Global Gateway: Co je nové, co je staré, a co to znamená pro naše postavení ve světě

ÚVOD

V prosinci 2021 předsedkyně „geopolitické“ Evropské komise Ursula von der Leyen krátce představila strategii Global Gateway jako „nový strategický přístup k investování“ v rozvojových zemích. Příslib mobilizovat 300 mld. EUR investic do roku 2027 jednoznačně zosobňoval opožděnou evropskou reakci na čínskou iniciativu Pás a stezka (BRI). Jasné však nebylo, do jaké míry půjde o novou zastřešující nálepku pro již existující aktivity evropských institucí, nebo zda dojde ke skutečné reformě evropské rozvojové politiky.

Přes mediální viditelnost a postupné vyjasňování procesů zůstává ale mnoho nejasného. V říjnu 2025 Von der Leyen oznámila, že původní cíl objemu investic se podařilo dosáhnout o dva roky dříve. Tvrzení Komise ale nelze ověřit. Pro obecný nedostatek transparentnosti a nedostatky v řízení, zejména ve výběru investičních projektů pod hlavičkou Global Gateway, doposud silně kritizovaly Evropskou komisi nejen Evropský parlament, ale i evropská občanská společnost a akademická sféra. Vzhledem k časové prodlevě projektů a analýzy jejich dopadu je příliš brzy zhodnotit, jak Global Gateway zlepšila deklarovaný cíl lepšího geopolitického postavení Unie v současném světě: zatím se nepodařilo nalézt jedinou zcela novou a již fungující investici vniklou čistě v rámci Global Gateway. Alespoň ve svém jižním i východním sousedství tak EU na základě měřitelných toků od roku 2021 i nadále ztrácela svoji pozici.

Geopolitická pozice Česka se do velké míry odvíjí od celkové pozice EU ve světě. Geoekonomické postavení Česka však záleží i na zapojení jeho subjektů do unijních politik a fondů. V oblasti evropské rozvojové politiky a jejích miliardových zdrojů však kromě Ukrajiny zůstává zapojení českých firem a finančních institucí zanedbatelné i po dvou desetiletích integrace, na rozdíl od úspěšných českých nevládních organizací.

Naplňuje tedy strategie Global Gateway příslib nových investičních příležitostí, nebo jen nabízí setrvačnou stagnaci evropské rozvojové politiky bez hlubšího zapojení členských zemí? Tato kapitola nejprve rozebírá provedené změny na třech úrovních politického narativu, institucionálního uspořádání a politických procesů. Poté identifikuje podmínky, které by Česko mělo splnit pro plnohodnotné zapojení do Global Gateway.

ANALÝZA

Na úrovni politického narativu bývá Global Gateway někdy označována za výraz geopolitického obratu EU. Předsedkyně Komise při jejím spuštění strategii skrytě označila za konkurenci Číně, neboť rozvojové země potřebují „důvěryhodné partnery“, jako je EU, aby se vyhnuly skrytým „velkým důsledkům, ať už finančním, politickým, ale často i sociálním“. Důraz na geopolitické partnerství, zejména se zeměmi Afriky, však ukazovalo už přejmenování portfolia z „mezinárodní spolupráce a rozvoje“ na „mezinárodní partnerství“ v roce 2019. Dokonalo tak dlouhodobý jazykový odklon od hierarchického vztahu mezi dárcem a příjemcem rozvojové pomoci k méně postkoloniálnímu, vzájemně výhodnému partnerství po vzoru spolupráce mezi zeměmi globálního Jihu.

K formulaci geoekonomického posunu vedlo spíše až sebeuvědomění rostoucí izolace Unie po útoku Ruska na Ukrajinu v roce 2022, čínská dominance v řadě globálních hodnotových řetězců i následné volby do Evropského parlamentu a jmenování druhé, pravicovější komise Von der Leyen v roce 2024. Předsedkyně Komise tehdy požádala komisaře Jozefa Síkelu o „asertivnější přístup ve slaďování zájmů“ EU se svými partnerstvími, navíc jako explicitní „součást naší hospodářské zahraniční politiky“.Hospodářské zájmy EU obecně a zájmy evropských firem, které čerpají veřejnou finanční podporu, konkrétně byly součástí evropské rozvojové politiky odjakživa. Až druhá Komise Von der Leyen je však otevřeně označila za legitimní a často dokonce přednostní, v rozporu s tradičním cílem sociálního, ekonomického a kulturního rozvoje ne EU, ale samotných zemí globálního Jihu podle jazyka zakládajících smluv od padesátých let 20. století.

Na kritiku upřednostňování vlastních zájmů, zřejmou zejména z financování těžebních projektů pro získání kritických surovin, reagovala Komise již v roce 2023 konceptem „360stupňového přístupu“, který má v duchu „opravdového win-win pro lidi a planetu“ spočívat v naplňování zájmů jak Evropy, tak i partnerů v ekonomických, sociálních, lidskoprávních i environmentálních aspektech. U projektů povrchové těžby surovin však nelze při nejlepší snaze zajistit hospodářskou rentabilitu bez devastace životního prostředí a poškozování živobytí a práv místních komunit. 360stupňový přístup může dopady těžby přinejlepším snížit a v zemích se slabou úrovní vládnutí je jen otázkou času, kdy se Unií podporované projekty dostanou pod palbu kritiky podobně jako čínské projekty BRI, narativně budované též pod hlavičkou win-win.

Pokud však odhlédneme od hezkých hesel, zjistíme, že z hlediska institucionálního uspořádání nedošlo se spuštěním Global Gateway ke změně. Prvotním zdrojem financování investičních projektů, ať již přímo doprovodných grantů, či zejména prostřednictvím dalších finančních nástrojů, je rozpočet EU, konkrétně pak od začátku roku 2021 vnější nástroj pod současným názvem NDICI – Global Europe. Z něj plynou peníze do Evropského fondu pro udržitelný rozvoj plus (EFSD+), který za účelem snížení rizika investic poskytuje záruky prováděcím partnerům: Evropské investiční bance (EIB), Evropské bance pro obnovu a rozvoj (EBRD) a dalším multilaterálním a bilaterálním rozvojovým finančním institucím, jejichž roli u nás plní Národní rozvojová banka (NRB). Ty typicky zaručují část půjček komerčních bank pro investice v rozvojových zemích, nebo jsou samy věřitelem.

Ale i toto institucionální nastavení je samo o sobě pouze upraveným uspořádáním předchozího víceletého finančního rámce EU, přičemž finanční linky vnějších nástrojů byly pouze více roztříštěné. Původní Evropský fond pro udržitelný rozvoj (EFSD) byl založen již v roce 2017 a EFSD+ je jen jeho vývojovým článkem. Rada EU navíc v roce 2019 odmítla navrhovanou reformu evropských finančních institucí a de facto sloučení EIB a EBRD za účelem silnějšího a jednotného finančního působení EU ve světě. Stejně tak zapojení členských zemí (v českém kontextu např. Česká rozvojová agentura) do unijní rozvojové politiky formou implementace grantů financovaných z evropského rozpočtu (tzv. delegovaná spolupráce) začalo již v roce 2007.

Global Gateway tedy zatím neznamenala žádnou institucionální reformu, ale staví na předchozím, do určité míry osvědčeném systému. Podobně přístup Tým Evropa spuštěný o rok dříve poskytl nálepku projektům identifikovaným Evropskou komisí (resp. delegacemi EU v partnerských zemí) společně se členskými státy, ačkoli se jedná jen o vývoj společného programování, které se Komise snažila propagovat jako odpověď fragmentové pomoci poskytované desítkami evropských a národních institucí již od roku 2011. Posílenou koordinaci mezi agenturami pro exportní úvěry a institucemi rozvojového financování, jež byla spuštěna v roce 2024, tyto instituce také podporovaly před Global Gateway.

Posun narativu evropské rozvojové politiky k hospodářským zájmům se však projevil na úrovni politických procesů, a to zejména ve fázi identifikace investičních projektů. I když evropské instituce ani instituce partnerských zemí nikdy nebyly imunní vůči 58 SVĚT V PROMĚNÁCH 2026: ANALÝZY ÚMV lobbingu evropských firem nebo jejich zahraničních poboček a partnerů, evropská rozvojová spolupráce se v principu měla opírat o potřeby stanovené vládními (popř. nevládními) aktéry partnerských zemí. Přibližně od roku 2005 se navíc alespoň formálně neměla pomoc Evropské komise vázat na poskytování evropských dodávek. Míra nevázanosti pomoci poskytované členskými zeměmi se lišila.

