Volná pracovní pozice: Referent/ka projektového oddělení

25. 11. 2021 20min.

Jaderné kontrolně-zbrojní a odzbrojovací vyčkávání

Reflexe

Reflexe se věnuje současnému stavu v jaderném kontrolnězbrojním a odzbrojovacím procesu s důrazem na bezpečnostní politiku Bidenovy administrativy. Do doby vydání jejích hlavních bezpečnostních dokumentů se tato politika řídí Prozatímní národní bezpečnostní strategickou směrnicí (Interim National Security Strategic Guidance, INSSG) z března 2021. Očekává se, že stručné výtahy z hlavních bezpečnostních dokumentů, tj. Národní obranné strategie (National Defense Strategy, NDS) a Jaderné doktríny (Nuclear Posture Review, NPR), budou publikovány začátkem příštího roku.

Reflexe se rovněž zabývá rusko-americkým strategickým dialogem, aktuálním vývojem v úsilí o denuklearizaci Korejského poloostrova a jednáním o obnovení členství USA v tzv. Íránské jaderné dohodě (JCPOA). Pasáž věnovaná závěrům a dalšímu předpokládanému vývoji upozorňuje na některé hlavní faktory vnitřní a mezinárodní politiky USA, které mohou ovlivnit realizaci deklarovaných záměrů výše zmíněných
bezpečnostních dokumentů.

Možné zaměření hlavních bezpečnostních dokumentů USA

Hlavní prvky prozatímní bezpečnostní směrnice INSSG vztahující se k jaderným zbraním budou zřejmě výchozí součástí i nových bezpečnostních dokumentů. Jejich znění bude nepochybně odrážet stále se prohlubující geopolitické soupeření USA s ČLR a globální ambice Ruské federace. Geopolitická rivalita se odehrává na pozadí hrozby klimatických změn a krizových dopadů koronavirové pandemie na světový ekonomický a sociální vývoj. Výchozím prvkem také asi bude orientace Bidenovy administrativy na obnovení vedoucí úlohy země ve světě a v mezinárodních organizacích. Přednostní využívání diplomacie, s důrazem na rozvoj demokracie a posilování lidských práv, by v tomto úsilí mělo být hlavním průvodním a motivačním prvkem.

Jaderné zbraně budou v dokumentech nejspíše opět označeny za existenční hrozbu světa, kterou se bude administrativa zabývat v souvislosti s jejím úsilím o obnovení důvěryhodnosti vedoucí úlohy USA v kontrolně-zbrojním procesu. S tím souvisí záměr vést konstruktivní dialog s Ruskem a Čínou o problematice spojené s vývojem vojenských technologií ovlivňujících strategickou stabilitu a rovněž řešit íránský jaderný program a denuklearizaci Korejského poloostrova. V rámci deklarovaného záměru vyvarovat se nákladných zbrojních
závodů nelze vyloučit přijetí některých kroků ke snížení úlohy jaderných zbraní v národní bezpečnostní strategii za předpokladu zachování bezpečného a efektivního strategického odstrašujícího potenciálu. Očekává se také potvrzení věrohodnosti závazků rozšířeného odstrašení ve vztahu ke spojencům a partnerským zemím. Z hlediska teroristické hrozby bude pozornost věnována rovněž úsilí o zabezpečení štěpného a radiologického materiálu po celém světě.

Výkonný ředitel prestižní americké nevládní organizace Arms Control Association (ACA) Daryl G. Kimball upozornil v článku „Bidenʼs NPR Must Reduce the Role of Nuclear Weapons“ z října 2021 mj. na tři klíčové oblasti, v nichž by mělo dojít ke změně politiky předchozí Trumpovy administrativy. Na prvním místě uvádí stanovení jediného účelu odstrašování a případného odvetného použití jaderných zbraní, kterým by byla výhradně obrana proti jadernému útoku. Tímto způsobem by se tak vyloučila možnost použití jaderných zbraní pro preemptivní úder nebo v odpovědi na nejaderný útok proti USA či jejich spojencům. Realizací tohoto záměru by se podle jeho názoru zvýšila strategická stabilita a snížilo riziko vypuknutí jaderné války.

Ke druhé změně by mělo dojít přehodnocením údajně zastaralých požadavků na množství jaderných cílů, podle kterých se rozhoduje o dostatečnosti počtů jaderných zbraní. Kimball v této souvislosti argumentuje tím, že přes modernizaci ruského jaderného potenciálu, který je v přibližné paritě s americkým, a rychlému zvyšování čínského menšího počtu strategických odvetných jaderných sil současný americký jaderný arzenál značně převyšuje nezbytný požadavek na odstrašení jaderného útoku. (Poznámka: podle údajů Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum otázek míru, SIPRI, měly USA k lednu 2021 operačně rozmístěno přibližně 1800 kusů jaderných hlavic a Ruská federace 1625 kusů těchto hlavic. U ČLR se operační rozmístění neuvádí, pouze se zmiňuje 350 kusů jaderných hlavic v kolonce vyhražené pro jaderné hlavice ve skladech či připravených k demontáži. Pokud se týče porovnání výše finančních výdajů na jaderné zbraně, vydala v roce 2021 nevládní organizace Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní, ICAN, držitelka Nobelovy ceny míru z roku 2017, zprávu „2020 Global Nuclear Weapons Spending“. V ní mj. uvádí, že z celkové částky vydané devíti jadernými zeměmi v roce 2020 na tyto zbraně ve výši 72‚7 mld. USD činily výdaje USA 37‚4 mld. USD, ČLR 10‚1 mld. USD a Ruska 8 mld. USD).

Třetí změna doporučuje přehodnotit varianty ke snížení rozsahu plánů na jadernou modernizaci a v souladu s Bidenovým prohlášením v prezidentské kampani respektovat jeho vyjádření „žádné nové jaderné zbraně“. Konkrétně se to podle Kimballa týká především těch zbraňových systémů, jejichž operační rozmístění může v krizových situacích vyvolat u protivníků mylný odhad o úmyslech USA a snížit tak práh použití jaderných zbraní. Jedná se zejména o operačí rozmístění nové jaderné hlavice o nižší výbušnosti W76–2 na balistických řízených střelách odpalovaných z ponorek a o vývoj nové řízené střely s plochou dráhou letu odpalované rovněž z ponorek.

Případná realizace uvedených doporučení by mohla vytvořit příznivou atmosféru pro dosažení pokroku v jaderném kontrolně-zbrojním a odzbrojovacím úsilí.


Americko-ruský strategický dialog

Na schůzce nejvyšších představitelů USA a Ruska 16. 6. 2021 v Ženevě se prezidenti Joe Biden a Vladimir Putin dohodli obnovit strategický dialog. Pro stoupence jaderného odzbrojení je povzbudivé, že oba státníci se také přihlásili ke společnému prohlášení amerického prezidenta Ronalda Reagana a nejvyššího sovětského představitele Michaila Gorbačova z jejich první schůzky v Ženevě v roce 1985, že „v jaderné válce nikdo nezvítězí a nikdy by k ní nemělo dojít“.

