Od Nobelovy ceny míru k válce: Etiopie na rozcestí?

Abiy Ahmed a éra prosperity

Etiopie je etnicky a nábožensky rozmanitou zemí se zhruba 80 etnickými skupinami. Největší z nich jsou Oromové (tvoří zhruba 40 % obyvatelstva), Amharové (30 %) a dále Tigrajové (6 %), Somálci, Sidamové, Afarové a další. Po generace vládly Etiopii elity ze severní amharsko-tigrajské části země. Etiopská populace rychle narůstá, ze zhruba 77 milionů v roce 2006 se počet obyvatel zvýšil na současných 115 milionů. Etiopie je dnes druhou nejlidnatější zemí v Africe a mnohými je oslavována jako ekonomický zázrak. Ekonomický růst byl dosud regulován státem v rámci koncepce „developmental state“ pod patronátem vládnoucí Etiopské lidové revoluční demokratické fronty (EPRDF), která do roku 2018 monopolizovala veškerou moc, než byla v dubnu 2018 zvoleným premiérem Abiy Ahmedem rozpuštěna a nahrazena stranou s názvem Prosperity Party (PP). Ta vznikla v prosinci 2019. Dřívější EPRDF byla koalicí několika stran pod vedením nejsilnější z nich, Tigrajské lidové osvobozenecké fronty (TPLF), mající de facto monopol nad ekonomickou, politickou a vojenskou mocí v zemi. 

Situace v Etiopii se změnila po nástupu Abiyho Ahmeda do funkce premiéra. Nejen, že šlo o vůbec první případ, kdy oromský politik stanul v premiérském křesle, ale záhy po jeho nástupu došlo k uskutečnění zásadních reforem, či přinejmenším k odklonu od dosavadního kurzu, který razila TPLF/EPRDF. Byli propuštěni všichni političtí vězni, posílena svoboda slova a ochrana novinářů, byl zahájen politický dialog jak uvnitř země, tak mezi vládou a velmi početnou etiopskou diasporou, včetně stran, považovaných až do roku 2018 za teroristické organizace. Především však ale premiér zahájil dialog se sousedními zeměmi. Z mediálního hlediska nejviditelnějším byl pak krok směrem k uzavření míru s Eritreou, s níž Etiopie vedla v letech 1998–2000 válku, při níž zahynulo zhruba 100 tisíc lidí. Válka se vedla oficiálně kvůli části pohraničního území, ale důvody byly samozřejmě komplexnější, jedním z nich byl i boj o hegemonii v Rohu Afriky. 

Abiy Ahmed si tak vysloužil Nobelovu cenu za mír v roce 2019 oficiálně za mír s Eritreou, jakkoliv se mohlo zdát, že šlo do jisté míry o ocenění Abyim zahájené a realizované reformy, které do značné míry působily demokratizačním dojmem. A nejen dojmem, atmosféra v zemi se dramaticky změnila. Zatímco v předchozích letech nebylo takřka možné na veřejnosti hovořit otevřeně o politice, v prvním roce Abiyho vlády se to vše změnilo. Velkolepou událostí byla např. jeho cesta do USA v létě 2018, během níž navázal kontakt s etiopskou diasporou a vyzval ji k investicím do své rodné země. Zároveň pozval opoziční exilové strany a hnutí do Etiopie. K tomu došlo v lednu 2019, kdy zástupci stran jako Ginbot 7 nebo Oromská osvobozenská fronta (OLF) mohli usednout k jednacímu stolu s novým premiérem a rokovat o budoucím uspořádání země. Účastníci jednání neskrývali své nadšení z nevídaného zacházení s opozicí, neboť do té doby bylo zvykem jakékoliv opoziční hlasy umlčet ve vězení, mučením nebo nuceným exilem, nemluvě o častém zneužívání protiteroristického zákona. 

Etnický federalismus v kombinaci s centralizovaným systémem moci

V průběhu roku 2019 se začaly připravovat parlamentní volby plánované na květen 2020. V prosinci téhož roku došlo k založení již zmíněné PP, v níž však odmítla účast TPLF. Ta se de facto od počátku Abiyho vlády začala stahovat do regionu Tigraj, včetně části armády pod velením generálů TPLF. Šlo o pochopitelnou reakci na rostoucí tlak ze strany nového vedení státu na představitele „starého“ režimu kvůli korupci a předchozímu zneužívání moci. Velké podniky a firmy vlastněné či jakkoliv napojené na TPLF se ocitly pod drobnohledem úřadů a boj proti korupci se stal jedním z hlavních bodů programu nového premiéra. 

