Pragmatismus, nebo appeasement? Přístup EU vůči Číně během ruské války na Ukrajině

ANALÝZA

Ruská válka na Ukrajině, která v plném rozsahu probíhá od února 2022, nasvítila rizika, která pro evropskou bezpečnost Čína může představovat. Ta nejenže agresi Ruska neodsoudila, ale válku poměrně aktivně podporuje. Zároveň Čína provádí hybridní útoky na členské země. V tomto kontextu by Evropská unie měla zvážit jednoznačné označení Číny za bezpečnostní hrozbu. Označil by se tak de facto již existující stav, zároveň by to ale umožnilo se přímo vymezovat vůči spolupráci s Čínou ve strategických oblastech, ale také třeba zpřísnit sankce vůči čínským subjektům. Předpokládaná podrážděná reakce Číny na tento krok by pravděpodobně byla dočasná a vzhledem k vysoké míře ekonomické provázanosti nelze očekávat, že by Peking chtěl zásadněji narušit vzájemný obchod. Zároveň by měla být prioritně vnímána oblast národní bezpečnosti a zajištění strategické autonomie vůči krátkodobým ekonomickým výhodám.

Z počátku se jednalo spíše o tichou toleranci, sdílení propagandistických narativů a nevojenskou podporu. Postupně se ale Čína stále otevřeněji stavěla na stranu Ruska. Ruská armáda masivně využívá čínské drony, neprůstřelné vesty, helmy a upravená civilní vozidla.1 Nejen vojenská technika, ale celá ruská ekonomika by se neobešla bez dovozu čínských čipů, které tvoří přibližně 90 % jejich dovozu.2 Ruskou ekonomiku pomáhá Čína udržovat v chodu také vyšším odběrem nerostných surovin. Výrazně narostly dodávky ropy, zemního plynu i uhlí. Vzájemný obchod mezi Ruskem a Čínou se mezi lety 2020 a 2024 zdvojnásobil a posílila v něm role jüanu, jehož podíl se zvýšil za dva roky od začátku války z pouhých 2 % na 40 %.

Současná vojenská spolupráce Číny a Ruska se začala rozvíjet již s nástupem Vladimira Putina k moci na začátku nového tisíciletí. Postupně se ale zintezivňuje od roku 2012, kdy se Putin vrátil do pozice prezidenta a v Číně přišel k moci Si Ťin-pching. Každoročně se konají společná námořní cvičení, v roce 2016 proběhlo první cvičení protivzdušné obrany v Rusku, v roce 2017 se námořní cvičení poprvé konalo v Baltském moři, od roku 2018 se Čína zapojuje do ruských cvičení Vostok (Východ) a od 2019 pravidelně provádí společná cvičení s Jihoafrickou republikou a také s Íránem. Po ruské invazi na Ukrajinu neomezila Čína svou vojenskou spolupráci s Ruskem, naopak ji dále zintezivnila, a přesunula blíže směrem k EU a NATO. V červnu 2024 cvičila čínská armáda spolu s ruskou ve Finském zálivu, v červenci 2024 byli čínští vojáci v Bělorusku jen pár kilometrů od polských a ukrajinských hranic a v září 2024 cvičila čínská armáda poprvé v Severním ledovém oceánu poblíž Aljašky. Celkově už spolu obě armády uskutečnily minimálně 113 cvičení, z nichž většinu v posledních šesti letech.

Vladimir Putin a Si Ťin-pching se potkali již minimálně 40krát, s žádným jiným státníkem se Si tak často nesetkával a Rusko je jeho nejčastější cíl zahraničních cest. V květnu se setkali na vojenské přehlídce v Moskvě, v září pak zase na přehlídce v Pekingu, dosud největší v historii. Čína tam kromě celé řady moderních zbraní představila tzv. jadernou triádu, tedy rakety odpalované ze země, z ponorek i ze vzduchu. Z nedávno zveřejněných uniklých dokumentů vyplývá, že Rusko poskytuje Číně vojenské technologie k útoku na Tchaj-wan a také trénuje parašutistické jednotky.