Několik kol americko-ruského dialogu v Ženevě již proběhlo, avšak kromě obecných prohlášení žádná ze stran bližší podrobnosti k jejich průběhu neuvedla. Z ruské strany byl údajně zájem zaměřit se v dialogu na vytvoření nového bezpečnostního systému vyrovnávajícího vojenské potenciály obou zemí na stejnou úroveň. Znamená to zahrnout do jednání všechny jaderné, nejaderné, útočné a obranné zbraně, které mají dopad na
strategickou stabilitu. Rusko znepokojují zejména budování americké časově a kapacitně neomezené protiraketové obrany a nejaderné strategické přesně naváděné zbraně. Dá se však předpokládat, že USA budou i nadále oponovat jakémukoli omezení budovaných protiraketových systémů na národní a regionální úrovni (alianční protiraketové základny v Rumunsku a Polsku), jejichž účelem je podle amerického tvrzení výlučně obrana proti íránským a severokorejským řízeným střelám. Ruská strana zřejmě bude opět prosazovat svůj návrh na přijetí moratoria vztahujícího se na rozmístění řízených střel odpalovaných ze země, dříve zakazovaných americko-sovětskou Smlouvou o zákazu řízených střel středního a kratšího doletu (INF) z roku 1987. Od ní obě země odstoupily na základě vzájemných obvinění z jejího porušování a smlouva tak v roce 2019 pozbyla platnost. USA budou mít s největší pravděpodobností zvýšený zájem na snížení počtů ruských taktických jaderných zbraní, omezení nových zbraňových systémů a na zapojení ČLR do kontrolně-zbrojního procesu. Čínské zapojení ruská strana jednoznačně neodmítá za předpokladu, že jednání by se zúčastnily rovněž Francie a Velká Británie. V centru pozornosti jednacích týmů zřejmě také bude nový formát kontrolně-zbrojní smlouvy nahrazující smlouvu New START.


Denuklearizace Korejského poloostrova

Jednání mezi USA a KLDR o omezení severokorejského jaderného a raketového programu, dosažení denuklearizace a mírového uspořádání na Korejském poloostrově nadále stagnují. Americkou nabídku na obnovení rozhovorů vedení země odmítá. Americký postoj označuje za pokrytecký, protože USA současně vojensky podporují Korejskou republiku (Jižní Koreu), včetně rozvoje jejího raketového potenciálu a pořádání společných vojenských cvičení k odstrašování KLDR. Podle severokorejského vedení Bidenova administrativa zatím nenavrhla žádnou konkrétní aktivitu, která by prokazovala upřímnost jejího tvrzení o mírumilovných záměrech. KLDR zejména usiluje o snížení sankčního režimu a přijetí bezpečnostních záruk zajišťujících existenci stávajícího režimu. Má rovněž zájem o stažení přibližně třicetitisícového kontingentu amerických ozbrojených sil z území jižního souseda, v souvislosti s žádoucím procesem nahrazení dohody o příměří mírovou smlouvou. Tímto způsobem by tak skončil na Korejském poloostrově válečný stav trvající de facto od skončení války v roce 1953. Severokorejský tlak na prosazení zmíněných záměrů se projevuje především zkušebním odpalováním různých modernizovaných raketových systémů kratšího doletu, včetně hypersonických a řízených střel s plochou dráhou letu. Zatím se však KLDR vyvarovala provokativního překročení tzv. červené linie spočívající v uskutečnění jaderné zkoušky a případném zkušebním vypuštění
mezikontinentální balistické řízené střely.

Významnou úlohu k dosažení bezpečnostní stabilizace Korejského poloostrova hraje politika jihokorejského prezidenta Mun Če-ina, jehož pětiletý funkční termín skončí v květnu 2022. Vyznačuje se na jedné straně vstřícností ke zlepšení mezikorejských vztahů a podporou obnovení jednání mezi USA a KLDR, což je hlavní zahraniční iniciativou jihokorejského prezidenta. Za zvláště významný lze označit jeho návrh přednesený v září t. r. na plenárním zasedání VS OSN, „aby se obě Koreje a USA anebo obě Koreje, USA a Čína sešly a prohlásily válku na Korejském poloostrově za skončenou“. K návrhu se vstřícně vyjádřila Kimova sestra Kim Jo-Čong. Jižní Korea na druhé straně dosáhla v roce 2020 zrušení americko-jihokorejské dohody omezující rozsah výzkumu a vývoje národních raketových systémů. V září 2021. uskutečnila první zkoušku balistické řízené střely odpálené z ponorky a v říjnu provedla první neúspěšný pokus s vlastní raketou předurčenou pro
výzkum vesmíru. Usiluje rovněž o opětné získání plné národní operační kontroly nad svým cca půlmilionovým kontingentem, který zatím v případě ozbrojeného konfliktu podléhá, na základě bilaterální smlouvy, americkému velení.