První rok vlády Abiy Ahmeda se nesl skutečně v rámci bezprecedentních kroků a reforem ve snaze demontovat vše, co připomínalo starý režim, jehož byl ale Abiy součástí, resp. z jehož zpravodajských složek vyrostl. Abiy, ve snaze modernizovat image Etiopie, např. zvýšil podíl žen ve vládě. Změny, které začal premiér provádět, byly sice vítané a oslavované mezinárodním společenstvím jako nezbytný krok na cestě k demokratizaci, nicméně z ekonomického hlediska se mnohé neudálo. Země stále dosud čeká na privatizaci důležitých podniků, především v oblasti telekomunikací a infrastruktury. Monopolizace takřka všeho je natolik hluboce zakořeněna v koncepci „developmental state“, že ji bude těžké zcela přebudovat. A to i přesto, že Abiy Ahmed vydal knihu s názvem Medemer, v níž charakterizoval svoji představu o budoucnosti Etiopie, jež se do značné míry rozchází s dřívějším pojetím státu a jeho rozvoje, jaké razila TPLF. 

V politické rovině Abiy narazil na problém, který také zdědil po takřka 30 letech vlády TPLF, a sice problém etnického federalismu v kombinaci s centralizovaným systémem moci. Etnický federalismus, ve zkratce, vychází z potřeby dosáhnout alespoň částečné emancipace a práva na sebeurčení národů, za které bojovaly nejrůznější osvobozenecké fronty v osmdesátých letech (v čele s TPLF, OLF, aj.). Především pro Oromy znamenalo zvolení Abiy Ahmeda satisfakci, neboť nikdy nebyli reprezentováni tak vysoko v etiopské politice a mnohá oromská sdružení volala po napravení křivd minulosti. Po mnoho let vykazovala Etiopie doslova tragická čísla v oblasti lidských práv, svobody slova, zatýkání opozičních (nejen oromských) politiků atd. Míra nedůvěry v zemi a mezi představiteli různých politických subjektů, které jsou navíc z většiny formovány na etnickém základě, neslibovala rychlé usmíření a nastolení dialogu. Přesto se to Abiymu v prvním roce vlády podařilo. Důležitou součástí tohoto procesu byl bezesporu premiérův oromský původ a také jeho schopnost hovořit hned několika jazyky, které ve svých projevech neváhá použít, čímž vyjadřuje respekt k různým skupinám obyvatel v Etiopii. Tím se mohl jen těžko chlubit některý z jeho předchůdců. 

Nová strana a rozkol s TPLF

Prvním rok vlády přinesl Abiymu uznání doma i v zahraničí, vrcholem pak byla Nobelova cena míru. Tyto úspěchy však zastínily pokračující rozkoly na domácí politické scéně, především mezi premiérem a TPLF, která nejen odmítla vstoupit do nově politické strany PP, ale cítila se výrazně ohrožena z jejího pohledu cílenou kampaní vedenou proti všem s tigrajským původem. 

TPLF začala vyzbrojovat a v diplomatických kruzích se začalo hovořit o existenci vojenských skladů, rozesetých v Tigraji, stejně jako o pašování zbraní ze Súdánu. Demokratizační proces začal dostávat trhliny, militarizace se začala týkat i jiných regionů. Tuto bezpečnostní hrozbu se snažil Abiy nejprve ignorovat a postupoval mírovými a diplomatickými prostředky vědom si velmi křehké situace v zemi.  

Již v lednu 2019 došlo ke střetům mezi etiopskou armádou a ozbrojenými křídly OLF v oblasti Wellegga. Samotná OLF, jsa v opozici vůči předchozím vládám i současnému premiérovi, byla již v té době rozdělena na asi 14 frakcí s různými agendami a úmysly. Některé z nich se netajily nedůvěrou v Abiy Ahmeda, a to i přes jeho oromský původ, neboť zkrátka reprezentoval někdejší EPRDF. Na důvěryhodnosti mu ani nepřidala v zásadě symbolická změna z někdejší Oromské lidové demokratické strany (OPDO) na Oromskou demokratickou stranu (ODP), jako jednoho ze základních kamenů pozdější PP. Tyto kroky byly vnímány některými představiteli opozice jako symbolická změna „nátěru“ na jinak stejné struktuře moci.  