Na několik jednotlivých výjimek nepřijala EU vůči Číně žádné sankce. V praxi se také příliš neposunuly snahy o posílení nezávislosti na Číně ve strategických odvětvích. V roce 2023 sice EU přijala strategii hospodářské bezpečnosti a v dalším roce také nařízení o kritických surovinách, závislost na Číně ale nadále zůstává extrémní. Čína dominuje v oblastech pro EU strategických, jako jsou vzácné zeminy. Zároveň nadále poskytuje celou řadu technologií, které může vzdáleně ovládat či zneužívat ke sběru dat. Například v čínských střídačích solárních panelů byly v květnu 2025 nalezeny skryté čipy, jež by mohly umožnit řízený energetický blackout.4 Čína přitom již nyní zintezivňuje hybridní útoky vůči EU. Čínské lodě jsou podezřelé ze sabotáže podvodních kabelů v Baltském moři a čínská rozvědka provádí kyberútoky na evropské instituce.

Evropská komise i členské země v posledních letech zvýšily ostražitost vůči Číně a upozorňují na nutnost posílení strategické autonomie. Byla také přijata opatření jako Evropský akt o kritických surovinách, které mají snížit závislost EU na Číně, přičemž EU zdůrazňuje, že chce snížit rizika (tzv. de-risking), nikoliv se od Číny odříznout (tzv. decoupling). Reputace Číny v Evropě se zhoršila i v souvislosti s pandemií Covid-19, represím v Hongkongu nebo utlačováním etnických menšin, a to se projevilo i na ochotě s ní spolupracovat. Po nástupu Donalda Trumpa do druhého funkčního období a jeho nejistým pozicím vůči evropským spojencům, včetně uvalení cel na EU nebo vyhrožování Dánsku, ale vycítila Čína příležitost ke zlepšení své pozice a uplatňuje tzv. šarmantní ofenzívu (charm offensive). V květnu navštívil Si Ťin-pching Maďarsko, Srbsko a Francii a s dalšími evropskými představiteli si telefonoval a přesvědčoval je o nutnosti posilovat spolupráci v reakci na turbulentní dění ve světě a nepředvídatelnost americké administrativy. V září podnikl čínský ministr zahraničních věcí Wang Yi cestu do Polska, Rakouska a Slovinska, kde zdůrazňoval potřebu spolupráce v době „škodlivých“ cel. Podle čínských zdrojů na tyto výzvy většina představitelů reagovala pozitivně. V průběhu roku 2025 také navštívili Čínu představitelé minimálně deseti evropských zemí, včetně těch, které měly vůči Číně dosud rezervovaný přístup (Švédsko, Dánsko, Estonsko). Španělsko, které již předtím s Čínou spolupracovalo úzce, vyzvalo EU, aby budovala vlastní vztahy s Čínou nezávisle na Spojených státech.

Dokonce i Ursula von der Leyen, která stojí v čele přístupu EU ke snižování rizik na Číně, vyjádřila v únoru 2025 ochotu posílit některé obchodní vazby na Čínu v kontextu „éry hyper-kompetetivní a hyper-transakční geopolitiky“. V červenci 2025 se po dvou letech konal summit představitelů EU a Číny, a to již podruhé za sebou v Pekingu. Na něm představitelé EU zdůraznili zodpovědnost Číny za řešení války na Ukrajině pouze v obecné rovině z její pozice člena Rady bezpečnosti OSN. Summit se přitom konal krátce poté, co čínský ministr zahraničních věcí měl sdělit představitelům EU, že Čína si nepřeje, aby Rusko válku prohrálo.5 V říjnu se pak konalo v Bruselu meziparlamentní setkání mezi Čínou a EU, první od roku 2018, kde měli čínští delegáti obviňovat NATO z vyvolání konfliktu s Ruskem.

