František Ružička: I ve složitém geopolitickém prostředí zůstávají mezinárodní instituce nezbytné

Zástupcem generálního tajemníka OECD jste se stal v období výrazných proměn globální ekonomiky i multilaterální spolupráce. Jaké jsou Vaše hlavní priority?

Jak řekl John F. Kennedy: „V době turbulencí a změn platí více než kdy jindy, že znalosti jsou klíčem k hledání stability.“ Síla znalostí může pomoci předcházet konfliktům, řešit změnu klimatu a vést nás rychlou technologickou a digitální transformací, a právě v tom spočívá role OECD.

Během posledních pěti let, kdy jsem působil jako stálý zástupce Slovenska při OECD, jsem měl možnost přispět k rozvoji organizace v rámci několika funkcí. Tato zkušenost mi pomohla lépe pochopit, co OECD je, co není a čím se může v budoucnu stát.

Jedním z nejcennějších přínosů OECD je závazek k objektivní analýze založené na datech a statistikách, v kombinaci se znalostmi fungování globálních, regionálních a národních ekonomik – mj. prostřednictvím průzkumů v jednotlivých zemích. Druhou klíčovou předností je pevné zakotvení organizace v základních hodnotách, jako jsou otevřené trhy, principy volného obchodu, demokratické instituce a právní stát. V dobách geopolitické nejistoty může OECD sloužit jako silná kotva pro multilaterální spolupráci.

Mou prioritou je posílení globální přidané hodnoty organizace, a to skrze zdokonalování politických nástrojů, směrnic a analytické práce. Cílem je zlepšit ekonomické podmínky v členských zemích, více prohloubit spolupráci s více než 100 partnery a posílit přínos OECD v rámci světové ekonomické architektury. Velký důraz kladu také na oblast vzdělávání a práce, které jsou v centru mého portfolia. Pokud se nám nepodaří vybudovat kvalitní a dostatečně flexibilní vzdělávací systémy, jež dokážou reagovat na nové výzvy i rychle se měnící potřeby trhu práce, jen těžko budeme zvládat širší globální problémy. Ať už jde o změnu klimatu, digitalizaci, demografický vývoj nebo rostoucí nerovnosti. Stejně důležité je pokračovat ve vnitřních reformách, aby organizace zůstala efektivní, transparentní a flexibilní. Jen tak se může přizpůsobovat rychle se měnícímu globálnímu prostředí.

OECD si připomíná 65 let od svého vzniku, Česká republika pak 30 let členství. Jak tato výročí vnímáte a co podle vás nejlépe vystihuje proměnu OECD během těchto dekád?

Zpočátku OECD sdružovala vyspělé ekonomiky zavázané k otevřeným trhům a demokratickým institucím. Postupem času se stala globální politickou platformou, která se zabývá mnohem širší škálou otázek, včetně digitální transformace, změny klimatu, zdanění, odolnosti dodavatelských řetězců a inkluzivního růstu. Co se nezměnilo, jsou její postupy – analýzy založené na důkazech, vzájemné hodnocení a mezinárodně uznávané standardy podporující lepší tvorbu politik.

Zkušenosti Česka tuto transformaci odrážejí. Vstup Česka jako prvního postkomunistického státu symbolizoval návrat do společenství tržních demokracií a poskytl důležitou kotvu pro institucionální a ekonomické reformy. Od té doby se země proměnila v odolnou a vyspělou průmyslovou ekonomiku integrovanou do evropských a globálních hodnotových řetězců.

Vyvinul se i vztah Česka a OECD – od podpory vnitřních reforem ke skutečnému partnerství. Dnes Česko aktivně přispívá k práci OECD v oblastech, jako je zdanění, klimatická politika a umělá inteligence, a zároveň sdílí své zkušenosti s reformami s dalšími zeměmi usilujícími o ekonomické sbližování.

OECD bývá označována za „tichého normotvůrce“ globální ekonomiky. V čem dnes spočívá její skutečná regulační síla a kde jsou její limity?

Problémem dneška je přemíra dat, ale bez kontextu. OECD pomáhá tuto mezeru zaplnit tím, že transformuje data do politicky a ekonomicky srozumitelných vzorců a poznatků prostřednictvím analýzy, vzájemného hodnocení a sdílení osvědčených postupů.

OECD pomáhá formovat mezinárodní politické standardy, ačkoli její vliv je často nepřímý. Vyvíjí právní nástroje, politické rámce a směrnice, které pomáhají vytvářet rovné podmínky a zlepšovat výsledky hospodářského prostředí. Od roku 1961 bylo přijato více než 500 právních nástrojů týkajících se oblastí, jako je odpovědné obchodní chování, boj proti korupci, umělá inteligence, ochrana životního prostředí anebo chemická bezpečnost spotřebních výrobků, zejména potravin. V současné době je v platnosti přibližně 270 z nich.

Tyto dokumenty nejsou právně závazné, ale představují mezinárodně uznávané, osvědčené postupy vyvinuté na základě konsenzu a vzájemného hodnocení členských, a v některých případech i partnerských zemí. Není neobvyklé, že se v rámci OECD vyjednávají závazné dohody – např. Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech, jež nyní zahrnuje více než 150 jurisdikcí.

Dosah standardů OECD sahá daleko za hranice jejích členů. Do roku 2025 bylo zaznamenáno více než 1000 případů dodržování standardů nečleny. Silná stránka OECD proto nespočívá ani tak ve formální regulační autoritě, jako spíše v její schopnosti budovat konsenzus ohledně vysoce kvalitních politických standardů i nad rámec členské základny.

O OECD se někdy hovoří jako o Klubu bohatých. Je to podle vás stále platné přirovnání?

Popis OECD jako „klubu bohatých“ již neodráží dnešní realitu, protože se postupně rozšiřoval jak počet členů, tak i globální zapojení. Mezi členy nyní patří země ze střední a východní Evropy, Latinské Ameriky a Asie.

Kromě svých členů OECD úzce spolupracuje s velkým počtem partnerských ekonomik prostřednictvím programů pro jednotlivé země, regionálních programů a tematických partnerství. Mnoho nečlenských ekonomik se účastní výborů OECD a dodržuje standardy OECD. Organizaci je proto lepší chápat jako globální ekonomicko-politické fórum, které podporuje tvorbu politik založenou na důkazech, transparentnosti, demokracii a udržitelném růstu. Její úlohou je usnadňovat dialog a spolupráci mezi ekonomikami v různých fázích vývoje při řešení společných výzev, jako je digitální transformace, změna klimatu a ekonomická odolnost.

Čína má již několik let druhou největší ekonomiku na světě, přesto v některých agendách vystupuje jako rozvíjející se země. Jak OECD vnímá tuto proměňující se dynamiku a jak se vyvíjí přístup k rozlišení mezi rozvinutými a rozvíjejícími se státy?

Čínská ekonomická transformace je pozoruhodná. Nyní je druhou největší ekonomikou světa a brzy by mohla překročit hranici vysokých příjmů stanovenou Světovou bankou.

Zároveň Čína stále čelí výzvám typickým pro rozvojové ekonomiky, jako jsou značné regionální rozdíly a nerovnosti v příjmech. Například HDP na obyvatele v Pekingu je srovnatelný s vyspělými ekonomikami, zatímco některé provincie zůstávají hluboko pod touto úrovní. S rostoucí úrovní příjmů v Číně se budou vyvíjet i očekávání ohledně její role v globální ekonomice. To zahrnuje např. větší příspěvky k mezinárodnímu rozvojovému úsilí, opatření v oblasti klimatu a oddlužení.

Pro OECD je důležité pokračovat ve spolupráci s Čínou, zejména v oblastech jako klimatická politika, biodiverzita, mezinárodní zdanění a globální správa ekonomických záležitostí. Vzhledem k rozsahu čínské ekonomiky zůstává spolupráce na sdílených globálních výzvách zásadní.

Země globálního Jihu se v některých případech rapidně ekonomicky rozvíjí na úkor udržitelnosti a společenské odpovědnosti. Jak může OECD těmto státům pomoci k udržitelnému rozvoji?