Íránský jaderný program a nešíření jaderných zbraní

Šestikolová jednání formou nepřímých rozhovorů o obnovení členství USA v tzv. Íránské jaderné dohodě (JCPOA) a návratu Íránu k plnění dohodnutých závazků, která byla zahájena začátkem dubna t. r. ve Vídni, byla 20. června pozastavena. Důvodem byly květnové prezidentské volby v Íránu, ve kterých byl zvolen konzervativní duchovní Ibrahim Raisi, Nahradil umírněného Hassana Ruháního a v srpnu se oficiálně ujal
prezidentské funkce.

Nové íránské konzervativní vedení projevilo o pokračování rozhovorů zájem a také obnovilo dohodu s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) o pokračování ověřovacích a monitorovacích inspekčních aktivit v íránských jaderných zařízeních. Několik měsíců však otálelo se stanovením konkrétního termínu účasti své delegace na obnovených jednáních. Součástí tlaku na rychlé obnovení íránské účasti na jednáních byla říjnová schůzka ministrů zahraničních věcí USA a Izraele ve Washingtonu, ze které vzešlo varování o posuzování blíže neupřesněného „plánu B“ pro případ íránské neúčasti. Do úsilí obnovit jednání lze zařadit také návštěvu unijního vyjednavače Enrique Mora v Teheránu, jednání íránských představitelů s unijními zástupci v Bruselu a naléhání Ruska, blízkého spojence Íránu, na rychlé obnovení jednání s důrazem nesnažit se blokovat pokrok dosažený v předchozích kolech rozhovorů. Podle vyjádření vedoucího íránské delegace a náměstka ministra zahraničních věcí Alí Bágherí Karího z konce října by se jednání měla obnovit 29. listopadu.

Americký prezident Joe Biden ve svém projevu na VS OSN v New Yorku mj. opět potvrdil připravenost americké strany vrátit se k úplnému plnění svých smluvních závazků za předpokladu stejného postoje Íránu. Za vstřícný krok americké strany vůči íránským výhradám o smluvní důvěryhodnosti USA, po Trumpově odstoupení od JCPOA v roce 2018, lze považovat závazek prezidenta Bidena obsažený ve společném prohlášení s nejvyššími představiteli Německa, Velké Británie a Francie uzavřeném na okraj říjnové schůzky zemí G20 v Římě. V něm se Biden zavázal, že USA by odstoupily od nové jaderné dohody pouze v případě íránského neplnění jeho závazků. Jakékoli předběžné ústupky před ukončením jednání však USA odmítají.

Z širšího pohledu na problematiku u íránského jaderného programu, související s úsilím o zabránění jadernému šíření v blízkovýchodním regionu, má velký význam dlouhodobá iniciativa na vytvoření Zóny bez jaderných zbraní a dalších zbraní hromadného ničení na Blízkém východě. První zasedání konference k tomuto tématu se již konalo v rámci OSN v New Yorku v listopadu 2019 za neúčasti Izraele a USA a druhé by se mělo uskutečnit v listopadu t. r. Postoj Bidenovy administrativy k jejímu konání zatím není znám.

Závěry a další předpokládaný vývoj

Ve vlastnictví devíti jaderných zemí (USA, Rusko, ČLR, Francie, Velká Británie, Indie, Pákistán, Izrael a KLDR) bylo podle odhadu SIPRI k lednu 2021 přibližně 13 080 kusů jaderných hlavic, z nichž okolo 90 % vlastní USA a Rusko. V bezpečnostních doktrínách jaderných států se stále počítá s použitím jaderných zbraní v rámci koncepce jaderného odstrašování. Modernizují se nosiče a jaderné hlavice a přes tisíc těchto zbraní je ve stavu nejvyšší bojové pohotovosti připravených k odpálení v minutách. Trvá rovněž teroristická hrozba a možnost výměny jaderných úderů v důsledku mylného odhadu jednání protivníka, lidského selhání, popř. technické poruchy a v důsledku kyberútoku. Jaderné zbraně mají nerozlišující účinky mezi kombatanty a civilisty, způsobují nadměrné utrpení a jsou tak v přímém rozporu s mezinárodním humanitárním právem a mezinárodními smlouvami o vedení ozbrojených konfliktů. Ničí životní prostředí a jsou finančně velmi nákladné.

Tato skutečnost by měla vést k zamyšlení, kromě bezpečnostních a humanitárních aspektů jaderných zbraní, také o účelnosti vynakládání tak horentních prostředků na tyto zbraně s přihlédnutím k velkým výzvám, jež bude muset lidstvo řešit v nejbližších letech. Kromě nutnosti věnovat maximum finančních a materiálních zdrojů na řešení světových sociálních a ekonomických dopadů pandemické krize, a to nejen ve vyspělých, ale rovněž v rozvojových zemích, je to především naléhavost urychleně soustředit potřebné zdroje na snížení
existenční hrozby klimatických změn, projevujících se negativně se stále větší intenzitou.

V první polovině příštího roku by se měly uskutečnit dvě významné konference. Je to jednak v důsledku koronavirové pandemie několikrát odložená 10. Hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) ve dnech 4.–28. 1. 2022 v New Yorku a dále první konference členských zemí Smlouvy o zákazu jaderných zbraní (TPNW) z roku 2017 v období 22.–24. března ve Vídni. Je nepochybné, že jejich průběh a výsledky budou významně ovlivněny zejména zaměřením připravované americké Jaderné doktríny (NPR), odrážející závěry americko-ruského strategického dialogu a některé negativní signály naznačující možnost zvýšení počtu čínských jaderných balistických řízených střel dlouhého doletu. Většina účastnických zemí obou konferencí by jistě také příznivě ocenila případné úspěšné završení jednání o tzv. Íránské jaderné dohodě a obnovení americko-severokorejských rozhovorů vedoucích k omezení regionálních zbrojních závodů a trvalejšímu mírovému uspořádání na Korejském poloostrově.

Přijetí radikálních jaderně-odzbrojovacích opatření ze strany demokratické Bidenovy administrativy, v souladu s prezidentovými předvolebními prohlášeními, učiněnými v době jeho senátorství, je málo pravděpodobné. Omezujícími prvky bude zejména stávající polarizované rozdělení společnosti, oslabené postavení prezidenta Bidena v důsledku neplnění deklarovaných záměrů v boji s pandemií, narůstající inflace, prohlubující se migrační problém na hranici s Mexikem a těžkosti se schvalováním ambiciózních
návrhů zákonů zejména k sociální a ekologické problematice v důsledku nejednotnosti demokratických kongresových zástupců. Existuje také určitá rozpornost bezpečnostní politiky Bidenovy administrativy. Projevila se např. ve vztahu k aliančním partnerům jejich včasným neinformováním o závažných otázkách, což např. vedlo k chaotickému stažení amerických a aliančních sil z Afghánistánu, uzavření bezpečnostní dohody s Velkou Británií a Austrálií (AUKUS) o plánované dodávce jaderných ponorek Austrálii poškozující obchodní zájmy Francie aj.

Svůj význam má jistě i snaha Bidenovy administrativy nedat republikánským představitelům záminku k obviňování demokratického vedení z údajné slabosti a ústupnosti, na rozdíl od republikánského pojetí silové politiky a maximálního odstrašování v rámci prosazování nacionalismu a zdůrazňování vlastenectví. Ve hře je také obava z výsledků doplňkových kongresových voleb v listopadu příštího roku, ve kterých by demokraté mohli přijít o těsnou většinu v obou komorách a nejistý výsledek prezidentských voleb v roce 2024 s prosazovanou opětnou kandidaturou Donalda Trumpa. Lze rovněž předpokládat, že vlivného zastánce zachování nadměrných a nákladných jaderných modernizačních programů bude mít Republikánská strana v lobbistických kongresových orgánech prosazujících zájmy vojenskoprůmyslového komplexu a jaderné byrokracie.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru