Za silnější a globálnější Evropu: Portugalské předsednictví v Radě EU

Rada Evropské unie

Portugalsko se od ledna 2021 ujalo po Německu předsednictví Rady EU s ambiciózním plánem v řadě oblastí. Zaměřit se chce nejen na ekonomickou a sociální obnovu Evropy, ale i posílení její role ve světě včetně upevnění vztahů s africkými státy a Indií. Novými výzvami je také přechod evropských zemí na tzv. zelenou politiku a digitalizace.

Portugalsko převzalo od 1. ledna 2021 po Německu půlroční předsednictví v Radě Evropské unie. I přes snížení významu této funkce po vzniku Lisabonské smlouvy, přijaté mimochodem za posledního portugalského předsednictví v roce 2007, se stále jedná o unikátní příležitost, kdy předsedající stát může výrazněji ovlivnit další směřování unie. Portugalsko se předsednictví ujímá už po čtvrté od svého vstupu do společenství v roce 1986. Tentokrát je to ale poprvé, kdy svůj program připravovalo ve spolupráci s dalšími dvěma státy – Německem a Slovinskem v rámci tzv. tria předsedajících zemí, mechanismem opět zavedeným Lisabonskou smlouvou.

Společné priority a německé předsednictví

Společné priority toto trio představilo krátce před začátkem německého předsednictví v době, kdy se už celý svět potýkal s pandemií koronaviru. Není tedy překvapením, že hlavním cílem bylo zvládnutí této krizové situace, nejen po stránce zdravotnické, ale i ekonomické a sociální. S tím souvisel i další zásadní úkol, a to schválení a implementace víceletého evropského rozpočtu. Jeho součástí je poprvé v historii EU značný objem peněz určený právě na překonání důsledků pandemie, tzv. fond obnovy. Velkou výzvou bylo také uzavřít post-brexitovou dohodu s Velkou Británií do konce prosince 2020. Mezi další společné priority patří ochrana klimatu, digitalizace, reforma společné migrační a azylové politiky i posílení globální role EU. Z tohoto programu pak jednotlivé předsedající země vybírají své vlastní specifické priority, na které zaměřují pozornost.

Velká očekávání se v tomto ohledu pojila zejména s německým předsednictvím v druhém semestru minulého roku. Značnou výzvou bylo právě schválení společného unijního rozpočtu, které až téměř do poslední chvíle blokovaly Polsko a Maďarsko kvůli podmínce dodržování principů právního státu. Jejich veto zlomil až kompromisní návrh německého předsednictví, schválený všemi členskými státy na summitu Evropské rady v prosinci 2020. Úspěšná byla nakonec i jednání o ochraně klimatu, kde došlo ke shodě na zpřísnění podmínek ohledně vypouštění emisí skleníkových plynů. Téměř v závěru německého předsednictví se také podařilo uzavřít dohodu s Velkou Británií. Portugalsko tak přebírá předsednictví za příznivějších podmínek než se ještě v prosinci 2020 očekávalo, i tak ale nepůjde o snadný úkol.

Specifika portugalského předsednictví

Portugalská vláda své specifické priority oficiálně představila na konci minulého roku pod hesly Evropa odolnější, sociálnější, zelenější, digitálnější a globálnější. Jednou z velkých ambicí Lisabonu je prohloubit spolupráci členských států v sociální oblasti prostřednictvím tzv. Evropského pilíře sociálních práv, prvně představeném na summitu EU ve švédském Göteborgu v roce 2017. Užší koordinace má zmírnit sociální dopady koronavirové pandemie i negativní aspekty, které doprovází digitalizaci i přísnější ochranu klimatu. Ty se projevují například rostoucími náklady jednotlivých států i zánikem některých pracovních odvětví. Portugalsko plánuje k jednání přizvat další partnery, jako jsou odbory, aby vznikla co nejširší shoda na tom, jak se s těmito výzvami vyrovnat. Vyvrcholením má být uspořádání neformálního summitu Evropské rady v Portu v květnu 2021, kde by byla přijata závazná společná deklarace a akční plán, které by upřesnily další směr této politiky.

EU jako globální hráč

Další velkou oblastí, které se chce Lisabon věnovat, je posílení globální role EU. Tady již tradičně prosazuje zejména prohloubení vztahů se zeměmi tzv. globálního Jihu. Během svých předchozích předsednictví se mu podařilo zviditelnit zejména problematiku styků s jeho bývalými koloniemi včetně Brazílie a afrických států. Za druhého portugalského předsednictví v roce 2000 se uskutečnil první summit EU-Afrika v egyptské Káhiře a byla dojednána Dohoda z Cotonou, která upravuje vztahy mezi EU a africkými, karibskými a tichomořskými státy (dále OACPS). O sedm let později během třetího portugalského předsednictví se uskutečnil druhý summit EU-Africká unie (dále AU) v Lisabonu, na kterém byla schválena nová globální strategie pro Afriku, zdůrazňující rovnost mezi oběma celky. Ve stejné době bylo uzavřeno i strategické partnerství mezi EU a Brazílií poté, co se nepodařilo pokročit v jednáních o obchodní dohodě s Mercosurem. Její finální podoba byla mimochodem schválena až v roce 2019, avšak jednotlivé státy ji ještě musí ratifikovat.

Za současného předsednictví se chce Portugalsko opět soustředit na Afriku, jejíž význam v posledních letech roste v rámci celé EU včetně České republiky. Africké země jsou spojovány s řadou výzev od sílícího vlivu Číny přes bezpečnostní otázky, demografický boom až po nové ekonomické příležitosti. V neposlední řadě se dnes jedná také o úspěšné překonání koronavirové krize.

Na globální úrovni si Afriku jako jednu z priorit stanovilo i Německo. Právě za jeho předsednictví se měl v říjnu minulého roku uskutečnit šestý summit mezi EU a Africkou unií, který byl ale kvůli pandemii odložen. Na poslední chvíli bylo zrušeno i prosincové virtuální setkání mezi hlavními představiteli obou organizací kvůli naléhavější agendě. O uspořádání summitu s africkými státy mělo zájem Portugalsko již od začátku. Pokud to okolnosti dovolí, lze očekávat, že se stane jednou z jeho hlavních akcí. Na programu by mělo být schválení nové strategie pro Afriku, jejíž základní rysy představila Evropská komise v květnu 2020. Jedná se o rámcový plán dlouhodobé spolupráce v oblastech jako je ochrana klimatu, vytvoření nových pracovních příležitostí či výzvy spojené s migrací a bezpečností. Potřeba je také přijmout novou dohodu mezi EU a OACPS po skončení Dohody z Cotonou, která v současnosti po opakovaném prodloužení platí do listopadu 2021.

Další prioritou je prohloubení vztahů mezi EU a Indií, která představuje jistou protiváhu čínského mocenského vlivu nejen v Asii. Ambicí je obnovit jednání o komplexní dohodě o obchodu a investicích, která stagnují od roku 2013. Vyvrcholením by mělo být uspořádání summitu mezi EU a Indií, plánovaného na květen 2021 v Portu za účasti indického premiéra Nárendra Módího. Portugalsko by tímto chtělo také navázat na úspěch svého druhého předsednictví, za kterého se v Lisabonu v roce 2000 uskutečnil první summit mezi oběma aktéry.

Závěrem

Portugalsko se tak ujímá tohoto prestižního postu s ambiciózním plánem v řadě oblastí. Součástí jeho agendy jsou i výše zmíněné společné priority jako digitalizace, ochrana klimatu i upevnění vztahů s dalšími světovými hráči včetně USA. Kromě koronavirové krize mu situaci bezpochyby budou komplikovat i implementace víceletého unijního rozpočtu a dohody s Velkou Británií. Jednoduchá nebudou ani jednání s partnery z oblasti globálního Jihu, které evropské státy dlouhodobě kritizují z diskriminačního přístupu a upřednostňování vlastních zájmů. Zda se mu podaří zanechat výraznější stopu ve výše zmíněných oblastech, ať již se jedná o společnou sociální politiku, ekonomickou obnovu či posílení globální role Evropy, bude možné zhodnotit až později. Pro Českou republiku, zemi s podobnou politickou váhou v unii, by portugalská zkušenost mohla být v mnohém inspirací i vzhledem k tomu, že ji stejný úkol čeká za necelý rok a půl.

O autorce:

PhDr. Barbora Menclová působí jako odborná asistentka na Katedře evropských studií Institutu mezinárodních studií FSV UK. Ve svém výzkumu se zabývá moderními dějinami a současným vývojem Portugalska a lusofonních afrických zemí.

Témata a regiony