DŮSLEDKY PRO ČESKO

Vláda premiéra Petra Fialy byla vůči Číně zdrženlivá, a to navzdory její podpoře Ruska a čínským hybridním operacím v Česku. Podle informací českých bezpečnostních složek útočila minimálně od roku 2022 čínská zpravodajská služba na servery Ministerstva zahraničních věcí ČR. V roce 2023 ohrožovali čínští diplomaté tchajwanskou viceprezidentku Hsiao Bi-khim při její návštěvě v Praze, když ji sledovali a způsobili při tom dopravní nehodu. Ani jeden z těchto incidentů nevedl k důraznějším krokům ze strany české vlády a vyhoštění čínských diplomatů, pravděpodobně kvůli obavám z reakce Číny. Ministerstvo zahraničních věcí také nezveřejnilo slíbenou revizi vztahů s Čínou. V některých aspektech se vztahy obou zemí dokonce rozvíjely. Na podzim roku 2023 navštívili Čínu ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace Vladimír Posolda a bezpečnostní poradce premiéra Tomáš Pojar, kteří se setkali s nejvyšším představitelem čínské diplomacie Wang Yi, přičemž obsah setkání zůstal neveřejný. 50 SVĚT V PROMĚNÁCH 2026: ANALÝZY ÚMV V případě, že by došlo k eskalaci konfliktu s Ruskem, by Čína mohla využít evropské závislosti na čínských dodavatelských řetězcích k vytváření nátlaku. To by bylo zvláště ohrožující pro českou ekonomiku, u které čínský import tvořil podle Eurostatu v roce 2024 42 % ze všech mimoevropských dovozů, nejvyšší podíl ze všech členských zemí EU. Ohrožená by mohla být také česká infrastruktura, která je značně závislá na čínských technologiích. Navzdory tomu, že Česko stálo u vzniku EU toolbox for 5G security z roku 2019, patří v roce 2025 mezi státy s největším podílem závislosti na Huawei a ZTE v telekomunikační síti.6 Čínský původ má také přibližně 95 % střídačů solárních elektráren v Česku.

VÝHLED

Čínská diplomacie bude zřejmě pokračovat ve snaze prezentovat Peking jako stabilního partnera v době rostoucí globální nejistoty, přičemž bude využívat rostoucí nedůvěru vůči administrativě Donalda Trumpa. Dokonce i státy jako Polsko, které patří k nejtvrdším kritikům Ruska, se vůči Číně a její roli ve válce na Ukrajině nevymezují a vyjadřují podporu další spolupráci. V řadě členských států tento trend zřejmě bude pokračovat.

Ačkoliv Peking prohlašuje, že chce konflikt na Ukrajině ukončit, svým jednáním jej nadále prodlužuje. Zároveň dává najevo svou dominanci v klíčových odvětvích a prostřednictvím omezení vývozu vzácných zemin může ohrozit evropskou hospodářskou i národní bezpečnost. Návrh Evropské komise ze září 2025 na zařazení čínských rafinerií nakupujících ruskou ropu na sankční seznam představuje první výraznější přísnější krok, avšak není jisté, zda bude přijat. Některé členské státy se silnějšími vazbami na Čínu jako Španělsko nebo Maďarsko budou pravděpodobně lobbovat proti tvrdšímu postoji vůči Číně.

Peking vystupuje jako jednotný aktér, zatímco EU se potýká s rozdílnými zájmy 27 členských států, které upřednostňují bilaterální vztahy. Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ) nemá kapacitu ani mandát centrálně koordinovat instituce EU a členské státy. Mohlo by pomoci zřídit koordinovanou skupinu pro Čínu pod Evropskou radou s trvalou účastí Komise i ESVČ a s pravidelnými konzultacemi s experty a stakeholdery. V takovém formátu by bylo možné předjednávat společné postupy ještě před hlasováním v unijních orgánech nebo před oficiálními setkáními, a posílit tak schopnost reagovat jednotně.

Čína by měla být také v evropských strategických dokumentech otevřeně označena za hrozbu pro bezpečnost, a to v souvislosti s jejím podílem na pokračování války na Ukrajině, ale také kvůli narůstajícímu množství hybridních útoků. Otevřené vnímání Číny jako hrozby by otevřelo prostor pro rozsáhlejší sankce nebo důraznější diplomatické kroky, jako je vyhoštění diplomatů. Zároveň by to vyloučilo podporu výraznějšího zapojení Číny do mírového procesu na Ukrajině včetně účasti čínských vojáků v roli mírových sil. Nezbytné je také urychlit snahy o posilování strategické autonomie a odolnosti vůči možným čínským útokům na evropskou infrastrukturu.

SHRNUTÍ

→ Přístup vůči Číně aktuálně nereflektuje, že Čína vědomě prodlužuje konflikt na evropském kontinentu a provádí vůči evropským zemím nepřátelské akce. Oficiální označení Číny za hrozbu pro evropskou bezpečnost by otevřelo prostor pro jasnější vymezení se vůči těmto krokům.

→ Dosavadní politika EU a členských zemí vůči Číně není koherentní. Společný koordinační mechanismus by mohl umožnit přijímat opatření jednotně a efektivně, a vystupovat tak i vůči Číně sebevědoměji.

→ Závislost EU ve strategických odvětvích zůstává i přes zjevné snahy nadále vysoká, což může vést k ohrožení evropské ekonomické i národní bezpečnosti. Česko je z tototo hlediska zvláště zranitelné.