Válka v Tigraji

Stejně tak v regionu Amhara se bezpečnostní situace začala zhoršovat, neboť některé nacionalistické amharské organizace s nelibostí hleděly na rostoucí oromský vliv v zemi. V červnu 2019 došlo k neúspěšnému pokusu o puč, při němž byl zabit mj. i brigádní generál Asammew Tsige. Další obětí byl prezident regionu Amhara Ambačew Mekonnin. Jedna z verzí hovoří o tom, že prezident regionu Amhara byl zabit, když se snažil přesvědčit brigádního generála, aby upustil od plánu rekrutovat amharské radikální milice pro boj proti novému režimu. V této situaci se Tigray a TPLF začaly pokoušet o znemožnění etiopského premiéra, množily se provokace a sabotáže ze strany TPLF. Když Abiy Ahmed v důsledku covidové krize rozhodl o posunutí voleb nejprve na srpen 2020 a později na rok 2021, zorganizovala TPLF v září 2020 volby v Tigraji, čímž chtěla ukázat jednak svoji autonomii a jednak neschopnost vlády zajistit kontinuitu volebního systému i přes existující obtíže s pandemií. TPLF byla také obviněna ze sponzorování jedné z odštěpeneckých skupin OLF, tzv. OLF-Shene, která byla zodpovědná za masakry desítek lidí v západní Oromii. Jednalo se o etnicky motivované násilí, jehož obětí byli amharsky hovořící lidé. Tyto incidenty jen vedly k akceleraci amharského nacionalismu a stále hlasitějším výrokům jeho představitelů o potřebě chránit životy Amharů. Posledním incidentem, k němuž již Abiy Ahmed nemohl mlčet, byl útok TPLF na vojenskou základu etiopské armády v Tigraji a odcizení zbraní a munice. Při incidentu padlo několik vojáků na obou stranách a následně premiér rozhodl o útoku na cíle TPLF s vidinou rychlého postupu proti vedení TPLF a ovládnutí Tigraje. V tom se však mýlil a z plánovaného bleskového útoku se stala zdlouhavá válka, z níž se do světa dostávají spíše jen kusé informace, neboť novináři byli z tohoto konfliktu zcela vyloučeni. 

Zprávy, které od té doby přicházejí z Tigraje, ať již prostřednictvím OSN, nebo Lékařů bez hranic, vykazují známky genocidy, nebo přinejmenším etnicky motivovaného násilí, zejména násilí na ženách. Varovným signálem je působení eritrejských vojáků v Tigraji, kteří mají dle řady zpráv hlavní podíl na masových vraždách a znásilňování, a kterým etiopská vláda umožnila překročit hranice a vyřídit si účty s TPLF, s níž vedla Eritrea válku před dvaceti lety. Dle nejnovějších zpráv však eritrejský prezident Isaias Afeworki prohlásil, že eritrejští vojáci jsou již zpět za hranicemi na domácím území. Etnicky motivované násilí tak vedlo novou administrativu Joe Bidena k vyslání emisara do Etiopie. Stejně tak USA znásobily pomoc regionu Tigraj a zvažují utlumení podpory etiopské vládě v případě neukončení konfliktu a nestažení eritrejských vojáků z území Etiopie. 

Závěr

Jak se to stalo, že se demokratizační proces v Etiopii vrátil do dob před nástupem Abiy Ahmeda k moci? Tato otázka samozřejmě zaměstnává týmy politologů a poradců světových politiků, kteří jsou znepokojeni událostmi v Etiopii. Důvodem tohoto stavu je celý komplex faktorů. Zaprvé, Abiy Ahmed je přímým dědicem někdejší EPRDF, vyrostl z jejích struktur založených na absolutní hegemonii strany ve všech sférách života, v oblasti ekonomické, politické, vojenské. Etiopie nemá žádnou historii demokracie, k níž by mohla vzhlížet, a tak nelze na nic navazovat. Zadruhé, většina politických aktérů jedná podobně z pozice moci, tzn. buď vítězství, nebo boj, to se týká i nejrůznějších subjektů, které přišly do Etiopie po zvolení Abiy Ahmeda premiérem. Zatřetí, samotná podstata etnického federalismu, tak jak je praktikován v Etiopii, vyvolává atmosféru nedůvěry a napětí, neboť z etnické identity se stal jakýsi všemocný fetiš, dle kterého je vše měřeno. Řešením by tak měla být celková přestavba pohledu na občanství z etnického na občanský princip, což je nicméně běh na velmi dlouhou trať. Vzhledem k válce v Tigraji a etnickému násilí je ale spíš zaděláno na ještě hlubší fragmentaci země, neboť již nyní se ozývají hlasy, volající po osamostatnění Tigraje vzhledem k tomu, jak se stát chová k vlastním obyvatelům právě v tomto regionu, tedy civilistům, kteří se stali obětí vysoké etno-politické hry, vracející Etiopii daleko do minulosti, kamsi do devadesátých let.

O autorovi: Jan Záhořík je afrikanista zabývající se dějinami Rohu Afriky a působí na FF ZČU v Plzni.