Těžba vzácných zemin v Myanmaru a strategická autonomie EU

Význam těžkých prvků vzácných zemin

Prvky vzácných zemin jsou klíčovou složkou pro výrobu téměř všech moderních elektronických zařízení, elektromobilů, zelených technologií, ale také vojenských raket, radarových systémů nebo stíhacích letounů. Peking nejenže vlastní největší zásoby vzácných zemin na světě, ale zároveň kontroluje zpracování asi 90 % světového trhu a 60 % veškeré těžby.      

Zatímco u lehkých prvků, jako jsou např. lanthan a cer, jež se používají pro výrobu katalyzátorů, má EU více diverzifikovaný dodavatelský řetězec a import z Číny tvoří méně než 50 %, u těžkých prvků, jako je např. dysprosium nebo terbium, které jsou zásadní pro výrobu větrných turbín či elektromotorů, je Unie na Číně závislá v zásadě stoprocentně. V dubnu tohoto roku Čína zavedla nová vývozní omezení na sedm z těchto zemin, což pocítily také evropské automobilky, a celkově se ukázalo, jak je evropský průmysl v tomto smyslu zranitelný.

Čínské firmy přesunuly těžbu vzácných zemin do Myanmaru

Zatímco lehké prvky Čína zpravidla těží na svém území, u těžkých prvků spoléhá do značné míry na dovoz z Myanmaru, kde těžbu provádí čínské firmy ve spolupráci s různými, i vzájemně znesvářenými, ozbrojenými složkami. Zeminy jsou následně zpracovány na čínském území a odtud vyváženy dál do světa. Jedním z důvodů takového postupu jsou přísnější environmentální předpisy a kvóty na těžbu nerostných surovin, které v posledních deseti letech Peking přijal. Těžbou v Myanmaru se čínské firmy vyhýbají dohledu čínských orgánů a zbavují se zodpovědnosti za environmentální dopady. Dalším aspektem je navíc snadná dostupnost levné pracovní síly a neexistující ochrana pracovních podmínek. 

Dovoz z Myanmaru již překračuje domácí čínské těžební kvóty a tamní doly se staly největším zdrojem nerafinovaných těžkých prvků pro čínské společnosti. Děje se tak navzdory tomu, že myanmarský zákon o zahraničních investicích zakazuje zahraniční účast na těžbě nerostů. Těžební operace proto probíhají nelegálně a neregulovaně. K rychlé expanzi těžby těžkých prvků dochází především v myanmarském státě Kačjin, jedním z regionů poznamenaných pokračujícím ozbrojeným konfliktem, který se po vojenském převratu v roce 2021 opět rozhořel, špatnými socioekonomickými podmínkami a nefunkčními veřejnými institucemi.

Většina těžebních lokalit se nachází poblíž měst Chipwi a Pangwa, jež byly pod správou Nové demokratické armády Kačjin – etnické ozbrojené skupiny působící pod velením vojenské junty. Další rozšiřování těžby ale probíhá také v okrese Bhamo, který kontroluje Organizace kačjinské nezávislosti (KIO) – ozbrojená skupina spojená s Civilní vládou národní jednoty (NUG), bojující proti juntě, kterou Evropský parlament v roce 2021 označil za legitimního zástupce myanmarského lidu. Boje v říjnu 2024 umožnily KIO převzít kontrolu také nad Chipwi a Pangwa, čímž dočasně zastavila obchod se vzácnými zeminami s Čínou. Následně ale těžbu opět umožnila v březnu 2025 s nově stanovenou daní 35 000 čínských jüanů za metrickou tunu.

Pracovní rizika spojená s těžbou

Kvůli stále se zhoršující situaci v zemi je práce v čínských dolech částí obyvatel v Myanmaru vnímána jako jediná možnost, jak se uživit. Pracovníci do dolů přicházejí často z jiných částí Kačjinského státu, dále z Šanského a Rakhinského státu nebo Sakainské oblasti. Dříve měla Nová demokratická armáda-Kačjinů úplnou pravomoc rozhodovat o tom, kdo obdrží pracovní povolení, a tedy kdo smí vstoupit do těžebních oblastí, u nichž se nacházely kontrolní stanoviště. Někteří zájemci o práci v dolech platili zprostředkovatelům provizi, aby jim domluvili zaměstnání spolu s poplatkem za získání pracovního povolení. Nyní, když KIO převzala kontrolu nad těmito oblastmi, není zcela jasné, jaké podmínky budou pod jejich správou. U jiných oblastí, které dříve obsadili členové KIO, byla zřízena podobná hraniční kontrolní stanoviště, takže je pravděpodobné, že podobné mechanismy používá i nyní.

Investigativní reporty, jako je zpráva vydaná Univerzitou ve Warwicku, ukazují na to, že pracovníkům v dolech jsou zadržována pracovní povolení firmami, nebo pracovníci naopak riskují vstup do těžebních oblastí bez pracovního povolení. Typy prací, které dělníci vykonávají, se dramaticky liší v odpovědnosti i rozsahu, přičemž vyšší pozice, jako jsou technici a vedoucí pracovišť, jsou obvykle vyhrazeny pro čínské občany. Místní dělníci jsou najímáni na životu nebezpečné úkoly spojené s těžebním průzkumem, hloubením potrubních šachet, louhováním nebo pálením vzácných zemin.

