Technologická suverenita EU: Problematická výzva, nebo obrovská příležitost pro Česko?

ÚVOD

Technologická suverenita (TS) je pro české prostředí stále těžko stravitelný výraz.1 Tento koncept v různých obměnách přitom slouží Evropské unii od roku 2019 pro pojmenování svízelné pozice Evropy v globální technologické soutěži. Prvně skrz něj EU pojmenovává rostoucí technologické zaostávání Evropy, které Unii činní závislou na rozhodování vlád a korporací Spojených států a východní Asie. Zadruhé jí pomocí různých regulací i investičních iniciativ pomáhá mobilizovat zdroje a kapacity, kterými se snaží tuto nadměrnou závislost zvrátit. Příkladem budiž Akt o umělé inteligenci, který reguluje vývoj a nasazení bezpečných a důvěryhodných AI modelů. Dalším je Akt o čipech, díky němuž vlády i firmy získaly větší prostor pro financování podpory vývoje a výroby polovodičů přímo v Evropě.

Proč by měl být koncept TS pro Česko těžko stravitelný, pokud je její ambicí formulovat strategie a alokovat investice pro vlády a firmy EU k udržení schopnosti autonomně jednat ve stále nevyzpytatelnějším světě? Regulace a investice pod značkou TS jsou přirozeně plné obrovských příležitostí i problematických výzev. Poměr těchto výzev a příležitostí je různými aktéry vnímán odlišně, ať už jde o vlády členských států, instituce EU či podnikatelské a odborové svazy. To platí i pro Česko. České vlády přispěly při hledání společného evropského průsečíku TS k tomu, aby ji Unie pojímala jako kompromis mezi strategickým posilování vnitřních kapacit a přetrvávající otevřeností vůči svým globálním partnerům.

Náš výzkum s Jakubem Eberlem poukazuje na to, jak díky tomu Česko vzalo TS alespoň implicitně na milost. České vlády se při tom soustředily na omezení původních výzev pro malé státy a závislé otevřené ekonomiky, jež naproti svým západoevropským protějškům mají menší institucionální a technologické kapacity. Tato kapitola navazuje na tento výzkum poukazem na příležitosti TS. Ukazuje, jak regulace a investiční iniciativy pod hlavičkou TS nabídly Česku možnosti vlastní kapacity a potenciál rozšířit.

OD REGULATORNÍCH VÝZEV…

Vůči evropské TS byla dosud skeptická část státní sféry s hospodářským portfoliem, podnikatelské asociace (především Svaz průmyslu a dopravy), ale i některá média ze dvou důvodů. Technologická suverenita se protiví dřívější sebeprezentaci EU jako otevřeného, volnotržního celku a posiluje regulační ambice a nadnárodně koordinovaný investiční aktivismus Unie v digitální oblasti. Je prostě antitezí tradičního českého přístupu, který odmítal posilování Unie a její strategické autonomie poukazem na rizika (i) protekcionismu a (ii) administrativní zátěže pro firmy, stát i běžné občany. Tento prvotní odpor částečně otupily vršící se šoky ze zhoršující se (iii) geopolitické situace, což otevřelo cestu k podmínečnému přijetí TS. Důraz na omezení rizik protekcionismu a administrativní zátěže pak čeští aktéři konstruktivně zapojily do evropské debaty o suverénní, ale nadále otevřené ekonomice EU.

Důvody pro původní skepticismus malého státu se závislou ekonomikou existovaly. Agenda TS trefně formulovala zaostávání a zranitelnost EU. Správně předjímala rostoucí asertivitu tradičně spřátelených Spojených států, ztrátu pragmatických ekonomických vazeb s Čínou či rostoucí agresivitu Ruska už v roce 2019. Avšak její původní vyznění a nabízená řešení měla výrazný „francouzský“ rukopis, často zosobněný komisařem pro vnitřní trh Thierry Bretonem. Zohledňovala proto více rostoucí problémy a pohledy velkých států v samotném hospodářském jádru EU. Bylo ji tak třeba upravit s ohledem na zájmy a pohledy menších států a exportně a investičně závislých ekonomik jako Česko. Ty totiž diverzifikují svoje mnohé technologické závislosti mezi velkými západoevropskými, americkými a východoasijskými korporacemi.

