Zemřel významný jihoafrický myslitel, humanista a nositel Nobelovy ceny míru arcibiskup Desmond Tutu

Desmond Tutu podporoval osvobozenecké úsilí Afrického národního kongresu (ANC). Jeden z jeho prvních předsedů reverend Albert Lutuli byl v roce 1961 oceněn Nobelovou cenou za mír, v roce 1984 byl pak oceněn stejnou cenou i reverend Tutu. Významným předělem v historii Jihoafrické republiky se stalo období mezi lety 1990 a 1994, kdy se uskutečnil přerod od rasistické Jižní Afriky ke svobodné a demokratické republice. Hned zpočátku byl propuštěn na svobodu Nelson Mandela, odsouzený původně na doživotí. Jeho první kroky z vězení vedly do bytu přítele reverenda Tutuy, kde společně připravili Mandelův první svobodný veřejný projev před radnicí Kapského Města. 

Vítězství myšlenky nenásilné změny bez krveprolití 

Během oněch čtyř let byla dohodnuta a vypracována nová demokratická ústava a uskutečnily se první svobodné nerasové volby. V nich v roce 1994 zvítězil ANC v čele s Nelsonem Mandelou, který se stal prvním jihoafrickým černošským prezidentem. Zvítězila hlavně myšlenka nenásilné změny bez krveprolití, po kterém toužily některé vlivné a poměrně silné černošské organizace, vyhlašující hesla jako Jeden Bůr – jedna kulka nebo Zažeňme všechny bělochy do moře. 

Reverend Tutu tehdy naopak navrhl vyhlásit vznik „Duhového státu“ a společně s novým prezidentem pomohl prosadit zákon „O podpoře národní jednoty a usmíření“, na jehož základě vznikla „Komise pravdy a usmíření“. Do jejího čela navrhl Nelson Mandela právě reverenda Tutua. Pod jeho vedením došlo v několika následujících letech ke stovkám slyšení, při nichž ti, kteří v minulosti páchali i ty nejkrutější zločiny proti lidskosti, a to bez rozdílu, zda se jednalo o exponenty rasistické vlády nebo bojovníky proti apartheidu, mohli objasnit a vysvětlit svá počínání. Pokud se k násilnostem přiznali a pokud byly tyto skutky posouzeny jako politicky motivované, měla komise možnost provinilce omilostnit. V opačném případě je mohla jen předat soudům, sama pravomoc soudit neměla. Podle vzoru jím vedené Komise se tato praxe postupně rozšířila i do mnoha dalších částí Afriky a světa, kde rovněž docházelo k častým projevům krutých zásahů proti lidskosti.

Arcibiskup Desmond Tutu stál po celou dobu Mandelova prezidentství po jeho boku a podporoval úsilí Afrického národního kongresu přeměnit Jižní Afriku v moderní stát, v němž se měla všem obyvatelům bez rozdílu barvy pleti dostat možnost spokojeného života. Nelson Mandela se ovšem kvůli vysokému věku vzdal možnosti kandidovat na druhé volební období a po vládě dalších dvou prezidentů nastoupil Jacob Zuma. Desmond Tutu tehdy začal pochybovat, zda vláda složená z nepříliš vzdělaných a mocichtivých členů ANC může zemi prospět. Stal se jejím hlasitým kritikem a upozorňoval na všechny prohřešky, kterých se dopouštěla. I po skončení své arcibiskupské mise, a vlastně až do své smrti, výrazně upozorňoval na nedostatky či dokonce zločiny, kterých se mnozí členové ANC ve vyšších i nižších funkcích dopouštějí.

Obhájce práva na asistovanou sebevraždu

Prosazoval i velmi zajímavou myšlenku, která se příliš nehodila ani do úvah anglikánské církve, jíž stál v Jihoafrické republice po desetiletí v čele, totiž právo nevyléčitelně nemocných lidí na asistovanou sebevraždu. Vyčetl dokonce lékařům, že uměle udržovali při životě v pětadevadesáti letech na smrt nemocného Nelsona Mandelu. Sám mnohokrát prohlašoval, že se smrti nebojí. To konkrétně prokázal i svou statečností, když se při násilných demonstracích proti apartheidu zastal lidí obviněných krvežíznivými násilníky. Zachránil tak i několik černošských mladíků, kteří měli být během protiapartheidních demonstrací za údajnou zradu zaživa upáleni často používaným způsobem, kdy se obviněnému nasadila pneumatika kolem krku, polila benzínem a zapálila. Desmond Tutu celý život sdílel myšlenky o nenásilí jako kdysi Móhandas Gándhí nebo v současnosti tibetský duchovní vůdce Dalajláma. Tvrdě odsuzoval jihoafrické vlády mimo jiné právě za to, že v zájmu pochybných „dobrých“ vztahů s Čínou opakovaně zakazovaly Dalajlámovi navštívit Jižní Afriku. 

Při osobní kondolenci rodině hned druhý den po arcibiskupově úmrtí ocenil Tutuovu přímost a odvahu i současný prezident a předseda ANC Cyril Ramaphosa. Jižní Afrika i ostatní svět přišly arcibiskupovým úmrtím o mimořádnou, inspirativní osobnost, charakteristickou trvalým vřelým úsměvem.

O autorovi: Otakar Hulec je afrikanista a bývalý vědecký pracovník Orientálního ústavu AV ČR.