Válka v Sýrii: 11 let neutichajícího konfliktu

Historie konfliktu 

Původně pokojné protesty v roce 2011 namířené proti režimu Bašára al-Asada odsuzující vysokou nezaměstnanost, rozsáhlou korupci ve státní sféře a nedostatek politických svobod se po brutálních zásazích režimních bezpečnostních složek proti demonstrujícím se snahou tuto „občanskou neposlušnost“ rychle ukončit, změnily v ozbrojené střety mezi oběma stranami. Eskalace napětí vzápětí vedla až k občanské válce, která si od svého počátku vyžádala přes 380 000 mrtvých a více než 200 000 nezvěstných osob. Z celkové předválečné syrské populace čítající 22 mil. obyvatel, okolo 6,7 mil. osob bylo tzv. vnitřně vysídleno (a v současné době žije v syrských uprchlických táborech) a přes 5,6 mil. osob je zaregistrováno se statutem uprchlíka v okolních zemích, zejména v Libanonu, Jordánsku a Turecku. 

Celá situace také přispěla ke vzniku řady ozbrojených opozičních skupin, které později začaly být podporovány vybranými regionálními a globálními aktéry, čímž se celý konflikt prodloužil a zkomplikoval. Toto prostředí navíc vytvořilo živnou půdu pro řadu saláfistických džihádistických formací jako je Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) nebo Fronta an-Nusrá.  

Ekonomická a humanitární krize 

Zemi dlouhodobě sužuje krize ekonomická, kdy dochází ke zvyšování inflace, a tudíž snižování hodnoty syrské libry (SYP). Ta mezi říjnem 2019 a říjnem 2021 ztratila až 82 % své hodnoty oproti americkému dolaru, čemuž výrazně přispěla i ekonomická krize v sousedním Libanonu. To se například projevilo i na cenách potravin a motorové nafty. Zatímco pšeničná mouka stála před začátkem války (v březnu 2011) průměrně 35 SYP/kg, v prosinci 2021 jste za ni museli zaplatit až 2 381 SYP/kg. Ekonomické faktory pak doplňují faktory geografické, kdy se země potýká s největším suchem za posledních sedm desetiletí. Mimo vysoké ceny potravin se tak některé oblasti musí vyrovnávat i s nedostatkem vody. 

Ekonomická aktivita obyvatelstva se navíc od začátku války snížila více než o 50 %, což je mimo jiné také důsledkem rozsáhlé emigrace ze země (okolo 26 %) či přesídlení v rámci země samotné (okolo 30 % populace). V zemi tak dochází k růstu nezaměstnanosti a chudoby. V roce 2019 pak byly americkou vládou představeny sankce pod názvem Caesar Syrian Civilian Protection Act, zaměřené na syrskou vládu a syrského prezidenta Bašára al-Asada za válečné zločiny proti vlastnímu obyvatelstvu. V platnost vzešly v červnu 2020 a i přesto, že byly primárně mířeny proti vrcholným představitelům a obchodním společnostem syrského režimu, zasáhly celou syrskou populaci. Navíc celou zemi uvrhly do hlubší ekonomické izolace. Z náznaků Bidenovy administrativy se však v posledních dnech očekává, že Kurdy a (některé) opozicí kontrolované oblasti v Sýrii mají být z těchto sankcí vyjmuty. 

Tíživá ekonomická situace pak přímo dopadá hlavně na místní obyvatelstvo. Data UNICEF ukazují, že přes 13 mil. osob (z toho přes 6 mil. dětí) potřebuje humanitární pomoc. Země navíc musí čelit vlnám pandemie Covid-19. Dle dostupných dat bylo od začátku pandemie v zemi hlášeno přes 55 000 infekcí a přes 3 000 úmrtí v souvislostí s tímto onemocněním. V zemi bylo doposud podáno nejméně 3 264 756 vakcín, což by za předpokladu očkování dvěma dávkami znamenalo naočkovanost přibližně 9,6 % populace.

Politické a bezpečnostní faktory

Ekonomická a humanitární krize, nastíněná v předchozích řádcích, zapříčiněna trvajícím konfliktem, ukazuje nutnost zaměřit se na politické a bezpečnostní faktory. Země je nyní de facto rozdělena do tří geografických a geopolitických entit, kdy každá je specifická svým systémem správy a procesy vládnutí na tomto území, podporou od zahraničních regionálních či globálních aktérů a postojů představitelů těchto entit vůči teroristické organizaci ISIS.

První entitou je režim syrského prezidenta Bašára al-Asada a jemu loajální vládnoucí strany Baas. Ten nyní kontroluje přibližně 2/3 země od Damašku a jižní města Dará a Suvajda přes pobřežní města Tartus a Latakii až po většinově sunnitská města Homs a Hamá a severní Aleppo. I přes otřesy občanské války si režim dokázal svou pozici udržet, a za významné pomoci ze strany Íránu a Ruska většinově sunnitskou opozici potlačit. Mimo jejich podporu skrze řadu aktérů jako jsou Íránské revoluční gardy (IRGC), libanonský Hizballáh fungující jako íránský „proxy“ aktér, irácké šíitské milice nebo ruskou paramilitární skupinou Wagnerovci se režim opřel například o své elitní armádní jednotky 4. divize Syrské arabské armády (SAA) nebo složek provládních milicí Národních obranných sil (NDF). I přesto jsou však režimem kontrolované oblasti svědkem vnitřních socioekonomických problémů popsaných v předešlé části tohoto textu. V současnosti pak například probíhají občasné menší protesty v již zmíněných jižních syrských městech jako je Suvajda a Dará. Oblast je pak dále svědkem útoků spících buněk ISISu, cílící jak na civilisty, tak na režimní a íránské složky v oblasti. 