Česku se to povedlo v koalici Digital 9+ (D9+), svazku menších a středně velkých států jako Dánska a Nizozemska v ekonomickém jádru Evropy nebo Estonska a Portugalska na její východní a jižní periférii. Ochrana před různými závislostmi na potenciálně nepřátelských zemích a jejich korporacích se díky tomu po vzoru „friendshoringu“ neuzavřela úzkým vztahům se Spojenými státy a demokratickými státy ve východní Asií. Unie svoje regulace také zúžila na největší hráče jako Apple či Facebook, zatímco se snaží vyhnout přenášení administrativního břemena na evropské malé a střední podniky. Část české politické a byznysové reprezentace by si samozřejmě přála další změny tímto směrem, naposledy s vyslyšeným návrhem zpomalit vstup v platnost částí Aktu o umělé inteligenci a „zjednodušit" ho v rámci tzv. digitálního omnibusu (koneckonců posvěceným také Francií). Je tedy zřejmé, že EU se za poslední léta přesunula směrem od původního francouzsko-německého návrhu k zohlednění přání a zájmů Česka.

… K INVESTIČNÍM PŘÍLEŽITOSTEM

Trademark TS přináší i nesčetné příležitosti, což v českém prostředí pro všechen boj proti nadměrné regulaci a protekcionismu zaniká. Uchopení těchto příležitostí je přitom důležité pro českou vládu, veřejné výzkumné instituce i firmy, zvláště pokud čeští politici a byznys myslí posun domácí ekonomiky k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou vážně. Tyto přísliby můžeme např. najít v národních strategiích umělé inteligence a polovodičů. Ve zbytku textu se zaměříme na příležitosti, jež přináší Akt o čipech a tzv. Významné projekty společného evropského zájmu (IPCEI) v oblasti polovodičů a AI.

Dobrý příkladem využitých příležitostí je České polovodičové centrum. To zahájilo činnosti v Brně v dubnu 2025, a to s jasnými cíli přispět k „evropské polovodičové nezávislosti“ a podpořit „technologickou soběstačnost Česka“. Zahájení tohoto centra bylo v Brně více než symbolické. Jihomoravské univerzity, veřejné instituce a firmy v místním „inovačním ekosystému“, jenž koordinuje regionální inovační agentura JIC, dlouhodobě dokazují svoji schopnost přeměňovat investiční a strategické příležitosti EU na technologický upgrade. Jeho představitelé jsou přitom pragmatičtější než obecná česká pozice, protože především hledají konkrétní průniky zájmů jižní Moravy z agendy TS. Z jejich pozice proto není problém se přihlásit ke snaze „omezení závislostí na cizích technologiích“ se svým dlouhodobým úsilím budovat lokálně vlastněné „globální firmy“.

Veřejní aktéři i firmy zapojení do tohoto centra jsou ukázkou ideálu TS v českých podmínkách. Je jím spin-off VUT v designu čipů a nyní nadějný evropský start-up Codasip. Ten mj. vyrostl na státní podpoře v projektu IPCEI, který se zaměřuje na vývoj sítí 6G, autonomního řízení a umělé inteligence. Jde i o americkou společnost ON Semiconductor (Onsemi). Ta působí na Moravě od devadesátých let, kdy americký kapitál převzal provoz socialistické technologické korporace TESLA v Rožnově pod Radhoštěm, a za dlouhodobé státní podpory českého státu a fondů EU zde společnost vybudovala důležité centrum vývoje a výroby čipů v Evropě. Onsemi využilo příležitosti Aktu o čipech a zřejmě získá veřejnou podporu v hodnotě okolo 12 mld. CZK z přislíbené investice 44 mld. CZK (proces není v době psaní plně ukončen).

