Globální krize financování rozvojové spolupráce: Konec jedné epochy, nebo nový začátek?

Likvidace USAID, největší rozvojové agentury na světě po 63 letech její existence, je příznakem širšího trendu: objem rozvojové a humanitární pomoci západních dárců poprvé od 90. let klesá. EU sice zůstává největším dárcem, avšak nový závazek NATO zvyšovat výdaje na obranu naznačují jen další pokles. Výjimkou není ani Česko, které se i po odečtení nákladů na ukrajinské uprchlíky nachází na chvostu evropských donorů. Letos dokonce navrhuje zrušit Program Afrika a snížit rozpočet o 70 milionů korun. S populistickými tendencemi v politice klesá nejen objem pomoci, ale i její politická podpora.

Potřeby rozvojové a humanitární pomoci v důsledku konfliktů a klimatické krize přitom celosvětově rostou. Donoři se odklánějí od grantů k půjčkám, prostor pro demokracii a občanskou společnost se zužuje, a podíl lidí žijících v extrémní chudobě tak v posledních desetiletích stagnuje kolem 10 %. Narůstá zadluženost i dopady klimatických změn. V současné napjaté geopolitické situaci navíc roste potřeba, aby země EU prosazovaly své politické a ekonomické zájmy všemi dostupnými prostředky, rozvojovou a humanitární pomoc nevyjímaje.

Navzdory nesporným přínosům humanitární pomoci přetrvává akademické dilema ohledně jejího obecného přínosu k rozvoji zemí globálního Jihu. Část odborné sféry upozorňuje na její neefektivitu a akcentuje význam faktorů, jako jsou obchod, investice či kvalita institucí.

Kulatý stůl proto otevře prostor pro akademiky, zástupce občanské společnosti a další diskutující, aby společně hledali odpovědi na otázky:

• Jde o konec jedné epochy rozvojové spolupráce, nebo pouze dočasný trend?
• Jaké důsledky má krize financování pro české a evropské aktéry rozvojové spolupráce i obyvatele globálního Jihu?
• Jakou roli mohou v prosazování udržitelného rozvoje sehrát akademická sféra a občanská společnost?