14. 3. 2022

Irská radikální strana Sinn Féin nebývale posiluje. Bude sestavovat příští vládu?

AP News

Sinn Féin má podle posledních průzkumů největší šance vyhrát volby do dolní komory parlamentu Irské republiky a poprvé sestavit vládu. Nebylo by to nic podivného, kdyby se nejednalo o stranu s velmi problematickou minulostí, která desítky let stála na okraji neklidné irské politické scény.

Ve volbách roce 2020 byla Sinn Féin nejsilnější stranou a jen dohoda dvou dosud největších stran Fianna Fáil a Fine Gael a tamější Green Party ji udržela v opozici. Podle série nedávných průzkumů se to však už po dalších volbách povést nemusí. Další volby se mají konat v roce 2025, kdy současná koalice vyčerpaná dlouhým vládnutím může být ještě zdecimovanější. Sinn Féin působí i za severní stranou hranice, kde se bude složení regionálního parlamentu obměňovat v roce 2022 a i zde má našlápnuto k úspěchu.

Strana, jejíž název v překladu znamená „My sami“, má dlouhou historii. Vznikla už na začátku minulého století. V roce 1921 hrálo nacionalistické uskupení v čele s pozdější stálicí tamější politické scény Éamonnem De Valérou roli při vyhlášení samostatnosti. Už o rok později se ale strana rozštěpila mezi příznivce smlouvy s Velkou Británií (pod vedením Michaela Collinse) a její odpůrce, a od té doby se ve vládě Irského svobodného státu či později Irské republiky nikdy neobjevila. 

Léta vnitrostranických sporů

Sinn Féin, jehož hlavním cílem bylo (a stále je), sjednocení ostrova, se léta zmítal ve vnitřních sporech o povaze svého politického programu a absencionismu. Ostatně, pro nacionalisty byl důležitější ozbrojený odpor než politická činnost. Právě s takzvanou teroristickou Irskou republikánskou armádou bylo „její politické křídlo“ velmi silně propojeno. Změna nastala na začátku osmdesátých let, ovšem rozhodně nelze říci, že se Sinn Féin stala klasickou stranou a jeho členové pokojnými politiky vyhýbajícími se násilí. Velmi dobře změnu smýšlení ilustruje výrok Dannyho Morrisona ze stranické konference 1981: „Kdo z vás opravdu věří, že válku vyhrajeme prostřednictvím volebních uren? Ale bude tu někdo namítat, když s volebním lístkem v této ruce a armalitem (značka zbraně – poznámka autora) v druhé převezmeme moc v Irsku?“

Tehdy se vůdcem strany, která působí v obou částech irského ostrova, stal Gerry Adams, jenž post zastával dalších téměř čtyřicet let. Pod jeho vedením se politika stala důležitým prostředkem k dosažení sjednocení ostrova. Vedle tohoto nejdůležitějšího cíle si Sinn Féin vytyčil i další programové linky, které ovšem byly opět extremistické, tentokrát však krajně levicové či marxistické. Gerry Adams proklamoval, že strana „vystupuje proti velkému byznysu“ a „všem formám a projevům kapitalismu a imperialismu“. Pro informaci - i dnes europoslanci zvolení za Sinn Féin zasedají ve frakci Evropská sjednocená levice – Severská zelená levice, například s komunistkou Kateřinou Konečnou.

Umírněný Sinn Féin?

Adams, který sám byl mnohokrát spojován s násilnostmi i se členstvím v IRA, odstoupil z čela strany až v roce 2018. Na jeho místo nastoupila Mary Lou McDonald, které se podařilo dosáhnout hned několika úspěchů. V dalších volbách by se mohla dokonce stát premiérkou Irské republiky. Sinn Féin má také velmi pevnou pozici i za hranicí. V blízké budoucnosti se tak může stát, že nacionalisté vyhrají volby na obou stranách hranice. 

Má se tedy demokratická část Irska, Britové a Evropa obávat? Dochází v Irsku k legitimizaci násilí a extremismu? Od Velkopáteční dohody z roku 1998 se zdá být ostrov o poznání klidnějším místem pro život, ale i pobrexitový vývoj ukázal, že napětí pod povrchem stále existuje. A jasno není ani co se nedávné minulosti týká. Vedení Sinn Féin sice tvrdí, že IRA již neexistuje, ovšem kritici upozorňují, že něco z paramilitárního ducha ve straně zůstalo. Minimálně smýšlení části členů z doby před dohodu, jež teror podporovala či alespoň tolerovala. Dvaapadesátiletá bývalá europoslankyně a současná vůdkyně Mary Lou McDonald již patří k mladší generaci, krátce dokonce byla členkou Fianna Fáil, přesto ale násilnosti IRA nijak výrazně neodsuzuje, ba naopak. „Kéž by se to nestalo, ale byla to ospravedlnitelná kampaň,“ prohlásila k praktikám IRA, což může být na potenciální premiérku státu Evropské unie poměrně drsný výrok. Nacionalistických a kontroverzních výstupů McDonald lze navíc najít více.

Na druhou stranu, řada členů vstoupila až po podepsání zmíněné dohody, což stranický program musí také formovat. Unifikace ostrova zůstává důležitým cílem, ale ne jediným. Jisté otupění hrotů je patrné i v domácí a ekonomické politice, kdy významné osobnosti strany odmítají, že by Sinn Féin cílil na nadnárodní společnosti. Nástupu Sinn Féin se zřejmě příliš neobávají ani průmyslníci. Mladá generace by zase v dnešní době raketově rostoucích cen nemovitostí mohla podpořit masivní výstavbu dostupných bytů, která je jedním z nejdůležitějších programových témat. Situaci navrhuje strana řešit i snížením a zmrazením nájmů. Štědrá by měla být také rodinná politika, sociální politika obsahuje i návrhy na snižování důchodového věku. Ekonomický program případného kabinetu by tedy patrně byl levicový a možná i antisystémový, ovšem revoluce se alespoň prozatím neočekává. 

Nákladné sjednocení Irska 

Brity a mezinárodní společenství by patrně zajímalo, jak by úspěchy strany ovlivnily zahraniční politiku? Strana by chtěla vyvolat diskuzi a přála by si i referendum o otázce sjednocení. Otázkou je, zda je podpora Sinn Féin spojena i s touhou po spojení ostrova. Podle průzkumů to tak alespoň na severu úplně nevypadá. I přes rostoucí preference potenciálně největší a nejmocnější strany by totiž skoro 60 % obyvatel Severního Irska dnes hlasovalo pro setrvání ve Spojeném království. 

Pokud by se Sinn Féin opravdu dostala k moci a měla by reálnou možnost prosadit sjednocení ostrova, ještě nemusí být jisté, že by se tak ve výsledku stalo. Podle průzkumu by pro sjednocení bylo téměř 70 % obyvatel Irské republiky, proti jen 16 %. Boj za sjednocení může mít podobu romantické představy jako vystřižené z filmů, ale má i svou pragmatickou politickou část, která je zcela neromanticky závislá na financích. Ačkoli většina republiky sjednocení podporuje, jen 22 % obyvatel by bylo ochotných za něj platit. A částka by to nebyla malá, dost možná by tak proces znamenal zvýšení daní. Vybral by si nakonec vcelku rozdávačný Sinn Féin utahování opasků?

 

O autorovi: Karel Pučelík je doktorand Filozofické fakulty Západočeské univerzity a věnuje se moderním britským dějinám.