Tyto příležitosti mají svá vlastní dilemata, která vyznačují hranice dosahování TS v Česku. Prvním je otázka, zda by česká vláda měla Onsemi poskytnout takto masivní státní podporu. Jde o napětí mezi podporou dekády budované tradice vývoje a výroby čipů na Moravě a tím, že vlastnická a rozhodovací struktura Onsemi se nachází mimo Česko a Evropu. Druhé dilema ilustruje Codasip. Česká vláda by měla podporovat vznik českých start-upů s pomocí veřejných infrastruktur a podpory. Codasip má nicméně centrálu v Mnichově, přičemž je v době psaní textu na prodej, kdy ho jako v případě mnoha jiných českých start-upů a firem může koupit americký kapitál. Kombinovaná veřejná podpora (realizovaná a přislíbená) veřejné podpory z EU, Česka a Německa v hodnotě 380 mil. EUR tak může opět přispět rozvoji amerického byznysu, nikoli české a evropské TS.

MEZI VÝZVAMI A PŘÍLEŽITOSTMI

Přesvědčivé řešení dilemat TS je možné, pokud se česká debata přesune z přílišného zájmu o regulatorní výzvy k většímu zájmu o využití investičních a strategických příležitostí TS. Ochota českých aktérů podmínečně přijmout principy TS, a tím se proaktivně zapojit do vyjasňování jejich pozitivního významu, ukazuje na možnosti tohoto přesunu.

Neschopnost plně využít tyto příležitosti bude znamenat zaostávání Česka na chvostu EU. Evropský inovační index v roce 2025 zařadil Česko na 19. místo ze všech členských států. Umístilo se sice před Slovenskem, Polskem a Maďarskem, ale opravdu velmi daleko od vedoucích pozic Dánska, Nizozemska nebo Estonska. Za ostrůvky deviace lze označit Prahu (s tradičními výhodami hlavního města v malé ekonomice) a Brno (díky aktivnímu regionálnímu inovačnímu ekosystému). Myšlenka, že odstraněním nadměrné regulace a lpěním na otevřenosti TS končí práce veřejného sektoru, se v tomto rozchází s realitou současného světa.

Realitou dnešního světa je úzce koordinovaná, efektivní a veřejným sektorem (spolu) tažená průmyslová politika, která plně navazuje na principy a iniciativy TS. Dosavadní redistribuce IPCEI ukazuje na nerovnoměrné využívání těchto nástrojů mezi členskými státy – s Českem jako spíše pasivním aktérem. Národní polovodičová strategie z roku 2024 a vznik Národního polovodičového centra v roce 2025 jsou tedy správnými kroky otevírajícími další otázky. Má stát podpořit inovační ekosystémy na národní a regionální úrovni rozšiřováním kapacit CzechInvestu, nebo dobré praxe regionální inovační agentury JIC? Mají evropské a národní finance podpořit raději malé domácí technologické firmy, nebo technologicky přínosné aktivity vybraných zahraničních korporací? Jakým způsobem posílit domácí vlastnické struktury takových firem? Je kromě soukromého rizikového kapitálu třeba i veřejně tažených (suverénních) fondů – jako toho v přípravě na jižní Moravě – na regionální, národní i evropské úrovni? To jsou jen některé otázky, které umožňují příležitosti TS lépe promyslet a realizovat, pokud je vezmeme za své.

→ Vláda a její agentury, stejně jako veřejné instituce, by měly jasně poukazovat na příležitosti, které nastoluje agenda TS – ve formě přísunu evropského financování, volnějších pravidel státní pomoci nebo posilování domácích kapacit institucí i firem.

→ Vláda a veřejné instituce (na národní i regionální úrovni) by měly cílit na využívání TS pro posilování vlastních kapacit a rozhodovací autonomie. Tyto kapacity by se měly rozvinout (v prvé řadě) pro podporu růstu domácích malých a středních domácích technologických firem i (v druhé řadě) výběrového ukotvování velkých zahraničních technologických korporací.