Země sdružení ASEAN a válka na Ukrajině. Reakce pod diktátem národních zájmů

Diplomatická ekvilibristika

Fungování sdružení ASEAN je založeno na principech jednomyslnosti při příjímání rozhodnutí. Přitom politické postoje jednotlivých členských zemí se často zásadně liší a nalezení kompromisu vyžaduje značné diplomatické úsilí. Oficiální prohlášení ASEANu k závažným událostem a krizím jsou proto pověstná svojí „bezzubostí“.

Výjimkou se nestala ani ruská agrese na Ukrajině. Tu tvrdě odsoudil Singapur – Rusko označil za agresora a rovněž oznámil zavedení řady finančních sankcí a exportních omezení vůči Moskvě. Naproti tomu Indonésie, Brunej a Filipíny útok na Ukrajinu odsoudily, ale ve svých pečlivě formulovaných prohlášeních neoznačily Rusko jako agresora. Ještě mírněji si počínaly Malajsie, Thajsko a Kambodža, které se uchýlily ke všeobecným výrokům o „hlubokém znepokojení“ nad konfliktem, „nutností jeho deeskalace“ a „mírového diplomatického řešení“. Vietnam a Laos se jakékoliv kritice Moskvy vyhnuly, Myanmar ruskou agresi otevřeně podpořil. V důsledku těchto rozdílných postojů se sdružení ASEAN v reakci na invazi zmohlo pouze na prohlášení, že je „hluboce znepokojeno“ vývojem situace a „ozbrojeným nepřátelstvím“ na Ukrajině. Agrese Moskvy nebyla v textu vůbec zmíněna, natož pak odsouzena.

Zásadnější postoj zemí ASEAN se objevil až v souvislosti s rezolucí OSN proti ruské agresi na Ukrajině ze dne 2. března 2022. Osm států ASEANu (Brunej, Kambodža, Indonésie, Malajsie, Myanmar, Filipíny, Singapur a Thajsko) se k rezoluci více či méně váhavě připojilo. Zdržely se pouze Vietnam a Laos. Je ovšem třeba poznamenat, že za Myanmar nehlasoval zástupce současného režimu, který se chopil moci po vojenském převratu v únoru loňského roku. Myanmar v OSN nadále reprezentuje Ťjo Mou Tchun, který byl jmenován ještě minulou vládou. Zástupce dnešního vojenského režimu by velice pravděpodobně hlasoval jinak.

Vzdálený přítel

Proč je reakce zemí ASEANu tak rozpačitá? Důvody spočívají v ekonomicko-bezpečnostní situaci v asijsko-pacifickém regionu, kde dlouhodobě narůstá vliv Číny a čínsko-americká rivalita. Země ASEANu jsou do těchto procesů v různé míře vtahovány. Například Vietnam se v politické rovině dlouhodobě staví proti šíření vlivu Číny, nemůže ale přehlížet fakt, že Čína je dnes jeho největší obchodní partner. Rovněž Kambodža a Laos jsou na Číně silně závislé. Ekonomický a následně i politický vliv Číny narůstá i v ostatních zemích ASEANu. I když Čína opakovaně deklaruje svůj respekt k územní suverenitě svých sousedů, vleklý spor Číny s Tchaj-wanem, Filipínami, Vietnamem, Malajsií a Indonésií o nadvládu v Jihočínském moři svědčí spíše o opaku.

Hledání protiváhy proti čínskému tlaku ve Spojených státech je pro země ASEANu problematické. Vietnamsko-americké vztahy jsou dlouhodobě chladné, výrazné problémy v tomto ohledu mají i autoritativní režimy v Thajsku, Kambodži, Laosu, či na Filipínách. Myanmar čelí po loňském vojenském převratu americkým sankcím.

ASEAN je přesvědčen, že ekonomická a bezpečnostní stabilita v jihovýchodní Asii nesmí záviset pouze na dvou soupeřících mocnostech. Proto se snaží o multipolární strategii, respektive o zapojení dalších partnerů jako jsou Japonsko, Jižní Korea, Indie, Evropská unie či Rusko. V případě Ruska není ekonomická spolupráce se zeměmi ASEANu příliš významná – v roce 2020 činil jejich celkový vzájemný obchod pouhých 13,5 miliardy, což Rusko staví až na 9. místo na žebříčku obchodních partnerů zemí ASEAN, těsně před Nový Zéland. Podstatnější je, že Rusko je největším dodavatelem zbraní do všech zemí ASEANu. Během posledních dvou dekád Rusko dodalo do jihovýchodní Asie výzbroj v hodnotě 10,7 miliardy dolarů; v případě USA to byla výzbroj v hodnotě „pouhých“ 7,9 miliard dolarů. Obchodní předností Ruska přitom je, že v případě zájmu dodává kvalitní výzbroj v rozsahu od nejmodernějších systémů jako jsou letadla či ponorky, až po osobní zbraně. Vojenský materiál rovněž nabízí za nižší ceny, nežli USA a další výrobci a je ochotné jej prodávat nejen za tvrdou měnu, ale i v rámci barterových obchodů. Nikoli nepodstatné je, že přitom neklade nepohodlné otázky týkající se dodržování lidských práv a demokratických svobod, jak je tomu v případě USA či Evropské unie. S tím mají některé státy ASEANu, jako Myanmar, Vietnam či Filipíny, problémy. Summit zemí ASEANu a Ruska v Soči v roce 2016 roli Ruska při budování obranyschopnosti zemí ASEANu jednoznačně potvrdil.

Dopad války na Ukrajině

Válka na Ukrajině zřejmě nebude mít v regionu jihovýchodní Asie příliš významný ekonomický dopad. Jiná je situace ve vojensko-politické oblasti. Rusko se stalo pro země ASEANu jednou ze strategických alternativ, jak si zachovat suverenitu a čelit čínsko-americkém soupeření v regionu. Tato jeho role však slábne. V důsledku vývoje války na Ukrajině je možné očekávat další sbližování Ruska a Číny, a tím i menší ochotu Ruska působit proti čínským zájmům v regionu jihovýchodní Asie. To se týká i ruských dodávek zbraní, které mají pro země ASEANu značný význam z hlediska regionální bezpečnosti. Číně se tak v jihovýchodní Asii dále otevře operační prostor. Rovněž neochota Číny odsoudit ruskou agresi a uznat územní integritu Ukrajiny vysílá ke státům ASEANu varovný signál.

Charta ASEANu přijatá v roce 2008 uvádí, že členské země společenství zastávají principy multipolarity v zahraničních vztazích, respektování mezinárodního práva, národní suverenity a územní integrity států. Za nastalé situace je zřejmé, že tyto sdílené principy nebude snadné udržet. O politice jednotlivých zemí ASEANu vůči Rusku dnes rozhodují dílčí národní zájmy. Zatímco ze strany komunistických režimů ve Vietnamu a Laosu a vojenského režimu v Myanmaru nadále trvá zájem o úzkou spolupráci, země jako Indonésie, Filipíny, Malajsie či Thajsko své postoje k Rusku za nové situace teprve hledají. Jejich diplomatická ekvilibristika v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině to dokazuje.