Druhou entitou je oblast al-Džazíry východně od řeky Eufrat, která je pod kontrolou Kurdy dominované Autonomní správy severní a východní Sýrie (AANES), obecněji známé jako Rožava. Tato samospráva vznikla v roce 2012, kdy se režimní složky stáhly ze severovýchodních a severních částí země do měst za účelem potlačení opozičních rebelů. Oblast je vedena kurdskou Stranou demokratické jednoty (PYD). Ta je oprávněně označována za sesterskou organizaci turecké Strany kurdských pracujících (PKK), bojující za vytvoření autonomní kurdské oblasti na jihovýchodě Turecka. Ideologicky pak obě strany prosazují tzv. „demokratický konfederalismus“, navrhující vytvoření centralizovaných autonomních struktur pro etnické a kulturní menšiny se zachováním současných národnostně-státních hranic. Z bezpečnostního hlediska jsou pak důležitým aktérem složky Lidových obranných jednotek (YPG) jakožto ozbrojeného křídla již zmíněné PYD. YPG pak tvoří hlavní složku Syrských demokratických sil (SDF), které zahrnují i arabské, asyrské, arménské nebo turkmenské jednotky. Jednotky YPG, a později SDF, byly (a stále jsou) jedním z hlavních spojenců sil USA v boji proti ISISu, který je v oblasti stále značně aktivní. Americké jednotky mimo jiné kontrolují oblast okolo města al-Tanf na jihovýchodě Sýrie, kterou udržují za podpory spřátelených milic Maghawir al-Thawra (MAT). Z ekonomického hlediska je nutné zmínit, že oblast kontrolovaná PYD je velmi bohatá na ropu a hojně se zde daří i pěstování pšenice. Je zde také potřeba doplnit, že v oblasti kontrolované PYD jsou přítomné i složky SAA, například ve městě Hasaka nebo Kámišlí. 

Třetí entitou je Tureckem okupované území, které zde rozdělit na tři části. První je tzv. pásmo „M4 strip“ nacházející se mezi severosyrskými městy Ras al-Ain a Tal Abyad, severně od silnice M4. Další dvě se pak nacházejí kolem měst Džarábulus a Afrín. Obsazení těchto území je snahou Turecka od roku 2016 s cílem vybudovat zde bezpečnostní zónu proti PKK (resp. PYD), kterou označuje za teroristickou organizaci. Sekundárním cílem je zde najít útočiště pro řadu syrsko-arabských uprchlíků, kterých je v Turecku přibližně 3,6 mil. Turecko pak v těchto oblastech přímo podporuje milice opoziční skupiny Svobodné syrské armády (FSA) a relativně nově vytvořené Syrské národní armády (SNA). Zde je nutné zmínit i oblast okolo města Idlíb, kterou spravuje bývalá Fronta an-Nusrá, dříve napojená na teroristickou organizaci Al-Káida, se současným názvem Haját Tahrír al-Šám (HTS). Tato oblast je nejen do určité míry podporovaná Tureckem, ale také slouží jako bezpečné útočiště pro řadu džihádistů, např. z ISISu. V rámci Sýrie pak nalezneme i tzv. země nikoho, nacházející se ve střední a východní Sýrii (označované jako al-Badíja), kde do značné míry operuje právě ISIS.

Závěr

Jedenáct let neutichajícího konfliktu způsobilo ekonomickou a humanitární krizi v celé Sýrii, která mimo jiné vedla k jednomu z největších exodů obyvatelstva od dob druhé světové války. Sýrie je v současnosti rozpolcenou zemí, kdy řada lokálních a regionálních aktérů těží z probíhajícího konfliktu. Ačkoliv Sýrie v současnosti normalizuje vztahy s řadou arabských států (např. Jordánsko nebo SAE), širší reformy jsou v Sýrii vzhledem ke struktuře krize v dohledné době nepravděpodobné. Její budoucí vývoj se bude odrážet od výsledků parlamentních a prezidentských voleb v klíčových zemích, jako je USA nebo Turecko a vzájemných jednání těchto aktérů. Situace v Sýrii, a zejména tamního postavení Ruska, pak může být do značné míry ovlivněna i budoucím vývojem pokračující ruské invaze na Ukrajinu. 

O autorovi: Filip Sommer je analytikem pro Blízký východ v Asociaci pro mezinárodní otázky (AMO). V současné době studuje Ph.D. obor Regionální a politická geografie na PřF UK. Zaměřuje se především na kurdskou problematiku a geopolitiku iráckých a syrských aktérů.