Historie hnutí suverénních občanů

Hnutí suverénních občanů vyrostlo ze dvou částečně propojených protestních hnutí, která vznikla ve Spojených státech v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století. Jedním bylo protestní hnutí proti placení federálních daní existující v obměnách dosud a dokládající své argumenty pofidérními výklady práva. Druhým pak je Posse Comitatus se „základním“ argumentem, že v USA je hlavní právní autoritou šerif okrsku, který mj. dohlíží na to, aby federální či státní vláda neprosazovala ilegální zákony či regulace. Pro obě tyto hnutí je typická velice volná organizace a šíření konspiračních teorií a protistátních postojů.

Posse Comitatus kromě toho vychází z antisemitských a rasistických myšlenek o tom, že Spojené státy jako křesťanská společnost jsou ovládány mezinárodním židovským spiknutím. Jeho členové odmítali platit daně, pořizovat si řidičské průkazy (hlavní identifikační průkaz v USA) a obecně se podřizovat autoritám. Neuznávali hodnotu dolaru, který nebyl krytý zlatem. Často vyhlašovali nezávislost na USA a na americké legislativě a zdůrazňovali nadřazenost Bible a božích zákonů. Pro ospravedlnění pro své aktivity používali pseudoprávní výklady amerických zákonů a různé vlastnoručně zhotovené právní dokumenty. Posse Comitatus mezi prvními využívalo tzv. papírový terorismus spočívající kromě používání a šíření výše zmíněných pseudodokumentů např. ve vydávání falešných dokladů o zástavě majetku nebo smyšlených trestních oznámení na své odpůrce. Řada členů tohoto hnutí se zároveň řadila mezi preppery (z anglického prepare – lidé, kteří se připravují na konec světa) a začala se již v osmdesátých letech organizovat do milic, které zažily boom v letech devadesátých. Posse Comitatus se tak postupně přetransformovalo v americké milicionářské hnutí a zároveň hnutí suverénních občanů, kteří s původním Posse Comitatus sdílí řadu charakteristik a názorů na svět.

S rozšířením internetu a vznikem sociálních sítí po roce 2000 se fenomén suverénních občanů rozšířil do celého světa, především však do anglicky mluvících zemí a do Evropy, včetně Ruska, kde se mísí s tamním konspiračním podhoubím a reaguje na lokální podmínky a folklór.

Charakteristika hnutí suverénních občanů

Hnutí suverénních občanů spojuje především podobná ideologie. V rámci hnutí existuje řada různě koherentních skupin, ale také individuálně působících osobností. Tyto skupiny přitom nejsou nijak rigidně organizovány, většinou se skládají z jádra několika výrazných postav a řady sympatizantů, kteří však mohou paralelně podporovat další skupiny. Zde je evidentní vliv internetu a sociálních sítí: mimo USA řada těchto skupin začala vznikat či získávat momentum až od roku 2015, přičemž největšího boomu dosáhly s pandemií COVID-19. Jedná se tedy často o skupiny působící na sociálních sítích, které sledují desítky až stovky lidí.

Významným charakteristickým znakem hnutí suverénních občanů napříč všemi zeměmi je pseudolegální výklad práva, přičemž je možné vidět rozdíly mezi zeměmi s anglosaskou právní tradicí a kontinentální Evropou. V prvním případě je dominantním právním pseudovýkladem víra v absolutní soukromé vlastnictví, tedy že na vlastněné půdě lze vykonávat jakoukoli činnost, a že zákony země, včetně placení daní, lze dodržovat jen na dobrovolné bázi.

Oproti tomu je v Evropě mezi stoupenci hnutí suverénních občanů rozšířená nostalgie po zaniklých státech, říších či obecně „starých dobrých časech“. S tím souvisí i neuznávání legitimity vlád či dokonce státních útvarů. Například německo-rakouské hnutí suverénních občanů Reichsbürgerbewegung či zkráceně Reichsbürger (říšský občan) věří, že současná vláda Spolkové republiky Německo je ilegálně vytvořená soukromá společnost vlastněná Spojenými státy a že Německá říše stále existuje v hranicích z období před druhou, či dokonce před první světovou válkou. Za jeden z pseudolegálních důkazů pro toto tvrzení považují fakt, že německá ústava se nejmenuje „ústava“, ale Grundgesetz (tedy „základní zákon“), a tedy nemůže být ústavou. V Rusku je hnutí obdobně nostalgické po územní rozloze Sovětského svazu, jehož rozpad údajně nebyl legální, a proto stále existuje v původních hranicích. U nás hnutí suverénních občanů věří, že se Československo nikdy nerozpadlo a že Česká republika je ilegální soukromá společnost. Ve Velké Británii pak po určitou dobu jedno odvětví hnutí suverénních občanů podporovalo právo na britský trůn „právoplatného“ krále Johna III. V Německu byla v roce 2022 dokonce zatčena skupina říšských občanů, kteří plánovali státní převrat a dosazení samozvaného prince Heinricha XIII. do čela Německé říše.

