Proč demokracie uměj strategii lépe? Případ Havel

Každý pokus vytvořit a zavést strategii nutně vede k odporu některých aktérů, čímž vzniká potřeba přizpůsobování se daným okolnostem. Události jako naše stažení z Afganistánu, ruská rezignace na ovládnutí celé Ukrajiny, nebo čínský obrat ohledně nulové tolerance vůči Covidu ilustrují, že proces zavádění a změny strategie je mnohdy také spjat s ohromnými náklady co do lidských životů, materiálu a peněz.

Na ÚMV se těmito problémy zabýváme díky našemu výzkumu strategických otázek. Jaké podmínky tedy vedou k pohotovějšímu a rychlejšímu přizpůsobení nějaké strategie? Dobrým způsobem, jak to zjistit, je zaměřit pozornost na případy obratu o 180°, což jsou extrémní situace, při nichž došlo k úplnému převrácení původního přístupu.

Jedním takovým případem je postoj Václava Havla k NATO a jeho rozšiřování. Zajímavé je, že klíčové faktory umožňující změnu strategie lze častěji nalézt v otevřených společnostech, jako vedlejší důsledek jejich vnitřního uspořádání. To je také důvod, proč jsou z dlouhodobého hlediska otevřené společnosti schopné zvládat strategii lépe nežli uzavřené společnosti.

S cílem nastínit tuto myšlenku odprezentuje Matúš Halás výsledky svého výzkumu československé zahraniční politiky vůči NATO ze začátku 90. let a připojí se k němu historik Petr Luňák z centrály NATO a novinář Daniel Kaiser, který je autorem životopisu prezidenta Havla.