September issue of the Czech Journal of International Relations is out!

10. 2. 2014

Obchodní dohody EU s Peru a Kolumbií v kontextu vztahů s Andským společenstvím

Peru s Kolumbií váže úzké partnerství v rámci Andského společenství národů (CAN). Pro tento region, který je poměrně chudý, s ekonomickými a sociálními problémy je obchod s Evropskou unií velice významný. Právě oblast obchodu je pro zúčastněné subjekty hlavním tahounem vzájemných ekonomických vazeb. Mezi Evropskou unií a Andským společenstvím existuje patrná asymetrie. Zatímco EU představuje jeden z největších světových zdrojů rozvojové pomoci a investic, CAN je skupinou států, kteří se nacházejí v pozici příjemců. Jak tedy vypadá spolupráce těchto dvou různorodých celků?

Andské společenství národů (jehož členy jsou kromě Peru a Kolumbie i Ekvádor a Bolívie) je druhým nejvýznamnějším fungujícím integračním seskupením v Latinské, a proto se brzy dostalo také do popředí zájmu Evropských společenství (ES), která s touto regionální organizací začala uzavírat první bilaterální dohody o spolupráci již od roku 1973. V roce 1996 ES podepsala s CAN Společnou dohodu o politickém dialogu, která mu tímto poskytovala institucionální rámec. Právě tento politický dialog se stal předchůdcem obchodních dohod mezi Peru, Kolumbií a EU. Na přelomu roku 2003/2004 byla Dohoda o politickém dialogu a spolupráci přijata a ratifikována.

Andské společenství má dlouhodobé vztahy s Evropskou unií nejen v oblasti obchodní, ale i politické. Od 90. let jsou patrné užší vazby nejen na vládní úrovni, ale i na úrovni měst, firem aj. Zvláštní podpora je věnována regionální kooperaci a integraci, vzdělávání, výchově, infrastruktuře apod., kterým slouží řada nově vzniklých fondů pro poskytování humanitární pomoci a nové programy ekonomické spolupráce. V roce 2002 byly přijaty první CSPs (Strategický dokument pro danou zemi) vůči zemím CAN, kde byly vymezeny hlavní priority např. dosažení politické a sociální stability prostřednictvím demokracie, lidských práv, dokončení regionální integrace, zmírnění bídy a udržitelnost přírodních zdrojů. EU vyčlenila 135 mil. EUR pro Peru v rámci CSP na období 2007-2013, které mají pomoci v sektorech správy věcí veřejných, sociálního začlenění, rozvoje a sociální soudržnosti.

Priority vzájemné spolupráce EU-Kolumbie se v CSP mírně liší. Zde je kladen důraz na mír, stabilitu, rozvoj alternativních zdrojů, spravedlnost a lidská práva. Na tyto priority bylo ve stejném období 2007-2013 vyčleněno 160 mil. EUR. V rámci spolupráce v sociální oblasti Evropská komise také přispívá v rámci RSP (Regionální strategický dokument). V dubnu 2007 EU přijala RSP pro období 2007-2013, na které vyčlenila 50 milionů EUR. Dokument poskytuje podporu pro tři klíčové oblasti: regionální hospodářská integrace, hospodářská a sociální soudržnost a boj proti nelegálním drogám.

Vzájemné obchodní vztahy

Od roku 1991 mají Peru a Kolumbie (jako členové CAN) bezcelní přístup na trhy EU v rámci Všeobecného systému preferencí (GSP). Díky nové právní úpravě na období 2006-2015 andské země mohou těžit také z preferencí poskytovaných na základě zvláštního systému pro podporu udržitelného rozvoje a řádné správy (GSP Plus), který významně ulehčil andským zemím přístup na evropské trhy. Vzájemný obchod mezi EU a CAN je velmi podobný obchodním vztahům mezi EU a ostatními regiony Latinské Ameriky, má tradiční směr „sever-jih“. EU je druhým největším obchodním partnerem andského regionu hned po USA. Obchod mezi EU a CAN v průběhu posledního desetiletí výrazně vzrostl. V roce 2012 obchod s CAN představoval 29,480 mil. EUR a 0,8 % světového obchodu EU, naproti tomu obchod s EU pro Andské společenství představoval celkem 14 % obchodu, což ukazuje velkou asymetrii v obchodních vztazích. EU dováží ze zemí andského regionu převážně primární výrobky: zemědělské produkty (41,1 %), paliva a produkty těžebního průmyslu (44,7 %).

