Announcing the Winter Semester program of the IIR Critical Studies Seminar

2. 8. 2021

Ekocida jako příznak zhoršující se brazilské demokracie

NPR

Pokud něco shrnuje první dva roky Bolsonarova prezidentského mandátu, pak je to zrychlující se odlesňování brazilského pralesa a alarmující situace lidských práv v této největší jihoamerické zemi. U mezinárodního trestního soudu v Haagu se dnes nachází řada obvinění Bolsonarovy administrativy i prezidenta samotného z porušování lidských práv. Jedním z důsledků tohoto vývoje jsou také stále aktuálnější snahy zařadit ekocidu (záměrné poškození životního prostředí či ekosystému člověkem) mezi zločiny trestané mezinárodním právem. To by znamenalo rozšířit Římský statut mezinárodního trestního soudu z roku 1998 právě o ekocidu. Statut dnes zahrnuje genocidu, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a od roku 2010 zločin agrese.

Horšící se stav brazilské demokracie

V předvečer brazilských prezidentských voleb (2018) si americký analytik Brandon Van Dyck kladl otázku, zdali a nakolik případné zvolení Bolsonara ohrozí místní demokracii. Takřka o tři roky později aktuálnost této otázky nepolevuje. Van Dyck byl v roce 2018 optimista: opíral se o trvání a rozvoj demokratických institucí a politické kultury za posledních 40 let. Panoramaticky shrnul obnovení stranického systému, demokratickou soutěž stran, respektování nezávislosti moci judikaturní, legislativní a exekutivní, setrvávání armády v kasárnách, relativně svobodný tisk, participaci obyvatelstva apod. Přestože nepochyboval o vážnosti situace, byl přesvědčen, že demokratické instituce jsou v Brazílii dostatečně silné a v zátěžové zkoušce obstojí.

Zvolení Bolsonara však do pohybu uvedlo trendy vedoucí opačným směrem. V současnosti se na mezinárodních fórech diskutuje otázka dodržování lidských práv (především menšin), sanitární situace v zemi nebo otázka dramaticky rychlého odlesňování amazonského pralesa. Jinými slovy, pomineme-li pandemii COVID-19, současná Brazílie v sobě stále naléhavěji spojuje otázku lidských práv a ekocidy. Obě otázky již opustily rámec brazilské národní politiky a stávají se součástí debat na mezinárodním fóru. 

V nedávno poskytnutém rozhovoru současný ředitel Human Rights Watch a bývalý federální prokurátor USA Kenneth Roth vyjádřil znepokojení nad stavem lidských práv v Brazílii. Podle Rotha je Bolsonaro jednou z největších hrozeb pro lidská práva v celém regionu. Je přesvědčen, že v Brazílii jsme dnes svědky celé série případů zhoršování lidskoprávní situace: prezident dává zelenou odlesňování pralesa a bez znepokojení sleduje útoky proti ochráncům životního prostředí.

Současnou lidskoprávní situaci v Brazílii dnes na mezinárodních fórech komentuje ministryně pro ženy, lidská práva a rodinu Damares Alves a ministr zahraničí Ernesto Araújo. Oba od roku 2019 pravidelně vystupují před Radou pro lidská práva OSN. Současně však na jejich adresu zaznívají mimořádně kritické hlasy v tom smyslu, že jejich projevy neodrážejí reálný stav věcí. Ani jeden z ministrů se ostatně konkrétněji nedotýká otázky rasismu, lidských práv mezi indiánským obyvatelstvem či ekocidy (odlesňování Amazonie). Také nekomentují žaloby vznesené proti brazilské vládě u Mezinárodního trestního soudu v Haagu (MTS). Jejich kredibilita v posledních měsících povážlivě klesá nejen proto, že jsou „skalními“ Bolsonarovými ministry od počátku jeho mandátu, ale také díky své víře v konspirační teorie.

Není divu, že poslední zasedání Rady bylo provázeno tsunami nejrůznějších nařčení brazilské vlády z přestupků proti lidským právům ze strany zahraničních vlád, zpravodajů OSN a desítek nevládních organizací. Ve svém posledním vystoupení se Araújo soustředil na kritiku lockdownu a otázku cenzury internetu, zatímco Alves prohlásila, že brazilská vláda může zaručit vakcíny pro seniory, domorodé obyvatele Amazonie a zdravotníky. Oba projevy takřka okamžitě vyvolaly vlnu odporu mezi brazilskými občanskými asociacemi a nevládními organizacemi. Přes 60 z nich zaslalo do Rady pro lidská práva dopis, v němž se konstatuje, že ministři nevypovídají o reálném stavu věcí v zemi a vyzývá mezinárodní společenství, aby od vlády vyžadovalo odpovědi na konkrétní otázky a reálné převzetí odpovědnosti za vytrvalé porušování lidských práv. Araújo je totiž stoupencem nejrůznějších konspiračních teorií: globalizace je podle něj řízena „kulturním marxismem“, COVID-19 je výsledkem komunistického spiknutí, změna klimatu není způsobena člověkem apod. V roce 2018 byl Van Dyck přesvědčen, že navzdory ohrožení brazilská demokracie vydrží. Roth dnes naopak prohlašuje, že Brazílie je demokracií s autoritářským vůdcem, že Bolsonaro je katastrofou pro zemi ve všech ohledech–pandemií počínaje a ochranou lidských práv konče a že společnost bude muset provést „autokorekci“.

Situace přirozeně přitahuje pozornost OSN. Letos v únoru například vydala Meziamerická komise pro lidská práva zprávu o stavu lidských práv v Brazílii. Zpráva je postavena na diagnózách vyplývajících z šetření prováděných v listopadu 2018. Takřka dvousetstránkový dokument o osmi kapitolách samozřejmě nepokrývá období Bolsonarova mandátu. K tomu se vyjádřila vysoká komisařka pro lidská práva a ex-prezidentka Chile (2006-2010 a 2014-2018) Michelle Bachelet. Ta se bez ohledu na výpovědi brazilských ministrů ohradila a systematicky upozorňovala na demontáž environmentální legislativy. Současně Bachelet představila zprávu o lidských právech ve světě a citovala země, v nichž je jejich porušování nejvážnější. Na tomto černém seznamu Brazílie figuruje vedle přibližně 50 zemí jako je Saúdské Arábie, Pákistán, Čína, Etiopie nebo Rusko.

Odlesňování Amazonie jako příklad ekocidy

Bachelet vystoupila 5 dní po projevech Ernesta Araúja a Damares Alves na zasedání Rady pro lidská práva OSN. Netřeba říkat, že ani jeden z brazilských ministrů se nezmínil o demontáži enviromentální legislativy a tím spíše o útocích proti aktivistům a novinářům. Zpráva Bacheletové konstatuje, že ohrožení enviromentální legislativy v Brazílii je mimořádně závažné: „V Brazílii a konkrétně v Amazonii a Pantanalu došlo během pandemie k omezení platnosti enviromentálních zákonů což vede ke vzrůstu nezákonné těžby dřeva, což má zase destruktivní dopad na domorodé obyvatelstvo (...) musíme být opatrní, máme-li zajistit větší ochranu těchto území před těžebním průmyslem a zemědělskými monokulturami.“ V této věci Bachelet uváděla pouze příklad Brazílie. 

Ekocida čili masivní destruktivní počin proti životnímu prostředí stále ještě není kriminalizována, ale dlouhodobě je snaha tak učinit. Situace v Brazílii dnes přispívá k akceleraci tohoto procesu. V časech vietnamské války tuto otázku otevřel profesor biologie Arthur W. Galston když protestoval proti používání herbicidů tzv. Agent Orange americkou armádou. Později tuto kauzu převzal Harry W. Pettigrew, který otázku kriminalizace ekocidy spojil s 9. dodatkem americké ústavy. Od té doby tu byla řada občanských společností a právníků bojujících za kriminalizaci ekocidy v rámci mezinárodního práva. Nejnověji skotská advokátka a environmentalistka Polly Higgins v Komisi pro mezinárodní právo OSN v roce 2010 předložila návrh na doplnění Římských stanov (dokument zřizující Mezinárodní trestní soud, MTS) o ekocidu. 

Tato snaha se dnes připojuje k řadě obvinění proti prezidentovi Bolsonarovi. Přicházejí z nejrůznějších stran. V lednu 2021 předseda dolní sněmovny brazilského kongresu Rodrigo Maia obdržel jednu z mnoha žádostí o impeachment prezidenta. Dokument byl tentokrát překvapivě podepsán 380 předáky evangelických církví a katolické církve z celé Brazílie (prezident nedávno konvertoval z katolicismu k evangelismu a oficiálně své kroky zaštiťuje odvoláními na své vyznání). 

Některé amazonské kmeny se cítí jednáním vlády ohroženy a domáhají se vnějšího zásahu. Na mezinárodním poli se jim dostává stále větší pozornosti. Jedním z jejich mluvčích je Almir Narayamoga, náčelník kmene Paiter-Sulei. Za ochranu pralesa mu OSN udělila vyznamenání Hrdina pralesa (2013) a dnes je významnou postavou v Latinské Americe i Karibiku. Almir opakovaně zdůrazňuje, že na obranu proti politice prezidenta Bolsonara bude zapotřebí pomoci mezinárodního společenství. Společně s indiánským předákem Raomi Metuktire v lednu předali MTS obvinění proti prezidentovi. Ta vlastně naplňují skutkovou podstatu ekocidy.

Ekocida však stále ještě není pokládána za zločin a tak jsou Bolsonaro a jeho vláda žalováni za zločiny proti lidskosti. Podle brazilského tisku jsou tato obvinění připravena velmi pečlivě ve spolupráci se specialisty na mezinárodní právo. To dává důvod věřit v úspěch žaloby. Shoda na definici ekocidy však stále chybí. Průkopnickou roli tu nedávno sehrála již zmíněná Polly Higgins, která ekocidu definuje jako „rozsáhlou destrukci, poškození nebo ztrátu ekosystémů či ekosystému konkrétního území ať v důsledku lidské činnosti nebo z jiných příčin, a to do takové míry, že na daném území nemůže žít v mírových podmínkách místní obyvatelstvo“. Almir přibližně před 20 lety volal po tom, aby světová veřejnost na Google Earth sledovala zrychlující se odlesňování Amazonie a dnes je přesvědčen, že dostat žalobu do hledáčku světové veřejnosti je jednou z mála cest s níž mohou indiáni uspět.

Almir Narayamoga věří, že otázka Amazonie se musí dostat na celosvětové fórum. Věří, že právě světová politika může region i jeho obyvatelstvo zachránit. Současně narůstá tlak na MTS, aby ekocidu zařadil mezi zločiny. Obvinění přicházejících z Brazílie je v tomto smyslu daleko více. Procesuálně to ale nemusí být snadné. Jednak tu není shoda na definici ekocidy, dále bude třeba hlasovat pro dodatek k Římskému statutu a tyto procesy obvykle trvají velmi dlouho. 

 

O autorovi: Aleš Vrbata je publicista, vystudoval filozofii, historii (Mgr.) a iberoamerikanistiku (PhD), je spoluautorem a koeditorem Partage en Question (Paříž, 2021), autorem Fathering Quebec: Leadership Between Myth and Reality (ed. Selam Lund, Canada: Past, Present and Future Perspectives, New York, 2020).

Expertise to impact

Přihlašte se k odběru