OECD podporuje země v jejich úsilí o hospodářský rozvoj a zároveň posiluje environmentální udržitelnost a sociální odpovědnost. Tato spolupráce probíhá prostřednictvím řady nástrojů, včetně národních programů spolupráce OECD s danou zemí, regionálních programů a tematických partnerství. Ty umožňují partnerským ekonomikám mít přístup k odborným znalostem OECD v oblasti politik, účastnit se výborů a lépe pochopit vzájemnou výhodu dodržovat standardy OECD.

Například Pokyny OECD pro náležitou péči v oblasti odpovědného podnikání pomáhají firmám a společnostem fungovat odpovědně i v prostředí politické nestability, ekonomické transformace či v době konfliktu a vytvářejí pobídky pro udržitelné investice. OECD také podporuje země v posilování daňové správy a fiskálních rámců, aby vlády mohly mobilizovat domácí zdroje a reinvestovat je do rozvoje.

V oblasti environmentální politiky organizace pomáhá navrhovat regulační rámce, které přitahují investice a zároveň chrání přírodní zdroje. Práce na kritických nerostných surovinách ilustruje tento přístup. Prostřednictvím analýzy politik, budování kapacit a regionálního dialogu OECD podporuje producentské země ve zlepšování fiskálního řízení, environmentálních standardů a zapojení zúčastněných stran a pomáhá zajistit, aby se příjmy ze zdrojů promítly do širokého rozvoje.

Aktuální číslo Mezinárodní politiky se věnuje normám a krizi mezinárodního řádu. Jak se z vašeho pohledu mění mezinárodní systém? Jsme svědky úpadku liberálních norem?

Mezinárodní systém evidentně prochází obdobím významných změn. Geopolitické napětí roste a principy mezinárodní spolupráce jsou stále více zpochybňovány.

Zároveň globální výzvy – od změny klimatu, přes obchod, dodavatelské řetězce, energetiku až po mezinárodní finanční stabilitu – zůstávají hluboce propojené a mnohé země je nemohou řešit bez nástrojů mezinárodní spolupráce. To vytváří potřebu efektivní multilaterální spolupráce. Mezinárodní organizace proto hrají důležitou roli v udržování dialogu a podpoře spolupráce založené na pravidlech. OECD přispívá poskytováním důvěryhodných dat, politických standardů a platforem pro vzájemné učení neboli inspiraci. Trvalý zájem partnerských zemí o dodržování standardů OECD a účast v orgánech OECD ukazuje, že stále existuje silná poptávka po politické spolupráci založené na faktech a datech. I ve složitějším geopolitickém prostředí zůstávají mezinárodní instituce nezbytné pro řešení sdílených globálních výzev.

Jak se podle vás mění podstata a důležitost diplomacie v době, kdy se do popředí dostává velmocenská politika?

Diplomacie se vyvíjí s tím, jak se geopolitická konkurence stává výraznější, ale to nesnižuje její význam. Dnešní mezinárodní prostředí není formováno pouze tradičními politickými nebo bezpečnostními otázkami, ale také ekonomickou bezpečností, stabilitou dodavatelských řetězců, kritickými minerály, technologickými standardy a politikou v oblasti klimatu. V důsledku toho diplomacie stále více funguje prostřednictvím ekonomické, regulační a technické spolupráce.

Zároveň globální výzvy, jako je změna klimatu, pandemie a umělá inteligence, vyžadují strukturovaný multilaterální dialog. I v obdobích strategické konkurence zůstávají země hluboce propojeny. Moderní diplomacie se proto stává vícerozměrnou. Zapojuje vlády, mezinárodní organizace, soukromý sektor a občanskou společnost a stále více se spoléhá, zvláště v době expanze dezinformací, cílených manipulací, na data, fakta, důkazy a prověřené ekonomické modely a teorie.

→ František Ružička je zástupcem generálního tajemníka OECD, kde dříve působil jako slovenský velvyslanec; předtím byl slovenským velvyslancem v Polsku a při OSN a působil také ve Světové bance a Mezinárodním měnovém fondu.

→ Zdeňka P. Kyselová je šéfredaktorka časopisu Mezinárodní politika a doktorandka na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, zabývá se mezinárodními vztahy v jihovýchodní Asii a zahraniční politikou Japonska.