Kromě zpochybňování vlády a hranic tyto skupiny neuznávají legitimace, což mnohdy ústí v potyčky s dopravní policií kvůli falešným či chybějícím dokladům. Další obvyklou manifestací suverénních občanů jsou tzv. zábory, kdy zpravidla jednotlivec či skupina suverénních občanů obsadí veřejnou budovu, jejíž zaměstnance pomocí vlastnoručně vytvořených dokumentů informuje o ilegalitě jejich činnosti a budovu „zabírá“ ve prospěch legitimní vlády, kterou oni reprezentují.

Důležitou společnou charakteristikou suverénních občanů je velice silný sklon věřit konspiračním teoriím, které se však liší stát od státu. Obecně se však dá říct, že je napříč hnutími populární QAnon (původně americká velice volná a inkluzivní konspirační teorie, podle které svět ovládá kult satanistických pedofilů), antivaxerské teorie a ezoterizmus, častý je pak antisemitismus a ve „slovanských“ zemích panslavismus.

Zejména mezi evropskými suverénními občany je obvyklá konspirační teorie, že současná vláda je soukromá společnost, zpravidla vlastněná či ovládaná Spojenými státy, a že postrádá jakoukoliv suverenitu, nehájí občany své země, a je tudíž zcela ilegitimní. Skupina Legitimní věřitelé pak sice věří, že Česká republika je soukromá společnost registrovaná v Londýně, je však vlastněná českými politickými, či spíše byznysovými elitami, nikoli USA. V souvislosti s domnělým vlastnictvím zemí Spojenými státy a ztrátou suverenity na jejich úkor je v řadě zemí, včetně ČR, patrná náklonost k současnému putinovskému Rusku, které je vnímáno jako jediný protipól a možný spojenec ve snaze dosáhnout nezávislosti na USA.

V politické rovině je poměrně složité označit hnutí za pravicové či levicové. Některé skupiny spadající do hnutí suverénních občanů, zejména kanadští svobodní lidé, jsou označovány za levicově orientované skupiny. Celkově se dá většina suverénních občanů označit spíše za pravicově smýšlející. Například v USA má toto hnutí blízko k pravicovému libertarianismu, křesťanskému nacionalismu, milicionářským hnutím a podobně jako v řadě dalších anglojazyčných zemích nebo v případě německých říšských občanů k extrémně pravicové a neonacistické scéně.

Je patrné, že se jednotlivá hnutí vzájemně inspirují a propůjčují si argumenty i metody boje s autoritami. Ze Spojených států se do Evropy mj. dostává i milicionářské uvažování, vytváření ozbrojených skupin a příprava na násilný převrat, jako byl případ říšských občanů v Německu v roce 2022. Tyto myšlenky se šíří zejména v online prostředí, na sociálních sítích, kde se prozatím dominantně aktivity hnutí koncentrují. Populární jsou zejména sociální sítě X, Facebook a Telegram, ale také více obskurní a méně regulované sítě jako Odysee nebo GAB. Přes řadu podobností mezi jednotlivými zeměmi však neexistuje žádná suverénní „internacionála“ a hnutí přes vzájemné sympatie působí samostatně.