Kvůli nedostatku technologií v CAN vyváží EU převážně průmyslové zboží (81,5 %), stroje a dopravní prostředky (44,5 %) a chemické výrobky (13,8 %). Vývoz zemí CAN do EU má od roku 2000 stále rostoucí tendenci, za posledních deset let se více než zdvojnásobil, a to hlavně díky příznivým podmínkám vývozu do EU a prohlubování vzájemných obchodních vztahů. V roce 2012 tento trend pokračoval, hodnota celkových importů EU z CAN dosáhla 17,7 mld. EUR, což bylo o 10 % více než v předchozím roce. Hodnota exportů se rovněž zvýšila dokonce o 21 % a tvořila 11,7 mld. EUR. Růst obchodu se odrazil i ve zlepšení obchodní bilance, jejíž deficit byl -6,02 mld. EUR. Ve struktuře vývozu a dovozu z hlediska teritoriálního rozložení CAN je hlavní andský vývozce do EU Kolumbie následovaná Peru. V roce 2012 hodnota importu z Kolumbie dosáhla 8,6 bil. EUR, dále následovaná Peru s 6,3 bil. EUR. Rostoucí tendenci vykazují i hodnoty množství vyváženého zboží z EU. V posledních deseti letech hodnoty exportu průměrně rostou 18 % ročně.

Ze všech zemí CAN je zemí, do které plyne nejvíce zboží z EU, Kolumbie, a to 49 % z celkových dovozů CAN, za ní následuje opět Peru s 31 %. Absolutní hodnota vývozu z EU do Kolumbie představovala 5,5 bil. EUR a do Peru 3,5 bil. EUR. Celková bilance představovala v roce 2012 -3,1 bil. EUR v obchodě EU s Kolumbií a s Peru -2,8 bil. EUR. Příznivý vývoj obchodu se promítl i do vývoje HDP. V roce 2012 byl růst HDP Andského společenství 6,4 %, z toho vykazuje největší růst opět Kolumbie (5,9 %) a Peru (7,0 %). Bolívie je naopak nejméně rozvinutou zemí CAN, přesto, že počet obyvatel je přibližně stejný jako v sousedním Peru. Důvodem je hlavně větší uzavřenost ekonomiky.

Uzavření dohody o volném obchodu s Peru a Kolumbií

Dosáhnout asociační dohody vedoucí k dohodě o volném obchodu mezi státy CAN a EU je dlouho jedním z hlavních cílů vzájemné ekonomické spolupráce. Kvůli nepříznivé vnitropolitické situaci v CAN (vystoupení Venezuely z organizace v roce 2006 na protest proti podepsání dohody o volném obchodu mezi Kolumbií a Peru s USA) byla jednání o dohodě s EU po delší odmlce zahájena až v roce 2007, kdy společným rozhodnutím EU-CAN se definoval obecný rámec pro jednání o asociační dohodě. Součástí dohody byl i tzv. „flexibilní formát“, který umožňuje každé členské zemi CAN vstoupit do jednání s jinými návrhy, a ty se pak projednávají na bilaterální úrovni. Flexibilita je zvláště důležitá pro andské země, které se vyznačují nejen různou úrovní rozvoje, ale také různým stupněm připravenosti pokročit v jednání.

Myšlenka flexibilního rámce se zamlouvala zejména vládám Peru a Kolumbie. V této souvislosti se na konci února 2009 představitelé Kolumbie, Ekvádoru a Peru setkali s představiteli EU, aby zhodnotili dosavadní pokrok v jednání. Po celé řadě vyjednávacích kol se však Ekvádor rozhodl svou účast dodatečně odložit, v roce 2010 sice formálně obnovil jednání o obchodní dohodě, během něj se však narazilo na překážky právního charakteru. Ekvádorská ústava považuje oblasti služeb, veřejných zakázek a intelektuálního vlastnictví za národní strategické sektory, což omezuje přistoupení k dohodě o volném obchodu. Po delší časové odmlce, vyhrazené na právní zkoumání aspektů dohody, v říjnu 2011 ekvádorská vláda prohlásila, že Ekvádor nemá prioritní zájem o sjednání předmětné dohody. Kvůli vnitřní rozdílnosti zemí CAN, nejen ve stupni průmyslového rozvoje a výrobní základny, ale i u politických a obchodních názorů, EU v květnu 2010 spolu s Kolumbií a Peru oznámila uzavření jednání o obchodní dohodě, která byla slavnostně podepsána 26. června 2012.

Obchodní dohoda mezi EU a Peru je od 1. března 2013 předběžně prováděna, dohoda s Kolumbií pak od června 2013. Aby mohli podnikatelé EU těžit z výhod dohody co nejdříve, je většina ustanovení prováděna předběžně. Peru sníží celní sazbu pro 80 % evropských vývozů, na kolumbijské straně bude clo okamžitě sníženo na nulu pro 65 % vývozů. Cla na průmyslové výrobky budou zcela odstraněna do 10-ti let. Na zemědělské výrobky je liberalizační období delší. V obchodní oblasti dojde podle odhadů Komise ke zvýšení konkurenceschopnosti evropských výrobků a finanční úspoře vývozců díky postupnému snížení cel až o 270 milionů EUR ročně.

Pro Peru i Kolumbii dohoda nepředstavuje žádnou zásadní změnu, neboť v rámci GSP mohly využívat bezcelní přístup na evropský trh pro většinu svých výrobků. Snížení cla se tak v zásadě dotkne pouze dovozu banánů, na které se stávající preference nevztahovaly. Dohoda není ale jen o clech, měla by přinést např. zrušení peruánského zvláštního režimu pro dovoz ojetých automobilů a odstranění diskriminační prvků daňového systému pro alkoholické nápoje v Kolumbii. Evropské firmy budou mít na základě dohody rovněž možnost usadit se na kolumbijském nebo peruánském trhu v řadě oblastí, včetně zpracovatelského průmyslu, služeb, energie nebo těžby.

Dohoda představuje finanční pomoc v hodnotě téměř půl miliardy EUR a očekává se, že pomůže i v dlouhodobém horizontu oživit (zejména prostřednictvím investic do oblasti služeb) ekonomiku Kolumbie a Peru téměř o 1 % HDP. Výměny zboží byly dojednány mj. v petrochemickém průmyslu, textilním a oděvním průmyslu, odvětví rybích produktů, banánů, cukru a kávy. U zemědělského zařízení, stavebního materiálu, lékařského vybavení, oceli, výrobků informačních technologií, textilu, keramiky, strojírenských výrobků a optických přístrojů je clo odstraněno okamžikem vstupu dohody v platnost. Zároveň ale bude třeba sledovat dopady uplatňování dohody na zemědělská odvětví, a to pokud jde o otázky jako označování původu, ochranné doložky apod. Nelze se však domnívat, že očekávané změny k lepšímu se stanou hned. Z toho důvodu se dále EU (prostřednictvím svých delegací) podílí na zlepšení vztahů a zapojuje se do mechanismů sledování a posouzení dopadů dohody.

Je zřejmé, že zvýšení vzájemné spolupráce mezi CAN a EU přispívá k upevnění andské integrace a k realizaci politických i ekonomických cílů. Pokud se zlepší politická a ekonomická situace v andském regionu, lze předpokládat, že naroste také vzájemný obchod a dojde k dalšímu prohloubení vztahů mezi EU a CAN. O rozšíření dohody na ostatní státy CAN se však dá jen spekulovat, neboť problémy s vyjednáním brání spory ohledně obchodních záležitostí. Jednání nejprve blokovala Venezuela, před jejím vystoupením z organizace, a poté rovněž Bolívie i Ekvádor. Stále tu ale existuje možnost, že se Ekvádor i Bolívie k jednacímu stolu vrátí. V každém případě by si ale členové CAN měli nejprve vypořádat se svými ekonomickými problémy, upevnit demokracii, vytvořit průhlednější právní systém a stabilní makroekonomické prostředí.

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru