Ruská válka na Ukrajině a sociální sítě

Válka v přímém přenosu

Před několika málo dekádami bylo umožněno celému světu prostřednictvím televizního vysílání pozorovat somálskou občanskou válku v přímém přenosu, a tak statisíce vlastníků televizorů s úzkostí a rozčarováním sledovalo, jak jsou američtí vojáci vláčeni ulicemi Mogadiša. Psala se 90. léta, mezinárodní prostředí se teprve postupně vzpamatovávalo z vyčerpávajícího bipolárního konfliktu a na světlo začala vyplouvat celá řada témat, jimž se v průběhu studené války nedostávalo tolik pozornosti. Vedle toho se však na konci tisíciletí utvářel fenomén, bez něhož bychom si dnes jen těžko dokázali představit každodenní život. Web 2.0. 

Právě s novou generací webu započala éra sociálních sítí, ačkoliv i dříve existovaly online platformy v rámci Webu 1.0 jako například BSS (Bulletin Board System) nebo SixDegrees, které fungovaly na podobném principu jako dnešní sociální sítě. S technologickým pokrokem se přirozeně vyvíjí i možnosti, jak zůstat propojeni s okolním světem, a to i s tím, v němž zrovna zuří válka. 

Když Vladimir Putin ve čtvrtek 24. února 2022 oznámil invazi na Ukrajinu, tato informace do několika málo hodin obletěla zeměkouli. Běžný uživatel sociálních sítí se poté ráno probudil a po zapnutí Wi-Fi jej ihned zaplavila informační lavina o aktuálním dění. Díky neuvěřitelné propojenosti online sociálních sítí se zprávy neustále šíří i mezi ty, kteří je vysloveně nevyhledávají čili o ukrajinsko-ruském konfliktu v dnešní době zkrátka nelze nemít alespoň základní povědomí. 

Digitální mezinárodní vztahy ve válce

Propojenost a vazby, jenž na sociálních platformách vznikají, nelze ignorovat a stávají se důležitou součástí komunikace, a to jak mezi jednotlivými uživateli, tak mezi institucemi, politiky či vládou a jejími voliči. Výrazně jsme to mohli pozorovat zejména v souvislosti s působením Donalda Trumpa v online prostředí, jako by se najednou Twitter legitimizoval coby nástroj moderní veřejné diplomacie. Dnes však tato úvaha dostává zcela jiný rozměr. 

My všichni jsme předními pozorovateli eskalace událostí na Ukrajině. Díky sociálním sítím fotografie a videa z tamního dění výjimečnou rychlostí prostupují informačním prostorem a celý svět tak minutu po minutě čerpá informace o postupu ruských vojsk a utrpení ukrajinských civilistů. 

Sociální sítě slouží jako zdroj informací všeho druhu, protože je zde možné sledovat nejen různé zpravodajské kanály, ale také příběhy lidí, kterých se konflikt bezprostředně dotýká – Ukrajinců i Rusů. Avšak v online prostředí se šíří i nepodložené informace, hoaxy a propaganda. Díky běžně užívanému Facebooku, Instagramu nebo TikToku se k nám sice dostanou autentické záběry obětí, jež kvůli ruské agresi přicházejí o své domovy i o své blízké, ale zároveň je mnohdy právě pro vysokou autentičnost příspěvků velmi problematické rozlišit, zda se jedná o realitu, nezáměrnou misinformaci nebo záměrnou dezinformaci. Na jedné straně tak můžeme z první ruky pozorovat neskutečnou motivaci hrdého ukrajinského národa, kterému se obstojně daří vzdorovat ruským útokům a bránit svoji vlast, na té druhé se však v prostředí sociálních sítí tvoří prostor pro individuální vnímání reality. Proto je nutné informace nepocházející přímo z ověřených zpravodajských médií důkladně ověřovat, aby uživatel zůstal objektivní i v takto extrémní situaci, jakou je válka na Ukrajině.

Twittfluenceři jako hlavní zdroje informací 

Tzv. twitterová diplomacie, jakožto průsečík mezi tradiční veřejnou diplomacií, digitální veřejnou diplomacií a Twitterem jako novým nástrojem moderní veřejné diplomacie, zažívá neobyčejné období, kterým se s největší pravděpodobností zapíše do dějin Webu 2.0. Již kolem roku 2010 se začalo ukazovat, že Twitter, coby online mikroblogerská platforma, slouží k rychlému a efektivnímu přenosu informací, které pro maximální délku 280 znaků musí být jasné a výstižné. V rámci twitterové diplomacie se tak na tuto sociální síť přesunula většina aktérů, kteří chtějí zůstat aktivní v rámci současného mezinárodního systému, a proto je zde dnes možné sledovat jejich jednotlivá vyjádření k dané situaci, čímž zároveň potvrzují neuvěřitelný potenciál této sociální sítě.  

Předním „twittfluencerem“ v rusko-ukrajinském konfliktu je bezpochyby prezident Volodymyr Zelenskyj, denně tweetující aktuální novinky přímo z Kyjeva a informace o vyjednávání se zástupci jednotlivých institucí a států. Do začátku války na Ukrajině byla aktivita prezidenta Zelenského na Twitteru omezená na v průměru jeden příspěvek denně, to se však změnilo v den, kdy ruská armáda překročila ukrajinské hranice. Od té doby účet @ZelenskyyUA vyprodukoval za jeden den i 36 tweetů, v nichž takřka nepřetržitě informuje o nejnovějších událostech a žádá ostatní aktéry mezinárodního společenství o pomoc a spolupráci. Prezident Zelenskyj se tak za dobu válčení na ukrajinském území jednoznačně zařadil mezi světové lídry, kteří twitterovou diplomacii využívají k přímé komunikaci se svými sledujícími, potažmo s celou „twittersférou“. Veřejnosti tak pootvírá dveře k nahlížení do diplomatických vyjednávání a sděluje klíčové momenty spolupráce s mezinárodním prostředím. Ačkoliv tak ukrajinská hlava státu prokazuje vysokou míru důvěryhodnosti v instituci, jíž zastává, na internetu se objevují praktiky jako např. DeepFake videa zveřejněná falešnými účty, které nejsou na první pohled rozeznatelné od těch pravých. 

Závěrem tedy vyplývá, že sociální sítě jsou nejen v rámci ruské války na Ukrajině naprosto stěžejní informační platformou, která slouží milionům lidí na celé planetě jako účinný nástroj bezprostředního zapojení se do aktuálního dění. S využitím twitterové diplomacie se k ruské agresi vyjadřuje celá řada světových lídrů, mezi nimiž hlavní pozornost upoutal právě ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který tak potvrzuje důležitost Twitteru a sociálních sítí v moderních praktikách veřejné diplomacie. Válka na Ukrajině je zároveň jedním z prvních takto medializovaných ozbrojených konfliktů, který využívá potenciálu sociálních sítí, na nichž se tak hromadí celá řada informací pravdivých, zkreslujících skutečnost či přímo propagandistických. Pro zachování objektivity čerpaných informací je proto vždy nutné jejich ověřování, a to i v případě na první pohled reálně vyhlížejících příspěvků či účtů a profilů. 

O autorovi: Vladimíra Cajthamlová je studentkou posledního ročníku magisterského studia oboru Mezinárodní vztahy na Katedře politologie a mezinárodních vztahů ZČU v Plzni.

Tento článek vznikl jako součást projektu „Podpora tvůrčí činnosti studentů na Katedře politologie a mezinárodních vztahů“ (SGS-2021-015) podpořeného v rámci Studentské grantové soutěže ZČU v Plzni.