Členská základna hnutí suverénních občanů

Přirozenou otázkou je, kdo a proč se k hnutí suverénních občanů hlásí a o jaké počty se jedná. Vzhledem k volné formě hnutí je počet přívrženců složité určit. V Česku se hnutí odhaduje na desítky členů a maximálně stovky sympatizantů. V USA se může jednat až o nižší statisíce lidí, kteří se s tímto hnutím identifikují a v Německu se jejich počet odhaduje na necelých 20 tisíc. Hnutí suverénních občanů je pro členy i sympatizanty přitažlivé svou ideologickou flexibilitou, relativní nenáročností participace ve hnutí a svojí anti-systémovostí. Hnutí nevzniklo na zelené louce, ale vzešlo z prostředí konspiračních protivládních a antisystémových kruhů. Spíše než o nový fenomén se tak jedná o nové či aktuální vývojové stadium v konspiračních teorií, což dokládá také značná ideologická neukotvenost a volnost hnutí. Například v českém hnutí Legitimních věřitelů najdete bok po boku a někdy i v jedné osobě ezoteriky věřící v čakry planety Země, antivaxery, popírače COVID-19, panslavisty, odpůrce Andreje Babiše i Petra Fialy, a lidi věřící v nadřazenost českého národa a v existenci Československa – přičemž minimální, pokud nějaká, participace Slováků v tomto hnutí nasvědčuje, že se jedná spíše o sen o „velkých Čechách“ než o Čechoslováky v pravém slova smyslu.

Pro svou anti-systémovost je hnutí populární zejména mezi lidmi, kteří jsou, či mají dojem, že jsou ostrakizováni politicky i ekonomicky vládou a elitami. Ačkoliv to není pravidlo, řada sympatizantů hnutí je zadlužená a nevidí jiné východisko z komplikované životní situace než změnu systému. Ve Francii a v Belgii je hnutí suverénních občanů např. populární mezi stoupenci hnutí Žlutých vest, které v letech 2018 až 2019 demonstrovalo proti rostoucím cenám životních nákladů.

Jedná se často o lidi opakovaně zklamané politickými sliby, jež nebyly naplněny. Zde je pak možné opět vidět rozdíly mezi hnutími v USA a Evropě. V USA je hnutí úzce spojeno s myšlenkami libertarianismu a jakákoliv vláda je vnímána jako nelegitimní. Ačkoliv jsou suverénní občané v USA úzce spojení s ideologickou základnou konspiračního hnutí QAnon a podporovateli hnutí MAGA a osoby Donalda Trumpa, nelze říci, že podporují Trumpa prezidenta. Trump prezident je představitelem nelegitimní vlády, kterou odmítají. Naopak Trump jakožto vedoucí ideologická osobnosti hnutí MAGA je mezi suverénními občany v USA značně populární. Oproti tomu suverénní občané v Evropě bojují proti nelegitimním vládám, které se snaží nahradit vládami legitimními a spravedlivými.

Další přitažlivým rysem hnutí je možnost participace na změně. Tuto přitažlivost sdílí mj. s hnutím QAnon a je možné, že jde o novou fázi konspiračních teorií, kdy se z konzumentů stávají spoluautoři. Suverénní občané často pořádají online semináře a přednášky trvající celé hodiny. Zároveň navštěvují místní úřady, které „zabírají“ vlastnoručně vytvořenými dokumenty, přičemž vše filmují. Ze sociálních profilů řady členů hnutí je vidět nadšení z participace na něčem světoborném, něčem, co má smysl a význam, co je dobré pro ně samotné a pro celou zemi, popř. pro celý svět.

Hnutí suverénních občanů je bezesporu úzce spojeno se sociálními sítěmi, s jejichž růstem roste i samo hnutí. V tomto ohledu byly v posledních letech patrné trendy přesunu na méně konvenční sociální sítě z těch „tradičních“ jako Facebook nebo YouTube, které pod nátlakem zejména EU a evropských států začaly moderovat šíření dezinformačního obsahu. Přesun na často obskurní sociální sítě sice umožňuje suverénním občanům otevřeně šířit ty nejbizarnější ideje, vede však k jejich izolaci od širšího publika. Naopak znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a způsob vedení sociální sítě X jeho favoritem Elonem Muskem může vést k setrvání suverénních občanů alespoň na sítích X a Facebook, což jim umožní nadále šířit svá přesvědčení mezi širším publikem. Zároveň se bude dále vyvíjet společně s konspiračními teoriemi online, které velice umě inkorporuje. Otázkou zůstává, jak se bude hnutí manifestovat mimo sociální sítě. Je možné, že radikální členové hnutí se budou ozbrojovat, eskalovat své zábory a pravděpodobně také ohrožovat bezpečnost v zemích, kde působí.

→ Tomáš Slezák spolupracuje s redakcí Mezinárodní politiky, pracuje ve státní správě a dlouhodobě se věnuje bezpečnostním tématům