu jak přímých investic do těžby ropy a plynu, tak spolupráce na infrastrukturních a technologických projektech.

Policy paper upozorňuje, že ačkoliv ruské firmy v regionu posilují svou přítomnost, jejich vliv na globální trh s plynem je zatím omezený. Klíčovými proměnnými zůstávají zejména čínská a indická poptávka, kapacitní limity vývozců nebo klimatické podmínky. Naopak trh s ropou může být v případě geopolitických otřesů ruskými aktivitami v MENA reálně ovlivněn, zejména pokud dojde k dalšímu zpřísnění sankcí či přesměrování dodávek.

Autoři v závěru doporučují, aby Česká republika ve spolupráci s EU sledovala vývoj v MENA regionu s ohledem na možnou náhradu ruské ropy, a zároveň aby posílila energetickou diplomacii ve vztahu k členům OPEC+ i klíčovým hráčům v regionu.