Czernin Security Forum 2021 is live

18. 2. 2021

Inkluzivnější USA: administrativa Joe Bidena a Kamaly Harris ,,vypadá jako Amerika.“

Federal Reserve System

Od vyhlášení výsledku voleb v USA, které skončily výhrou kandidáta Demokratické strany Joea Bidena, už uplynulo pár měsíců, které byly bezprostředně vyplněny oznámeními o nominacích na vysoké posty v nové administrativě. Přestože si Američané zvolili téměř osmdesátiletého bílého heterosexuálního muže, Biden volby vyhrál mimo jiné se slibem, že jeho administrativa bude “vypadat jako Amerika.” Jak tedy vypadá jeho administrativa a můžeme čekat nějaké dramatičtější kroky směrem k inkluzivnějším Spojeným státům?

Zpočátku se nominace Bidena kandidátem Demokratické strany do prezidentských voleb 2020 mohla zdát jako zklamání. Prezidentské primární volby Demokratické strany totiž začaly velmi slibně a novináři a novinářky aktivně přinášeli zprávy o zatím nejrozmanitější sestavě kandidátů a kandidátek v americké historii. Mezi nimi bylo hned šest žen, šest členů minoritních skupin a několik mladších kandidátů (nejmladším byl osmatřicetiletý Pete Buttigieg). Proto bylo (pro mnohé nepříjemným) překvapením, že do finálního kola se dostali právě Bernie Sanders a Joe Biden, vrstevníci Donalda Trumpa a do určité míry reprezentanti tradičně vládnoucí skupiny.

Právě tato Bidenova „demografická nevýhoda“ pravděpodobně byla jedním z důvodů, proč si za kandidátku na viceprezidentku vybral vysoce kvalifikovanou kalifornskou senátorku Kamalu Harris. Ta totiž demograficky působí jako jeho protipól – mladší žena tmavé pleti s jihoasijským původem – a mnohem více odráží Spojené státy tak, jak je zná velká část voličů Demokratické strany. Kamala Harris svou kariérní cestou i životním příběhem navíc redefinuje tradiční představu o americkém „ženství“ a reprezentuje tak rostoucí skupinu žen, které se aktivně věnují své kariéře a odsouvají rodinný život, jak zmiňuje magazín Ms. Tato velká “reprezentační hodnota,” kterou, jak zmiňuje analytik CNN Brandon Tensley, Harris pro Bidena má, navíc signalizuje, že přestože je hlavním kandidátem na prezidenta bílý postarší muž, ,,časy se přece jen mění.” Biden to sám přiznal, když prohlásil, že se vidí jako ,most k nové generaci lídrů. Součástí této generace je právě i Kamala Harris, která se po vítězství Demokratické strany v prezidentských volbách stala nejen první viceprezidentkou, ale také první osobou tmavé pleti a prvním člověkem s imigrantskými rodiči na této pozici, což ji staví do bezprecedentního postavení.

Nejrozmanitější administrativa v americké historii

Prvenství je ale v Bidenově administrativě, která je nejrozmanitější v americké historii,  hned několik. Média věnovala mnoho pozornosti především jedné z jeho prvních nominací, návrhu Janet Yellen na pozici ministryně financí. Yellen se tak stala vůbec první ženou na této vlivné pozici. Přestože Janet Yellen už takové prvenství jednou zažila, byla navržena a jmenována prezidentem Obamou do funkce předsedkyně Federálního rezervního systému, je toto velmi významný krok. Jak zmiňuje reportérka NYT Jeanna Smialek, Yellen byla pravděpodobně navržena především ze tří důvodů: už má bohaté zkušenosti s vypořádáváním se s ekonomickou krizí (do které se nyní Spojené státy stejně jako zbytek světa řítí), zároveň má dobré diplomatické vztahy s mnoha důležitými zahraničními partnery a v neposlední řadě dobře vychází s lidmi v Kapitolu. Zároveň během svého působení ve Federálním rezervním systému (FED) kladla důraz na problém sociálních nerovností, které současná koronavirová krize ještě více prohloubila. I proto je pravděpodobně podle Bidena ideální kandidátkou na tuto prestižní pozici. Její nominace v (nejen) pro ekonomiku nelehkých dobách by mohlo vést ke spekulacím, zda se nejedná o problém tzv. skleněného útesu, kdy se ženy dostávají do vedoucích pozic především v krizových situacích, což vede k větší pravděpodobnosti selhání. Yellen už ale během své kariérní cesty potvrdila, že právě s krizemi se umí dobře vypořádávat.

I další Bidenovy nominace (některé z nich již potvrzené Senátem) přináší prvenství. Pete Buttigieg na pozici ministra dopravy je prvním otevřeně homosexuálním mužem v americké vládě. Alejandro Mayorkas je prvním hispánským ministrem pro vnitřní bezpečnost a prvním imigrantem v této roli. Generál Lloyd Austin je prvním ministrem obrany tmavé pleti. Avril Haines je první ženou, která povede americké zpravodajské služby. Deb Haaland na pozici ministryně vnitra, pokud bude schválena Senátem, se stane první původní americkou obyvatelkou v kabinetu prezidenta. Jen tato přehlídka prvenství ukazuje, že složení Bidenovy administrativy je opravdu výjimečné a jasně demonstruje Bidenovu snahu o reprezentaci.