Environmentální dopady těžby

Environmentální problémy jsou dalším významným důsledkem rozsáhlé těžby vzácných zemin. V roce 2022 organizace Global Witness identifikovala jen v Kačjinském státě více než 2700 těžebních nádrží, která mají vliv na okolní prostředí. Hlavní škody způsobují chemikálie prosakující do místních vodních zdrojů. Společnosti navíc úmyslně vypouštějí do řek a potoků další odpadní toxické látky. To má zásadní negativní vliv na kvalitu vody a výskyt ryb, což dopadá na místní komunity. Hodnocení úrovně toxicity místní vody a půdy provedené v roce 2024 odhalilo vážnou kontaminaci těžkými kovy, jako je arsen, kadmium, mangan, olovo a stroncium, ale také radioaktivními prvky.

Ačkoli KIO vyjádřila určité obavy ohledně negativních dopadů těžby, je nepravděpodobné, že by zavedla konkrétní opatření. Podle vlastních vyjádření stanovila „přísná environmentální pravidla“ pro těžbu, avšak jejich existence a vymáhání nebyly zatím nezávisle potvrzeny. Absence funkčních regulačních mechanismů a netransparentnost těžby vzácných zemin v Kačjinském státě znamená, že není jasné, kdo z těžby profituje, kteří aktéři nesou odpovědnost za ekologické škody, ani v jakém rozsahu jsou postiženy místní komunity.

Regulační opatření EU

V posledních letech Evropský parlament přijal opatření k vytvoření regulačního rámce na zvýšení transparentnosti a odpovědnosti dodavatelských řetězců. V prosinci 2027 nabude plné účinnosti nařízení práce, které má zakázat veškeré výrobky, při jejichž výrobě byla v jakékoliv fázi použita nucená práce. Dále byla přijata směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti (Corporate Sustainability Due Diligence), jejíž první fáze začne platit na začátku roku 2027. Směrnice zavádí povinnost náležité péče (due diligence) pro velké společnosti působící na evropském trhu s více než 1000 zaměstnanci a celosvětovým obratem nad 450 mil. EUR, jež budou povinny provádět audit svých dodavatelských řetězců z hlediska dopadů na lidská práva a životní prostředí.

Že dojde k úplnému zákazu dovozu prvků vzácných zemin z Číny, není příliš pravděpodobné, a to s ohledem na to, že nebude možné provádět nezávislé vyšetřování a firmy nebudou schopny transparentně doložit informace o původu zemin, podmínkách těžby a jejich dopadech. Zákaz dovozu by ale vzhledem k extrémní závislosti na těchto zeminách zásadně ohrozil fungování klíčových evropských odvětví. Pravděpodobnějším scénářem je, že dovoz těchto zemin bude z velké části nadále pokračovat, přičemž firmy budou ve spolupráci s místními aktéry poskytovat zavádějící nebo neúplné informace, provádět zmanipulované audity nebo i organizovat připravené inspekce na místě. Zároveň se mohou objevit tlaky na to, aby opatření byla ve vztahu k těmto strategickým odvětvím vzhledem k jejich významu odložena či zmírněna.

Nutnost strategické autonomie

Aby EU mohla smysluplně vymáhat nařízení týkající se nucené práce, porušování lidských práv a dopadů na životní prostředí, je nezbytné zvýšit strategickou autonomii v oblastech, jako je těžba prvků vzácných zemin. Ačkoliv Unie již v roce 2024 přijala nařízení o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act), který se týká také těžkých prvků, závislost na dovozech z Číny (a tedy zřejmě i z Myanmaru) zůstává nadále extrémní. Výrazně by se měly zintenzivnit snahy o vytvořeních alternativních zdrojů těžkých prvků, ať už těžených v rámci EU, nebo dovážených z jiných zemí s důrazem na dodržování základních pracovních a environmentálních standardů. Příkladem takových zemí disponujících zásobami těžkých prvků jsou USA, Austrálie, Kanada, Brazílie nebo potenciálně Ukrajina. Rozvíjení partnerství s těmito státy a příprava konkrétní těžby a zpracování by mělo být koordinováno Evropskou komisí a mohlo by být i finančně podpořeno ze zdrojů EU i členských zemí. V souladu s nařízením o kritických surovinách by měly být rozvíjeny i ložiska v rámci EU, především ve Skandinávii. Alternativní cestou je také investice do výzkumu a vývoje v oblasti recyklace vzácných zemin. Do strategických projektů EU patří MagREEsource, podle něhož by podíl recyklovaných vzácných zemin mohl pokrýt 1,25 % očekávané poptávky v roce 2029. Výzkumníci z Akademie věd ČR vyvinuli metodu recyklace neodymu, jednoho z lehkých prvků vzácných zemin, používaného především v elektrobateriích, ale také těžkých prvků vzácných zemin dysprosia a terbia. Podobné projekty jsou zatím v rané fázi, ale otevírají naději pro budoucí ekologickou alternativu k nahrazení problematických dodávek.

→ Erica Michalíková studuje mezinárodní vztahy na Sciences Po Paris ve Francii se zaměřením především na vztahy mezi Čínou a jihovýchodní Asií, v ÚMV absolvovala v létě 2025 výzkumnou stáž v Centru pro studium globálních regionů.  

→ Jan Švec je výzkumníkem v Centru pro studium globálních regionů ÚMV v Praze, zaměřuje se na Čínu, digitální autoritářství a politické represe.