Tento princip však v roce 2024 za maďarského předsednictví prolomila Rada EU, když členským zemím umožnila navrhnout po jednom „vlajkovém projektu“ Global Gateway.12 Investiční projekty v partnerských zemích pochopitelně nemohou proběhnout bez souhlasu jejich vlád a Rada ani formálně nezaručila jejich financování, ale prolomila tak princip efektivnosti pomoci uznávaný od počátku tisíciletí, a otevřela cestu rozvojové spolupráci založené primárně na potřebách dárce, ne příjemce.

Naposledy v říjnu 2025 pak Evropská komise tento přístup dokonala již bez početního omezení vytvořením Investičního hubu Global Gateway v rámci generálního ředitelství pro mezinárodní partnerství, který přijímá návrhy evropských firem prostřednictvím národních týmů (např. Team Czechia). Ty se skládají zejména z domácích vládních a finančních institucí a podnikatelských svazů. V každém případě náměty investičních projektů vycházejí primárně od evropských firem. Způsob identifikace potřeb přímo v partnerských zemích zůstal zachován, takže se v konečném důsledku jedná o hybridní model pro „hmatatelné výhody pro naše partnery i pro evropské podniky“, jak uvedl komisař Síkela, ale odklon od rozvojové politiky v duchu konsenzu počátku milénia je zřejmý a nezvratný.

DOPADY PRO ČESKO

Vzhledem k dlouhodobě slabému zapojení českých firem do evropské rozvojové politiky představuje posun k nabídkově založené rozvojové politice EU pro Česko jednoznačnou příležitost. Tento posun lze také vnímat jako výsledek dlouhodobého upozorňování Česka na překážky pro zapojení firem novějších členských zemí do evropského financování, např. během předsednictví v Radě EU v druhé polovině roku 2022. Ministerstvo zahraničních věcí ČR (MZV) vytvořilo jednoduchý koordinační mechanismus Team Czechia jako kontaktní bod pro české firmy.15 Po procesní stránce je tedy mechanismus návrhu českých investic pro unijní záruky, popř. blending, připravený.

Dokonaným investičním případům však bude bránit řada strukturálních překážek. Velké české firmy jsou často vlastněné zahraničními matkami a české komerční banky, též často vlastněné ze zahraničí, nemají možnosti ani zkušenosti s financováním v rizikových teritoriích. Kapacity Národní rozvojové banky jsou doposud omezené a první záruky v jejím dvoustranném programu byly poskytnuty až šest let po spuštění programu. MZV jako gestor Global Gateway nevykonává její akcionářská práva a může mít pouze nepřímý vliv na její strategii, rozhodování a financování. Kofinancování NRB přitom výrazně zvýší možný úspěch projektů Team Czechia z evropských zdrojů. Samotné české střední firmy bývají úspěšné po exportní stránce, nemají však velmi často dostatečný kapitál ani kapacity pro rizikové investice v zemích globálního Jihu. Z domácího kapitálu se k financování Global Gateway v Uzbekistánu dle veřejně dostupných informací blíží Škoda Transportation vlastněná skupinou PPF.

VÝHLED A PODMÍNKY ÚSPĚCHU

Česko v současnosti činí kroky v užším pojetí Global Gateway jako způsobu získání unijního financování pro zprostředkování hotové nabídkové stránky jednotlivých českých firem, zejména těch velkých. Pro budoucí úspěchy i středních podniků je však třeba vytvořit podpůrné prostředí, jež zasahuje do hospodářské politiky státu a pomůže odstranit výše zmíněné strukturální překážky. Pro větší množství úspěšných investičních případů Global Gateway, na kterých se budou podílet české subjekty a které budou zároveň prospěšné i pro partnerské země a jejich obyvatelstvo, je tak na domácí úrovni potřebné připravit následující podmínky:

→ Vytvořit celostní whole-of-government strategie pro veřejnou podporu investic českých firem v zahraničí, která propojí tvorbu zahraniční, hospodářské a finanční politiky včetně využití nástrojů Global Gateway.

→ Navzájem přiblížit procesy tvorby české zahraniční politiky se způsobem řízení veřejných finančních institucí zaměřených na zahraniční trhy a společně podporovat jejich veřejné financování.

→ Pojmout dvoustrannou rozvojovou spolupráci jako investici do budování ekosystémů zahrnujících veřejné instituce, podniky, nevládní organizace a akademickou sféru pro vytváření rozvojových investičních záměrů v duchu „360stupňového přístupu“.