Na prestižní pozici ministra zahraničních věcí, kterou ve Spojených státech už několikrát zastávala žena (konkrétně Madeleine Albright, Condoleezza Rice a Hillary Clinton) Biden navrhl svého poradce Antonyho Blinkena. Jeho zástupkyní by ale měla být poprvé žena, profesorka z Harvard Kennedy School (HKS) Wendy Sherman. Další profesorka z HKS a Obamova bývalá velvyslankyně v OSN, Samantha Power, má zase vést americkou rozvojovou agenturu USAID. Na pozici velvyslankyně v OSN pak Biden nominoval ostřílenou diplomatku tmavé pleti Lindu Thomas-Greenfield. Ženy tedy budou zastoupeny na vysokých postech i v americké zahraniční politice.

Podle organizace Inclusive America, která mapuje složení americké vlády, tak budou 60 % Bidenovy administrativy (včetně týmu mimo kabinet) tvořit ženy a 40 % členů bude mít jinou než bílou barvu pleti. Graf, který organizace Inclusive America vytvořila, pak porovnává diverzitu v Bidenově vládě v porovnání s administrativami dalších amerických prezidentů. Při pohledu na Bidenovu vládu se nedá ubránit především srovnání s tou Donalda Trumpa, jež byla naopak jedna z nejméně rozmanitých amerických vlád posledních let a v níž poněkud stereotypně převládali především starší bílí muži.

Zdroj: Ford School, University of Michigan, Flickr.com

Samozřejmě je nutné podotknout, že samotná reprezentace žen a příslušníků etnických či národnostních menšin neznamená automaticky inkluzivní politiku. I feministicky smýšlející členky administrativy mohou uplatňovat politiky, které negativně ovlivňují ženy a marginalizované části populace. Příkladem může být právě již zmiňovaná bývalá velvyslankyně při OSN, Samantha Power, která podle všeho podporovala Obamovu intervenci v Libyi, což se nedá považovat za feministický krok v zahraniční politice.

Feminismus v americké vládě?

Pro Bidena rozhodně není “reprezentace” důležitá jen za účelem získání příznivé mediální pozornosti. Naopak patří k základním hodnotám, za které se během své politické kariéry zasazuje, stejně jako ochrana minorit. Biden například aktivně prosazoval práva LGBTQ komunity a byl jedním z významných stoupenců práva na manželství pro všechny. Harris se o tuto problematiku během svého politického působení také zajímala. Zároveň se během své právnické kariéry zaměřovala na ochranu dětských práv, například potlačení dětské prostituce a úpravu legislativy, aby dětské prostitutky byly vždy posuzovány jako oběti a ne narušitelé zákona. Harris si pak svým postavením během kampaně i svými feministickými výroky a vzkazy ženám a dívkám získala silnou podporu feministů a feministek po celém světě.

Oznámení o vytvoření Rady pro genderovou politiku v Bílém domě den před Bidenovou inaugurací pak potvrzuje, že pro novou americkou vládu bude postavení žen jedním z důležitých témat. Bidenova Rada pro gender navazuje na obdobnou radu – Radu pro ženy a dívky, kterou měl prezident Obama. Trumpova administrativa toto těleso ale rozpustila. Biden se rozhodl Radu obnovit, ale s aktualizovaným názvem Rada pro genderovou politiku, který by se podle časopis Forbes možná mohl interpretovat jako snaha zahrnout i potřeby nebinárních či trans lidí a zajišťuje větší genderovou inkluzivitu. Podle oficiálních informací Bidenova týmu by se ale Rada pro genderovou politiku, kterou povedou Jennifer Klein a Julissa Reynoso, měla zasazovat především o práva dívek a žen v USA i po celém světě.

Vzhledem k tomu, jak současná pandemická krize disproporčně tvrdě dopadá právě na ženy, ať už v oblasti nezaměstnanosti či násilí na ženách a domácího násilí, zdá se být založení tohoto orgánu správným krokem. Jak ale Fatima Gross Graves, prezidentka Národního centra pro práva žen, řekla, Rada pro genderovou politiku se bude muset vypořádávat i s úpadkem ženských práv během vlády Donalda Trumpa, ať už se jedná o omezování reprodukčních práv či zrušení pravidel rovného odměňování. Zároveň má založení Rady pro genderovou politiku velkou reprezentativní hodnotu, neboť jasně ukazuje, že pro Spojené státy budou ženská práva znovu jednou z důležitých oblastí. Nepochybně se tak ženským aktivistkám ohrožovaným autoritářskými vládami po celém světě alespoň trochu uleví, když z Bílého domu nyní odchází prezident Trump ovládaný toxickou maskulinitou se silnými sklony k sexismu a naprostým odmítáním konceptu genderu.

Složení nové americké administrativy jasně naznačuje, jakým směrem se Bidenova vláda plánuje ubírat a zavazuje se tak svým voličům, že povede progresivní agendu, především v tématech spojených s rasovými a genderovými nerovnostmi. Dá se očekávat, že především příznivci a příznivkyně intersekcionálního inkluzivního feminismu budou činy Bidenovy vlády pilně sledovat a ostře kritizovat případná selhání v této oblasti. Symbolické změny a reprezentace totiž mají smysl a hodnotu jen tehdy, pokud jsou následovány kroky s reálnými dopady.

O autorce: Kristina Šůsová působí jako Research Assistant na Ústavu mezinárodních vztahů.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru